Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 270/2021-84
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 40 591 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 000 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 17 591 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 089 Kč od 28. 12. 2019 do 30. 4. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 089 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 95,89 % ročně z částky 23 000 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 108 576 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 000 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení částky 17 591 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 089 Kč od 28. 12. 2019 do 30. 4. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 089 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 95,89 % ročně z částky 23 000 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 108 576 Kč, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 31.8.2021 doplněnou podáním ze dne 29.3.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 40 591 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo dne 20. 9. 2019, (dále jen,, smlouva o úvěru“), na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč dne 23. 9. 2019. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,57 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 948 Kč splatných k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2019. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 63 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalované úvěr splatit na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (poštovní výplatní doklad důchodu), databází SOLUS a NRKI. Žalovaná však splátku č. 1 splatnou dne 22.10.2019 nezaplatila, proto došlo k datu 26. 12. 2019 k zesplatnění celého úvěru. V důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru smluvní pokuty ve výši 998 Kč za prodlení se splátkou č.1, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované se splátkou č. 1 dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč Smluvní pokuta i náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného byly splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na jejich zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 28.12.2019 až do jejího úplného zaplacení, žalobkyně požadovala smluvní pokutu vyčíslenou do data vyhotovení žaloby ve výši 10 502 Kč. Dle bodu 2.2 smlouvy je výše úroku limitována na 120% částky, kterou má žalovaný zaplatit dle smlouvy, tedy na částku 108 576 Kč. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení od 28.12.2019 Přes výzvu žalobkyně před podáním žaloby žalovaná dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Žalobkyně u jednání dne 21.7.2022 navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly u jednání dne 21.7.2022 splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1,3 o.s.ř., soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání není vhodné s ohledem na pochybnosti o řádném splnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 20. 9. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,57 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 948 Kč splatných k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 63 Kč.
Z karty klienta soud zjistil, že dne 23.9.2019 byl žalované vyplacen úvěr ve výši 23 000 Kč, žalovaná neuhradila ničeho..
Z hodnocení klienta ze dne 20.9.2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla měsíční příjem ve výši částka z důchodu (příjem byl doložen výplatním dokladem pošty ze dne 18.9.2019 ve výši částka). Měsíční výdaje žalované ve výši částka (životní minimum částka, náklady na bydlení ve výši částka) nebyly ověřeny žádnými dokumenty. Z výpisu SOLUS ze dne 20.9.2019 soud zjistil, že žalovaná neměl žádný záznam.
Z výzev k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 22.11.2019, 23.12.2019 soud zjistil, že žalovaná byla upozorněna na prodlení s úhradou splátek č.1,2,3 a na možnost zesplatnění úvěru.
5. Z oznámení o zesplatnění ze dne 26.12.2019 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 30 089 Kč.
6. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 8. 2021 a podacího archu České pošty soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 30 089 Kč s příslušenstvím..
7. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 20. 9. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 23 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,57 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 948 Kč splatných k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 63 Kč Dne 23.9.2019 byl žalované vyplacen úvěr ve výši 23 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalované úvěr splatit na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (výplatnídokladem pošty ze dne 18.9.2019 ve výši částka, databáze SOLUS). Z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela kromě dokladu o výši příjmu žalované z důchodu z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, zejména s ohledem na její tvrzené měsíční výdaje, a spokojila se tak pouze s prohlášením žalované. Žalovaná na předmětný úvěr nezaplatila ničeho. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2020, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23.4.2020, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnosti žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
18. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
19. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779 2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 23 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru byla absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 23 000 Kč.
20. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 1. 5. 2022, když žaloba byla žalované doručena fikcí dne 29. 4. 2022. Následující den tak mohla žalovaná svůj závazek splnit. Když tak neučinila, dostala se následující den, tj. 1. 5. 2022, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
21. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 23 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. rozsudku vyhověl, ve zbývající části žalobu pro právní posouzení listinami doloženého skutkového stavu jako nedůvodnou zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.
22. Žalovaná by měla s ohledem na svůj převažující úspěch ohledně předmětu řízení právo na náhradu nákladů řízení § 142 odst. 2 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení však nebyla žalované přiznána, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly.
23. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.