Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 204/2022-12
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 3 468,97 Kč
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 468,97 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 468,97 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu 8. 3. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 4. 7. 2020 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky a ceník a na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované ujednané služby a ta se za to zavázala hradit ujednanou cenu. Současně právní předchůdkyně žalobkyně žalované pronajala přijímací zařízení, konkrétně zařízení anonymizováno 6 slov. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když neplatila sjednané vyúčtované ceny za poskytnuté služby, proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou k vrácení zapůjčeného zařízení a úhradě dlužného vyúčtování. Žalovaná však zapůjčené přijímací zařízení s jedinečným sériovým číslem nevrátila, přičemž dle ujednání stran jí tak vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Žalovaná je dále v prodlení s úhradou vyúčtování za poskytnuté služby v celkové výši 1 468,97 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zanikla ke dni 1. 4. 2020 z důvodu fúze se žalobkyní a pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.
Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba, IČO) a žalovaná uzavřely smlouvu o poskytování elektronických komunikací, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované i služby třetích osob a v jejímž rámci dále účastnice uzavřely smlouvu o nájmu přijímajícího zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, za což se žalovaná zavázala hradit ceny využitých služeb a ceny pronájmu zařízení dle vyúčtování. Převzetí zařízení stvrdila žalovaná na zakázkovém listu. V případě, že by zařízení nebylo vráceno, byla mezi účastnicemi stanovena smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení žalované s úhradou vyúčtování od smlouvy ke dni 20. 1. 2021 odstoupila a žalovanou vyzvala k vrácení zapůjčeného zařízení a úhradě vyúčtování za poskytnuté služby, které byly žalované řádně fakturovány. Právní předchůdkyně žalobkyně zanikla ke dni 1. 4. 2020 z důvodu fúze se žalobkyní. Naposledy byla žalovaná žalobkyní prostřednictvím jejího zástupce upomínána o uhrazení dlužné částky dopisem ze dne 31. 1. 2022, který byl žalované odeslán.
Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
Podle § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.
Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z., jež obsahovala prvky nájemní smlouvy dle § 2201 a násl. o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací a rovněž žalované poskytla k užívání zařízení specifikované v zakázkovém listu. Žalovaná se zavázala za tyto služby platit ujednanou cenu, což však nečinila a právní předchůdkyně žalobkyně proto od smlouvy odstoupila, čímž vznikla žalované povinnost pronajaté zařízení vrátit. S ohledem na to, že žalovaná pronajaté zařízení po ukončení smlouvy nevrátila, byla povinna zaplatit sjednanou smluvní pokutu ve smyslu § 2048 o. z. ve výši 2 000 Kč, jakož i řádně vyúčtovanou dlužnou cenu za pronájem tohoto zařízení a další ujednané poplatky za poskytnuté služby v celkové výši 1 468,97 Kč. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila a žalobkyni tak vzniklo právo na její úhradu. Žalovaná přitom v řízení žádnou z těchto skutečností nesporovala a ani netvrdila, že by dlužnou částku zaplatila. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena:
-) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, přičemž sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč,
-) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT)
-) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč.
Odměna advokáta přitom byla určena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobkyně podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci.
O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.