Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 138/2022-36

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 10 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 190 Kč a úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč

-) od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 % ročně,

-) od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 % ročně,

-) od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 % ročně,

-) od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 % ročně,

-) od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 % ročně,

-) od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % ročně,

-) od 1. 7. 2021 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 % ročně,

-) od 1. 7. 2022 do 10. 8. 2022 ve výši 14 % ročně

a za dobu od 11. 8. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 10 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 190 Kč a úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč -) od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 % ročně, -) od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 % ročně, -) od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 % ročně, -) od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 % ročně, -) od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 % ročně, -) od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % ročně, -) od 1. 7. 2021 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 % ročně, -) od 1. 7. 2022 do 10. 8. 2022 ve výši 14 % ročně a za dobu od 11. 8. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 25. 2. 2020 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit částku 10 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel dne 16. 11. 2005 se společností právnická osoba, smlouvu o půjčce č. 254216013, na jejímž základě žalovaný téhož dne v hotovosti převzal částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 990 Kč, a to v 39 týdenních splátkách po 410 Kč. Na tento dluh zaplatil žalovaný pouze částku 1 800 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na právnická osoba anonymizováno, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 25. 6. 2015. Následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 14 190 Kč a sestávala z jistiny ve výši 10 000 Kč a souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku) ve výši 4 190 Kč. Dopisem ze dne 18. 9. 2018 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému. Žalovaný na tento svůj dluh vůči žalobkyni nic nezaplatil, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván před podáním žaloby k soudu předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud se nejprve zabýval posouzením otázky, zda je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu. V daném případě byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr, nikoli úvěr k nákupu movitých věcí. Ustanovení čl. 17 až 19 (oddíl 4.) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ Brusel I bis“), proto nelze použít a příslušnost je třeba posuzovat podle čl. 7. Soud proto určil svoji příslušnost podle čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážky druhé nařízení Brusel I bis, když místem, kde byly služby podle smlouvy poskytnuty, je území České republiky, čímž je založena mezinárodní příslušnost zdejšího soudu. Na případ soud aplikoval český právní řád s ohledem na čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť mezi stranami proběhla volba práva.

4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Soud zjistil ze smlouvy o půjčce ze dne 16. 11. 2005, č. 254216013, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, a to za souhrnný poplatek ve výši 5 990 Kč. Účastníci se ve smlouvě o půjčce dohodli na splacení poskytnuté půjčky v 39 týdenních splátkách ve výši 410 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly Smluvní podmínky, podle jejichž jakékoliv splátky se budou nejprve započítávat na souhrnný poplatek. Podle Smluvních podmínek pro případ, že dlužník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný neodporoval, soud zjistil, že žalovaný uhradil na dluh částku toliko ve výši 1 800 Kč, která byla započítána na poplatek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, potvrzení o zaplacení kupní ceny a dopisu ze dne 25. 6. 2015 včetně souvisejícího poštovního podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na právnická osoba anonymizováno, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 25. 6. 2015. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 a dopisu ze dne 18. 9. 2018 včetně souvisejícího podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 18. 9. 2018. Ke dni postoupení pohledávka činila 14 190 Kč a sestávala z jistiny ve výši 10 000 Kč a souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku) ve výši 4 190 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2022, která mu byla odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě, byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalobkyně má pohledávku za žalovaným z titulu neuhrazené půjčky, která byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně na základě smlouvy o půjčce ze dne 16. 11. 2005, č. 254216013. Žalovaný byl půjčku povinen splácet ve sjednaných pravidelných splátkách. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný dlužnou částku ve výši celkem 14 190 Kč žalobkyni neuhradil, přestože byl k tomu vyzván předžalobní upomínkou, která mu byla odeslána s dostatečným časovým předstihem před podáním žaloby k soudu na poslední známou adresu.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným nikoliv smlouvu o půjčce, ale smlouvu o úvěru podle ust. a násl. , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“). Při posouzení otázky, jakou smlouvu mezi sebou účastníci uzavřeli, si nelze vystačit s tím, jak je smlouva označena, ale je třeba posoudit její obsah, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy byl tedy žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 5 990 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 15 990 Kč v 39 týdenních splátkách, s jejichž zaplacením se žalovaný dostal do prodlení, když žalobkyni uhradil pouze částku 1 800 Kč, která byla v souladu se smlouvou alokována nejprve na úhradu dlužného poplatku. Soud měl za prokázané také to, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na právnická osoba anonymizováno, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 25. 6. 2015. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v části žalované jistiny. Vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení úroku z prodlení jako sankce za prodlení s plněním jednotlivých týdenních splátek, a to podle ust. obch. zák. Vzhledem k tomu, že prodlení nastalo přede dnem 30. 6. 2010, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení podle , ve znění účinném do 30. 6. 2010. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení až ode dne 2. 7. 2015, tj. ode dne následujícího po postoupení předmětné pohledávky. V návaznosti na výše uvedené soud shledal, že žaloba byla důvodná, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.

7. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku podle a , když právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) po 200 Kč dle a 4 a , d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), náhradě hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč dle advokátního tarifu a dále náhradě DPH ve výši 21 %, tj. 189 Kč, přiznané žalobkyni v souladu s ust. , 3

8. Podle § 160 odst. 1 je žalovaný povinen splnit uložené povinnosti do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Podle § 149 odst. 1 je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem řádně a včas splněna, lze se jejího plnění domáhat exekučním návrhem nebo návrhem na soudní výkon rozhodnutí.