Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 188/2022-53
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 38 274 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 814 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 520 Kč za dobu od 18. 2. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 294 Kč za dobu od 18. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 460 Kč, úroku v kapitalizované výši 9 420,98 Kč, úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 10 435,16 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 317,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 435,16 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do 17. 2. 2022, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 915,16 Kč za dobu od 18. 2. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do 17. 2. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 706 Kč za dobu od 18. 2. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 814 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 520 Kč za dobu od 18. 2. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 294 Kč za dobu od 18. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 460 Kč, úroku v kapitalizované výši 9 420,98 Kč, úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 10 435,16 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 317,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 435,16 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do 17. 2. 2022, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 915,16 Kč za dobu od 18. 2. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do 17. 2. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 706 Kč za dobu od 18. 2. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smluv o úvěru číslo ze dne datum a číslo ze dne datum Smlouvy uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací právnická osoba (dále jen právní předchůdce). Žalovaný si půjčil celkem 26 000 Kč a vrátil pouze 9 186 Kč.
2. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum žalobkyně žalovala na jistině 10 435,16 Kč, na poplatcích 3 184,84 Kč, na kapitalizovaném úroku 4 057,89 Kč za dobu od 20. 6. 2020 do 7. 1. 2022 a dále 24,69% p.a. úrok z jistiny 10 435,16 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 20. 6. 2020 do 7. 1. 2022 ve výši 1 643,54 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 10 % ročně z jistiny 10 435,16 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení.
3. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum žalobkyně žalovala na jistině 15 000 Kč, na poplatcích 9 654 Kč, na kapitalizovaném úroku 5 363,09 Kč za dobu od 8. 9. 2020 do 7. 1. 2022 a dále 26,43% p.a. úrok z jistiny 15 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 8. 9. 2020 do 7. 1. 2022 ve výši 1 674,06 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z jistiny 15 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
5. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovaným uvedené smlouvy uzavřel, vyplatil mu podle nich celkem 26 000 Kč v hotovosti (smlouvy) a postoupil obě žalované pohledávky na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně příloh a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěry, žalobkyně uvedla, že od žalovaného zjištěné a doklady ověřené skutečnosti uvedl její právní předchůdce před uzavřením smluv o úvěru do karty zákazníka. Poměry žalovaného tak byly v souvislosti s uzavíráním smluv o úvěru posuzovány dvakrát během tří měsíců. Žalovaný byl podle údajů uvedených v kartě zákazníka ze dne datum zaměstnán jako dělník u právnická osoba za mzdu v průměrné výši 13 739 Kč měsíčně. Jeho výdaje činily dle zákaznické karty celkem 8 300 Kč měsíčně, a to 3 700 Kč výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), 3 900 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a 700 Kč splátky úvěrů/zápůjček. Dle zákaznické karty ze dne datum předložil žalovaný výplatní pásky a nájemní smlouvu, podle nichž byl zaměstnán jako dělník u právnická osoba za mzdu v průměrné výši 16 573 Kč měsíčně. Jeho výdaje činily dle zákaznické karty celkem 11 700 Kč měsíčně, a to 6 200 Kč výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), 3 900 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a 1 600 Kč splátky úvěrů/zápůjček. Listiny, z nichž měl podle tvrzení právní předchůdce žalobkyně příjmy a výdaje na bydlení žalovaného ověřit, žalobkyně nepředložila. V kartách zákazníka nebyly ani uvedeny listiny, z nichž by bylo možné ověřit míru zadlužení žalovaného.
7. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouvy o zápůjčce byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 tohoto zákona).
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužník úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.
14. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.
15. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.
16. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.
17. Jak bylo uvedeno v bodu 6 rozsudku, žalobkyně nepředložila důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalovaného a jeho výdaje na bydlení uvedené v kartách zákazníka. K dalším výdajům a míře zadlužení žalovaného nejsou v kartách zákazníka ani uvedeny žádné listiny, z nichž by mohly být ověřeny.
18. Žalobkyně je přitom povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovaným uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.
19. K námitce žalobkyně, že nižší úvěry s kratší dobou splácení jsou menším rizikem a není třeba lpět až na detektivním posuzování úvěruschopnosti dlužníka, je třeba primárně uvést, že bez řádného posouzení úvěruschopnosti dlužníka není možné objektivně hodnotit míru rizika, jestli bude úvěr splacen. Nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že nižší úvěry s krátkou splatností jsou méně rizikové, protože výše dluhu, která je pro dlužníka splatitelná, se nedá paušalizovat. Výše dluhu nadto není jen jistina úvěru, ale souhrn veškerých plnění, které ze smlouvy vyplývají.
20. Nastíněná úvaha žalobkyně neodpovídá ani zákonu o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje posouzení úvěruschopnosti dlužníka u všech spotřebitelských úvěrů bez ohledu na výši poskytnuté částky, přičemž není v něm ani odstupňována hloubka, do jaké je třeba při posouzení úvěruschopnosti zajít. Platí tedy, že bez ohledu na výši úvěru lze úvěruschopnost dlužníka řádně vyhodnotit jen se znalostí jeho příjmů, pravidelných výdajů a míry jeho zadlužení, přičemž informace a důkazy o těchto skutečnostech je povinen předložit žadatel o úvěr, není tedy třeba žádné detektivní pátrání poskytovatele úvěru.
21. Podpis žalovaného pod smlouvou o úvěru, který měl podle žalobkyně stvrdit, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy proběhlo, není dostatečným důkazem. Žalovaný v pozici žadatele o úvěr z povahy věci není a nemůže být garantem toho, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí vyhodnotí její možnosti úvěr splácet.
22. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jsou obě dvě smlouvy o úvěru absolutně neplatné a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému byla poskytnuta částka 26 000 Kč (11 000 + 15 000) a dosud podle tvrzení žalobkyně vrátil 9 186 Kč (6 480 + 2 706), proto jej soud zavázal k doplacení částky 16 814 Kč. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smluv o úvěru, žalobu zamítl.
23. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 16 814 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a tato není a zákonem stanovena, za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ze smluv o úvěru v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, které bylo žalovanému odesláno 4. 2. 2022 (podací lístek). Dle zákonné domněnky doručení (§ 573 o. z.) bylo oznámení žalovanému doručeno 7. 2. 2022. Byl v něm vyzván k zaplacení do deseti dnů, tj. do 17. 2. 2022 a nezaplatil-li, je podle § 1968 o. z. od 18. 2. 2022 s plněním dluhu v prodlení. Od tohoto data až do zaplacení tedy žalobkyni přísluší dle § 1970 o. z. nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 11,75 % ročně). Žalobkyně v řízení požadovala ze smlouvy uzavřené dne datum úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze v jí požadované (nižší) výši z přiznané částky 4 520 Kč (11 000 – 6 480) za dobu od 18. 2. 2022 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl. Ze smlouvy uzavřené dne datum požadovala žalobkyně úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze v jí požadované (nižší) výši z přiznané částky 12 294 Kč (15 000 – 2 706) za dobu od 18. 2. 2022 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení též zamítl.
24. Žalobkyně byla v řízení v převažující míře neúspěšná a byla povinna nahradit žalovanému náklady řízení v rozsahu odpovídajícím míře jeho úspěchu (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.