Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 132/2021-102

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného a žalované

2. celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalovaného a žalované

o zaplacení částky 33 541,83 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná 2) je povinna společně a nerozdílně se žalovaným 1), kterému byla tato povinnost stanovena rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 6. 2021, č. j. -57, který nabyl právní moci dne 27. 7. 2021 ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2021, č. j. -89, které nabylo právní moci dne 8. 2. 2022, zaplatit žalobkyni částku 11 578,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 578,88 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 21 962,95 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 638,89 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 150,45 Kč, úrok ve výši 8 % ročně z částky 29 831,83 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 252,95 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů prvoinstančního i odvolacího řízení částku 504 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná 2) je povinna společně a nerozdílně se žalovaným 1), kterému byla tato povinnost stanovena rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 6. 2021, č. j. -57, který nabyl právní moci dne 27. 7. 2021 ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2021, č. j. -89, které nabylo právní moci dne 8. 2. 2022, zaplatit žalobkyni částku 11 578,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 578,88 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 21 962,95 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 638,89 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 150,45 Kč, úrok ve výši 8 % ročně z částky 29 831,83 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 252,95 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů prvoinstančního i odvolacího řízení částku 504 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 33 541,83 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2 638,89 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 150,45 Kč, smluvním úrokem ve výši 8 % roně z částky 29 831,83 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 831,83 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná částka představuje dluh žalovaných ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 26. 4. 2016, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovaným neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 64 000 Kč a závazek žalovaných splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky. Žalobkyně pro úplnost uvádí, že před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaných splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí, když žalobkyně vycházela z interních i externích databází včetně skutečností doložených žalovanými. Na základě podrobné analýzy dospěla k závěru, že nemá pochybnosti o schopnosti žalovaných splácet poskytnutý úvěr. Žalovaní se zavázali čerpat úvěr jednorázově do 15. 5. 2016 a splatit jistinu úvěru nejpozději do 16. 4. 2022 spolu se smluvními úroky, kdy doba úvěru byla stanovena na 72 měsíců s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně, hodnotou RPSN 9,47 % a výše měsíční splátky byla stanovena na částku 1 135 Kč. Splátky byly splatné vždy k 16. dni kalendářního měsíce s tím, že první splátka byla stanovena od 16. 6. 2016. Žalovaný 1) mimo jiné se zavázal hradit pojistné ve výši 64 Kč měsíčně. Žalovaní úvěr vyčerpali dne 26. 4. 2016. Do prodlení se dostali dne 16. 12. 2019, když řádně a včas nespláceli své závazky vyplývající z úvěrové smlouvy. Dne 19. 2. 2020 zaslala žalobkyně žalovaným upomínku k úhradě dlužných splátek. Jelikož žalovaní ničeho nezaplatili, došlo k zesplatnění celého úvěru, proto dne 30. 7. 2020 žalobkyně zaslala žalovaným výzvu k okamžitému splácení celé úvěrové pohledávky s datem splatnosti do 12. 8. 2020. Žalovaní ani na tento dopis nereagovali a ničeho neuhradili. Žalovaná částka 33 541,83 Kč se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 29 831,83 Kč a úvěrových poplatků ve výši 3710 Kč. Úvěrové poplatky se skládají z šesti odeslaných upomínek, kdy první upomínka byla účtovaná částkou 250 Kč a zbývajících pět upomínek po 500 Kč, celkem za upomínky 2 750 Kč a dále za pojištění v období od 16. 10. 2019 do 16. 12. 2020 ve výši 960 Kč (15 x 64 Kč). Dále se žalobkyně domáhá žalobou kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 % ročně z dlužné nesplacené jistiny úvěru od 17. 11. 2019 (den následující po dni poslední úhrady) do 18. 12. 2020 (dne vydání historického výpisu) ve výši 2 638,89 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné nesplacené jistiny úvěru za stejné období jako u smluvního úroku ve výši 1 150,45 Kč. Od následujícího dne (19. 12. 2020) pak žalobkyně požaduje jak zákonný, tak i smluvní úrok z prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Žalovaní dlužnou částku neuhradili ani po výzvě učiněné před podáním žaloby.

2. Žalobkyně v rámci doplnění žaloby k posouzení schopnosti žalovaných splácet poskytnutý úvěr uvedla, že vycházela z interních i externích databází včetně skutečností doložených žalovanými. Příjem žalovaných byl zjištěn z čestného prohlášení žalovaných, kteří uvedli, že mají příjem ze závislé činnosti ve výši 32 600 Kč měsíčně a dále ostatní příjem v podobě renty a nájemného ve výši 37 900 Kč. Výdaje žalovaných byly zjišťovány taktéž z jejich čestného prohlášení, kde uvedli, že mají náklady na bydlení ve výši 2 500 Kč, ostatní výdaje ve výši 500 Kč, náklady na pojištění 280 Kč a platby na spoření ve výši 100 Kč. Žalobkyně vycházela z celkových výdajů žalovaných ve výši 33 456 Kč sestávající z pojištění ve výši 780 Kč, bydlení ve výši 4 102 Kč, životního minima ve výši 7 910 Kč a výdajů na závazky u žalobkyně ve vši 20 664 Kč. Žalovaní uvedli, že mají jedno dítě do 10 let. S ohledem na výše uvedené žalobkyně dospěla k závěru, že nemá pochybnosti o schopnosti žalovaných splácet poskytnutý úvěr s výší splátky 1 135 Kč měsíčně.

3. Ve věci byl vydán Okresním soudem ve Frýdku-Místku rozsudek ze dne 29. 6. 2021, č. j. -57, který nabyl právní moci dne 27. 7. 2021 ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2021, č. j. -89, které nabylo právní moci dne 8. 2. 2022, kterým byla žalovanému 1) uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 791,87 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 831,83 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 29 831,83 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 638,89 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 150,45 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek a dále byl žalovaný 1) povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 083,32 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto usnesení nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

4. Ve vztahu k žalované 2) byl rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 6. 2021, č. j. -57, rozsudkem Krajského soudu ze dne 7. 12. 2021, č. j. -91, změněn ve výrocích I. a IV. tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.

5. Žalovaná 2) uvedla, že se žalobou nesouhlasí, zejména nesouhlasí s výší žalované částky a s tvrzením žalobkyně, že s náležitou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované 2) před poskytnutím úvěru. Namítá, že řádně nehodnotila náklady žalovaných a že nevycházela z aktuálních skutečností. Pokud žalobkyně skutečně provedla kontrolu v registrech, musela odhalit, že žalovaní mají další úvěry u jiných věřitelů než jenom u žalobkyně. Žalobkyně do nákladů nezahrnula splátky žalovaných plynoucích z jiných úvěrů, a proto porušila ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva je absolutně neplatná. Závěrem vyslovila žádost o splátkový kalendář shodný jako u manžela (žalovaného 1), tedy možnost splácet dlužnou jistinu úvěru v měsíční výši 3 000 Kč.

6. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně tento souhlas vyslovila již v podané žalobě a žalovaná 2) ve vyjádření k žalobě ze dne 3. 3. 2022.

7. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a tou označenou jako žádost o poskytnutí osobního úvěru ze dne 26. 4. 2016, návrhem na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru, občanskými průkazy žalovaných, smlouvou o úvěru ze dne 26. 4. 2016, standardními evropskými informacemi o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 4. 2016, interním účetním dokladem ze dne 26. 4. 2016, prohlášením o zdravotním stavu ze dne 26. 4. 2016, původním listem úvěrové dokumentace, úvěrovými podmínkami pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecnými obchodními podmínkami, upomínkou ze dne 19. 2. 2020 a ze dne 30. 7. 2020 včetně dodejky, historickým výpisem ze dne 18. 12. 2020 a předžalobní upomínkou ze dne 21. 10. 2020 včetně poštovního podacího archu. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaní dne 26. 4. 2016 požádali o poskytnutí osobního úvěru ve výši 64 000 Kč s možností jednorázového čerpání nejpozději do 15. 5. 2016 a následným splácením v 72 měsíčních splátkách po 1 135 Kč, přičemž celková částka, kterou měli zaplatit (vrátit) činila 83 268 Kč. Úroková sazba byla stanovena na 8 % ročně a RPSN ve výši 9,47 %. Žalovaní vyčerpali částku ve výši 64 000 Kč dne 26. 4. 2016. První splátka byla splatná dne 16. 6. 2016 a každá další splátka 16. dne v měsíci. V žádosti žalovaný 1) uvedl, že má příjem 17 600 Kč měsíčně a další příjmy z renty a pronájmu ve výši 37 900 Kč, žalovaná 2) uvedla, že má příjem 15 000 Kč měsíčně. Jako své výdaje žalovaní uvedli, že mají náklady na bydlení ve výši 2 500 Kč, pojištění ve výši 280 Kč a ostatní výdaje ve výši 500 Kč. Žalovaní uvedli, že bydlí ve vlastním domě / bytu, nemají zúženo SJM, kdy žalovaný 1) má vysokoškolské vzdělání a žalovaná 2) středoškolské s maturitou a VOŠ a že mají dítě do 10 let věku. Žalobkyně dne 19. 2. 2020 odeslala žalovaným upomínku, jelikož nespláceli řádně a včas a upozornila je na aktuální dluh ve výši 6 032,92 Kč. Dne 30. 7. 2020 zaslala žalobkyně žalovaným výzvu k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky do 12. 8. 2020. Dne dni 29. 7. 2020 celková pohledávka představovala částku 35 192,55 Kč včetně jistiny, úroků, poplatků a smluvních pokut. Dne 21. 10. 2020 žalobkyně vyhotovila předžalobní upomínku, kterou odeslala téhož dne a vyzvala žalované k úhradě dlužné částky nejpozději do 29. 10. 2020. Z historického výpisu vyplývá, že žalovaní do podání žaloby uhradili celkem částku 52 421,12 Kč.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaným jako spotřebitelům byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 64 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Poskytovatel úvěru byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ). V daném konkrétním případě pak žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy s žalovanými měla mít k dispozici pouze žádost o poskytnutí osobního úvěru (jednostranné prohlášení žalovaných o jejich majetkové situaci), přičemž k tomuto jednostrannému prohlášení neměla k dispozici od žalovaných žádné doklady, resp. toto netvrdila ani nepředložila. Z údajů v žádosti o poskytnutí o úvěru (jednostranného prohlášení žalovaných) totiž vyplývá, že nebylo nijak ověřováno, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované 2) ani jejího manžela (žalovaného 1), neboť i toto má vliv na platební možnosti a schopnosti žalované. U nezletilého dítěte nebylo prověřováno, zda má žalovaná dítě ve své péči nebo zda je povinna hradit výživné a v jaké výši. Z předložených důkazů nelze zjistit, jaké byly skutečné příjmy či výdaje žalované, což je ostatně podpořeno tvrzením žalobkyně, která v doplnění k žalobě uvádí, že výdaje žalovaných představují toliko položky určené v jednostranném prohlášení, tj. náklady na bydlení ve výši 2 500 Kč, ostatní výdaje ve výši 500 Kč, náklady na pojištění ve výši 280 Kč a platby na spoření ve výši 100 Kč, kdy jako celkovou částku výdajů žalobkyně uvádí 14 292 Kč (správně pouze 3 380 Kč) a dále žalobkyně uvádí, že vycházela z výdajů u žalovaných ve výši 33 456 Kč, skládající se z částky ve výši 780 Kč jako náklady na náklady na pojištění (přičemž sami žalovaní uvedli částku 280 Kč), 4 102 Kč jako výdaje na bydlení (přičemž žalovaní uvedli částku 2 500 Kč), 7 910 Kč jako životní minimum, 0 Kč jako závazky u jiných bank (přičemž žalovaná uvedla, že měli půjčky i u jiných peněžních ústavů), 20 664 Kč jako splátka osobního úvěru a hypotečního úvěru u žalobkyně. Z předložených důkazů nelze zjistit, zda žalovaná 2) byla schopna spolu se svým manželem poskytnutý úvěr splácet či nikoli. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 26. 4. 2016 neplatná.

15. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 26. 4. 2016 žalované peněžní prostředky ve výši 64 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 52 421,12 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 11 578,88 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky nejpozději dopisem ze dne 21. 10. 2020, který jí byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 26. 10. 2020, kde byla určena lhůta k vrácení poskytnutého úvěru do 29. 10. 2020. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 11 578,88 Kč dne 30. 10. 2020 a dle § 1970 o. z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v zákonné výši 8,25 % ročně od 19. 12. 2020 (jak bylo požadováno v žalobě) do zaplacení. Žalovaná se do prodlení dostala sice již dne 30. 10. 2020, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s  nemohl přiznat žalobkyni úrok z prodlení dřív, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

16. Soudem stanovená lhůta k plnění ve splátkách má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř, kdy soud může určit lhůtu k plnění delší nebo výjimečně stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Žalovaná 2) požádala o splátkový kalendář s měsíční výši splátky 3 000 Kč, jak již bylo rozhodnuto u žalovaného 1). Žalobkyně s navrhovaným splátkovým kalendářem projevila souhlas, a proto soud tomuto návrhu vyhověl, a to pod ztrátou výhody splátek, kdy věřitel má možnost žádat zaplacení celého dluhu, pokud dlužník některou ze splátek nesplní řádně a včas ve smyslu , (výrok I.).

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo ve spojení s  veta první , podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, kdy celkový předmět řízení tvořil částku 45 133,83 Kč a zjistil, že v projednávané věci měla žalobkyně převážně neúspěch, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 13 112,43 Kč spolu s příslušenstvím (tj. 11 578,88 Kč + 1 533,55 Kč), jež představuje 29 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 32 021,40 Kč (21 962,95 Kč + 2 638,89 Kč + 1 150,45 Kč + 3 851,62 Kč + 2 417,49 Kč), což představuje 71 % z původního předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalovaná 2), které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 42 %.

18. S ohledem na výše uvedené soud přiznal procesně úspěšnější žalované 2) náhradu nákladů řízení, kdy tyto náklady učiněné před soudem prvního stupně sestávají z paušální náhrady výdajů žalované 2) v částce 2 x 300 Kč dle ve spojení s  a , a to za sepis odporu a vyjádření se k žalobě. Náklady odvolacího řízení dle ust. se pak sestávají z paušální náhrady výdajů žalované 2) v částce 2 x 300 Kč dle ve spojení s  a , a to za sepis odvolání a doplnění odvolání. Celkové náklady řízení před soudem prvého i druhého stupně by činily 1 200 Kč při plném procesním úspěchu. Jelikož měla žalovaná 2) úspěch ve výši toliko 42 %, náleží jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 504 Kč.

19. Lhůta splatnosti náhrady nákladů řízení včetně nákladů odvolacího řízení byla stanovena v délce tří dnů ve smyslu , neboť pro stanovení lhůty delší či povolení splátek nebylo soudem shledáno žádného důvodu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.