Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 170/2022-49
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 75 379 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29 538,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši
9,75 % ročně od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 45 840,82 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 945,21 Kč, úroku ve výši 29 % ročně jdoucího z částky 43 538,18 Kč od datum do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 29 538,18 Kč od datum do datum, a dále úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 000 Kč od datum do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29 538,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 45 840,82 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 945,21 Kč, úroku ve výši 29 % ročně jdoucího z částky 43 538,18 Kč od [datum] do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 29 538,18 Kč od [datum] do [datum], a dále úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u soudu dne datum se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 75 379 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa číslo, na základě které žalovaný převzal částku 50 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále poplatek ve výši 47 989 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně (16 479 Kč), odměny za administrativní zpracování zápůjčky (18 315 Kč) a nákladů za hotovostní inkaso splátek (13 195 Kč). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 4 083 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne datum, právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky, která činila na dlužné půjčce částku 48 461,42 Kč a na dlužném poplatku částku 52 614,94 Kč. Žalovaný poté uhradil ještě částku 14 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum přešla pohledávka ze společnosti právnická osoba na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobce se tedy v řízení domáhal úhrady dlužné částky ve výši 75 379 Kč sestávající z jistiny ve výši 43 538,18 Kč a dlužného poplatku ve výši 31 840,82 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 4 945,21 Kč (jedná se o úrok ve výši 29 % ročně z částky 43 538,18 Kč od datum do datum), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 889 Kč (úrok ve výši 9,75 % ročně z částky 43 534,18 Kč od datum do datum), dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 43 538,18 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z téže částky a za stejné období.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:
Právní předchůdce žalobce právnická osoba a žalovaný a uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka (spotřebitelský úvěr) ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto zápůjčku poplatek ve výši 47 989 Kč, který se skládá z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 16 479 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 18 315 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 195 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal poskytovateli zápůjčky zaplatit v hotovosti, formou 24 měsíčních splátek po 4 083 Kč. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaný uhradil poslední splátku na zápůjčku dne datum a dostal se do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky. Poté žalovaný uhradil pouze částku 14 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum přešla pohledávka ze společnosti právnická osoba na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně sjednaného poplatku, a to v 24 měsíčních splátkách po 4 083 Kč, přičemž žalovaný poslední splátku uhradil dne datum a po splatnosti ještě celkem částku 14 000 Kč.
12. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Ohledně této skutečnosti byl žalobce vyzván, aby navrhl důkazy ke svému žalobnímu tvrzení, že jeho předchůdce před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného.
13. V doplňujícím podání ze dne datum žalobce uvedl, že jeho předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací sdělených žalovaným před uzavřením smlouvy, a to k jeho rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům. Získané informace byly ověřovány z dokladů žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty ze dne datum. Konkrétně byla ověřena majetková situace žalovaného z pracovní smlouvy a z výpisů z bankovního účtu, a dále bylo z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřeno, že vůči němu není vedeno insolvenční řízení. Předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě, a dospěl k závěru o dostatečné schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet. Žalobce zároveň uvedl, že nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného.
Zástupce žalobce pak při soudním jednání navrhl provedení důkazu výslechem svědkyně jméno příjmení, obchodního zástupce právnická osoba, a to k otázce listinných důkazů, které žalovaný předložil k nahlédnutí při sjednání úvěru. Uvedl dále, že adresa svědkyně mu není známa.
14. Ze zákaznické karty ke spotřebitelskému úvěru ze dne datum vyplývá, že žalovaný je OSVČ, působí jako jednatel společnosti právnická osoba, IČO, jeho čistý měsíční příjem byl uveden ve výši 30 000 Kč, jiné příjmy nemá. Je svobodný, žije s rodiči, odhadované měsíční výdaje žadatele činily 15 000 Kč. Žadatel dále uvedl, že splácí jiné zápůjčky ve výši 3 674 Kč měsíčně. Z karty dále vyplývá, že žalovaný předložil pracovní smlouvu/živnostenský list z července roku 2015 a dva výpisy z bankovního účtu za měsíce květen a červen 2018. Údaje na zákaznické kartě zaznamenala jméno příjmení jako obchodní zástupce právnická osoba s tím, že tyto údaje jí sdělil žalovaný.
15. Soud má za to, že předchůdce žalobce nepostupoval v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného, a to s přihlédnutím k tvrzeným majetkovým poměrům, splácení dřívějších zápůjček a výši poskytnutého úvěru (50 000 Kč). Předchůdce žalobce předložené doklady o poměrech žalovaného nearchivoval a není ani zřejmé, že byl ověřován stav zadluženosti žalovaného prostřednictvím registrů, pouze se uvedla poznámka o splácení dluhů z jiných půjček. Navrhovaný výslech svědkyně příjmení nebylo možné provést, neboť žalobce její adresu nezná. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
16. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právního předchůdce žalobce
před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek
(§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřených smluv o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.
17. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí,
aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele
na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
18. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce
za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
19. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
20. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).
21. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).
22. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
23. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
24. Smlouvu o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
25. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 50 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovanému zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 29 538,18 Kč (43 538,18 Kč – požadovaná jistina úvěru minus zaplacená částka 14 000 Kč). Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kromě dlužné částky 29 538,18 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od datum (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl.
26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst.2 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly, soud mu proto žádnou náhradu nepřiznal.
27. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.