Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 109/2022-51
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 15 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1 100 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 01.01.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 800 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 12 029,33 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 063,30 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 244,80 Kč od 07.12.2019 do 31.12.2019 a z částky 11 144,80 Kč od 01.01.2020 do zaplacení, dále úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 12 244,80 Kč od 07.12.2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1 100 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 01.01.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 800 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 12 029,33 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 063,30 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 244,80 Kč od 07.12.2019 do 31.12.2019 a z částky 11 144,80 Kč od 01.01.2020 do zaplacení, dále úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 12 244,80 Kč od 07.12.2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli datum smlouvu o půjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet, a to zejména na základě informací získaných od žalovaného, ten byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, dále byly zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v kartě. Žalovaný byl povinen uvést pravdivé informace. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit za půjčené prostředky úrok ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč. Své povinnosti neplnil řádně a včas, na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu zaplatil pouze 18 900 Kč. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení 15 900 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku, zákonného úroku, jdoucího smluvního úroku a zákonného úroku. Předmětná pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, netvrdil ani neprokázal, že by žalovanou částku byť jen zčásti uhradil. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 1. 3. 2022, žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce z jednání omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil, věc byla projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř.
3. Dokazování ve věci bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu žalobce.
4. Ze smlouvy o půjčce ze dne 26. 9. 2014 bylo prokázáno tvrzení žalobce o uzavření předmětné smlouvy uvedeného dne způsobem a s obsahem, jak bylo tvrzeno v žalobě (viz odst. 1 odůvodnění). Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný převzal v den uzavření smlouvy částku 20 000 Kč od původního věřitele v hotovosti.
5. Z tvrzení žalobce, které žalovaný žádným způsobem nezpochybňoval, a zároveň bylo v jeho prospěch, bylo prokázáno, že žalovaný na půjčku uhradil celkem částku 18 900 Kč, jiné úhrady žalovaný netvrdil a neprokázal, tato skutečnost dále vyplývá z přehledu zaplacených splátek žalovaným.
6. Žalobce v řízení tvrdil, že původní věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, toto tvrzení však dle názoru soudu nebylo dostatečné a řádné prověření úvěruschopnosti žalobcem nebylo řádně tvrzeno ani prokázáno. Svou nepřítomností u jednání se žalobce připravil o možnost býti poučen soudem ve smyslu § 118a o. s. ř.
7. Poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytuje jen účastníkům (nebo jejich zástupcům) přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků (jeho zástupce či zmocněnce), účastník, který se jednání soudu nezúčastnil (byť se z něho řádně omluvil), podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popř. při přípravném roku (nařízeném podle § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.03.2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002).
8. Žalobce pouze nekonkrétně tvrdil, že původní věřitel měl získat dostatečné informace od žalovaného, tyto měl zhodnotit, kdy žalovaný měl být dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, kdy tyto informace byly zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Na základě toho měl právní předchůdce žalobce vyhodnotit žalovaného jako úvěruschopného. Žalobce řádně netvrdil, jak a jaké konkrétně byly poměry žalovaného skutečně zjišťovány, a jak byly tyto vyhodnoceny.
9. Pokud žalobce předložil kartu zákazníka, pak z ní vyplývá, že byla sepsána a podepsána v den uzavření smlouvy, jsou v ní iniciály žalovaného jako jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, adresa, telefon, číslo OP. V kartě zákazníka je zaškrtnuto, že se jedná o bývalého/stávajícího zákazníka, je tak zřejmé, že žalovaný v době sjednání půjčky stále měl, nebo v minulosti měl od původního věřitele již jinou půjčku, tato skutečnost však není řádně specifikována, žalobce nemohl být poučen k dotvrzení viz výše. Dále je zaškrtnuto, že žalovaný v době sjednání smlouvy měl půjčku/úvěr již jinde, není specifikováno, kde, dále je zaškrtnuto, že má aktivní půjčku u příjmení jméno, tedy u původního věřitele v době, kdy sjednával předmětnou půjčku, měl již půjčku jinou, není zřejmé jakou. V kolonce zaměstnání je vyplněno jméno společnosti, pracovní pozice je vyplněna zedník, není vůbec uvedena adresa zaměstnavatele, je uvedeno číslo mobilního telefonu, je zaškrtnuto hlavní pracovní poměr, dále je zaškrtnuto, že zaměstnání bylo ověřeno, není však vůbec zřejmé, jakým způsobem bylo zaměstnání ověřeno, zda si žalobce vyžádal pracovní smlouvu a další informace o zaměstnavateli, když v kartě zákazníka se spokojil s pouhým označením zaměstnavatele obchodní firmou společnosti bez jakékoliv bližší specifikace. K finanční situaci je uvedena v příjmech mzda ve výši 18 000 Kč jako jediný příjem, v měsíčních výdajích je uvedeno nájem/inkaso 3 000 Kč, výdaje domácnosti 3 700 Kč, splátky/půjčky/alimenty 2 500 Kč, výdaje na telefon 500 Kč, celkem 9 400 Kč, použitelný příjem je specifikován částkou 8 600 Kč. V kolonce výsledek skoringu: schváleno: jsou kolonky ano ne, není zaškrtnuté žádná kolonka, v dokumentech k ověření jsou kolonky občanský průkaz, výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouva, nájemní smlouva, SIPO, výměr státní podpory a rovněž není zaškrtnuto ničeho. Je tedy zřejmé, že původní věřitel při sjednávání smlouvy neměl k dispozici žádné listiny ohledně finanční a majetkové situace žalovaného a nebyl tak schopen si jeho finanční a majetkovou situaci ověřit. Žádný z dokumentů není tedy uveden v kartě zákazníka, žádný z dokumentů nebyl soudu předložen, není zřejmé, zda vůbec měl původní věřitel nějaké listiny k dispozici a pokud ano, jakým způsobem a s jakým výsledkem je vyhodnotil. Uvedený příjem 18 000 Kč nebyl žádným způsobem prokázán. Pokud jde o měsíční výdaje, výdaje na inkaso či nájem, tyto nejsou přesně specifikovány, o jaké výdaje se jedná, ostatně výdaje na bydlení se soudu jeví jako podhodnocené, u dalších výdajů není přesně specifikováno, o jaké výdaje by se mělo jednat, zda například měl žalovaný vyživovací povinnost, jaké byly jeho sociální poměry, zda byl ženatý, s kým žil ve společné domácnosti. Je zřejmé, že právní předchůdce žalobce si neudělal objektivní představu o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného, které by mohl získat například výpisem z jeho účtu za vypovídající období, tedy minimálně tříměsíční před sjednáním smlouvy. Soud má za to, že žalobce řádně netvrdil a neprokázal, že úvěruschopnost žalovaného byla v době sjednání smlouvy s dostatečnou pečlivostí prověřena a vyhodnocena.
10. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 adresované žalovanému.
11. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že touto výzvou ze dne 7. 5. 2020, odeslanou dne 10. 5. 2020, byl žalovaný vyzván k zaplacení předmětné částky, kdy mu byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 14. 5. 2020.
12. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
17. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Předmětná úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně s ohledem na nesplnění povinnosti původním věřitelem s náležitou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy tuto povinnost zákon ukládá věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Porušení povinnosti původního věřitele řádně a s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu a zároveň (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázku i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele, tento výklad vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 6.10.2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20 a z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18. Soud zároveň odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně). V tomto smyslu původní věřitel žalované svou povinnost nepochybně nesplnil, soud tak vyhodnotil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.
18. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel vyplatil žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč, ten z ní vrátil částku 18 900 Kč. Ve zbytku, tedy co do částky 1 000 Kč, se žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval právní důvod, když jak bylo shora rozvedeno, předmětná smlouva byla absolutně neplatná. Bezdůvodné obohacení v uvedené výši je povinen žalovaný vrátit ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z., soud tedy přiznal výrokem I částku 1 100 Kč, a to i se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky, kdy za výzvu k plnění je možné považovat předžalobní výzvu, lhůta k plnění byla stanovena do 14. 5. 2020, následující den se žalovaný dostal do prodlení, od tohoto dne byl žalobce přiznán úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to v požadované výši, která nepřesahuje zákonnou sazbu stanovenou dle § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, jak vyplývá z výroku II.
19. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že i pro případ řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného by soud nevyhodnotil žalovanou částku jako oprávněnou v plné výši, kdy poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč považuje soud ujednání nemravná, odporující zákonu a narušující veřejný pořádek, a jako taková absolutně neplatná. Soud je přesvědčen, že sjednaný úrok představuje dostatečnou odměnu pro věřitele za poskytnutý úvěr a původní věřitel již neměl právo požadovat po žalovanému další poplatky.
20. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně procesně úspěšný žalovaný by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovaný však náhradu nákladů řízení nepožadoval a dle obsahu spisu mu ani žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se žalobce domáhat uspokojení svého práva návrhem na výkon rozhodnutí.