Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 104/2022-50
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Margitou Markovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem ve výši 18,84 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 18,84 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se jedná o nárok z nesplacené smlouvy o úvěru. Tvrdila, že žalovanému byl na základě smlouvy uzavřené dne datum mezi žalovaným a právnická osoba poskytnut úvěr ve výši částka a uplatnila nárok na dlužnou jistinu ve výši částka, dlužný úrok k dni zasplatnění částka a dlužný poplatek za administrativní činnost částka. Kč, kapitalizované úroky částka, kapitalizované úroky z prodlení ve výši částka, úroky ve výši 18,84 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.
2. Ke zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr uvedla žalobkyně v žalobě pouze obecná tvrzení o získaní dostatečných a spolehlivých informací a nahlédnutí do databází, dotazováním na majetkové, rodinné a jiné poměry žalovaného, což bylo zaznamenáno v kartě zákazníka.
3. Na výzvu soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že informace poskytnuté žalovaným byly uvedeny v kartě zákazníka a byly ověřeny doklady, které jsou zde uvedeny. Dále došlo k ověření z výpisu z účtu žalovaného, což rovněž vyplývá z karty zákazníka. Z karty vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr, ze kterého měl výdělek částka, žil ve vlastním domě bez zástavy. Proto dospěl věřitel k závěru, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr.
4. Ze smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právnická osoba smlouvu o úvěru na částku částka, žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku, zaplatit úrok ve výši částka a administrativní poplatek částka vše v 36 měsíčních splátkách ve výši částka. Čerpání bylo dohodnuto bezhotovostně na účet č. bankovní účet.
5. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně má soud za prokázáno, že dne datum byla žalovanému odeslána částka částka na účet č. bankovní účet
6. Ze zákaznické karty soud zjistil, že při poskytování úvěru vycházel právní předchůdce žalobkyně z příjmů žalovaného 19 000, ostatních příjmů částka, výdaje představovaly osobní výdaje částka, výdaje na bydlení částka, ostatní výdaje (doprava) částka, dokumenty k ověření nebyly žádné předloženy. Zaměstnavatel byl uveden autodoprava se sídlem v obec, vyživované osoby žádné. splátky, spoření, pojištěné žádné. Bydlení vlastní, rozvedený. Doklady k bydlení nebyly předloženy.
7. Z poštovní složenky soud zjistil, že žalovanému byl vyplacen důchod pro invaliditu 1. stupně v květnu a červnu 2019 vždy ve výši částka.
8. Z výpisu z účtu žalovaného - výpis obratů za květen 2019 soud zjistil, že z něho nejsou patrné žádné pravidelné platby spojené s bydlením či živobytím a je zde pouze vklad v hotovosti ve výši částka. Zůstatek na účtu není patrný.
9. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázáno, že žalovaný celkem za celou dobu zaplatil na úvěr částku částka.
10. Z předžalobní výzvy z datum a podacího lístku ze stejného data má soud za prokázáno, že výzva k plnění žalovanému se dostala do dispozice nejpozději k datum.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.
12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Soud má za prokázáno, že mezi žalovaným a právnická osoba byla uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy obdržel žalovaný částku částka, zavázal se zaplatit úrok částka a administrativní poplatek částka. Splácení bylo dohodnuto ve splátkách po částka měsíčně. Žalovaný zaplatila pouze částka.
15. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle rozhodnutí Soudního dvora C číslo vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
19. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná.
20. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
21. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
22. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
23. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.
24. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č.257/2016 Sb., který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák.č. 257/2016 Sb.
25. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla vyhodnocením informací získaných od žalovaného, který byl dotazována na své rodinné, majetkové a pracovní poměry a informace byly ověřeny oproti dokladům. Tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Ze zákaznické karty však vyplývá, že žádné doklady nebyly doloženy (přesto však žalobkyně dokládá doklad o vyplacení invalidního důchodu). Ze zákaznické karty rovněž není patrné prověření majetkové situace z účtu žalovaného. Z předloženého výpisu obratů je však zřejmé, že žádná relevantní zjištění o majetkové situaci žalovaného z něho nebylo možno učinit. Příjmy pocházejí jak ze zaměstnání, tak z důchodu (nikoli pouze ze zaměstnání, jak žalobkyně tvrdí). Příjem ze zaměstnání rovněž nebyl ničím ověřen. Jako výdaj je uvedena pouze částka životního minima, z karty není zřejmé, zda žalovaný bydlí ve vlastním domě, bytě apod. tak aby bylo možno učinit závěr, zda náklady na bydlení částka jsou odpovídající a přiměřené. Ostatní náklady se jeví jako zjevně podhodnocené s ohledem na místo bydliště žalovaného (obec) a sídlo zaměstnavatele (obec), žalovaný má evidentně i náklady na telefon (uvádí číslo mobilního telefonu). Ačkoli jsou zde nejasnosti a nesrovnalosti zejména ohledně výdajů, neučinila právní předchůdkyně žalobkyně evidentně žádné kroky k jejich odstranění a nevyvinula žádnou aktivitu ke získání odpovídajících údajů.
26. V této souvislosti je nutno poukázat na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má za to, že právě toto kritérium splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, spokojila se pouze s prohlášením žalované, aniž by podrobila kritické úvaze údaje o výdajích a provedla k těmto údajům případně další zjištění nebo korekci při své úvaze.
27. V tomto případě je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně a úvěr poskytla, ačkoli neměla dostatek relevantních informací k tomu, aby mohla posoudit, zda zde není důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Úvěr tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.
28. Žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalovaný obdržel podle smlouvy částku částka, podle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatila již částku částka. Proto je povinen vrátit částku částka.
29. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.
30. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než předžalobní výzvou, nepředložila žádné doklady o tom, že by se předchozí korespondence dostala alespoň do dispoziční sféry žalovaného. Předžalobní výzvu lze považovat za doručenou datum, žalovaný je tedy v prodlení až od datum. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle, § 1970 o.z. zákonné výši, žalobkyně požadovala úrok z prodlení výslovně ve výši 10 % ročně a soud proto nemohl překročit žalobní žádání.
31. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážné úspěšnému žalovanému v řízení vznikly náklady. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je posuzován i s ohledem na požadované úroky smluvní i úroky z prodlení ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě- pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.