Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
23 C 277/2021-89
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 84 226 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 000 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 39 226 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 123,30 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 224 Kč od 28. 4. 2020 do 30. 4. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 224 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 100,46 % ročně z částky 50 000 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25.2.2020 dosáhne částky 191 419 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 000 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení částky 39 226 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 123,30 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 224 Kč od 28. 4. 2020 do 30. 4. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 224 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 100,46 % ročně z částky 50 000 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25.2.2020 dosáhne částky 191 419 Kč, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7.9.2021 doplněnou podáním ze dne 4.4.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 84 226 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo dne 27. 11. 2019, (dále jen,, smlouvy o úvěru“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč dne 27. 11. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 100,46 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 4 875 Kč splatných k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2019. Před poskytnutím úvěru žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (pracovní smlouva, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance) databází SOLUS a NRKI, kdy příjem žalovaného činil částka měsíčně a měsíční výdaje činily částka. Žalovaný však splátku číslo splatnou dne 20.12.2019 nezaplatil, proto došlo k datu 23. 2. 2020 k zesplatnění celého úvěru. V důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného se splátkou číslo dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč Smluvní pokuty i náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného byly splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na jejich zaplacení. Žalovaný celkem uhradil žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 25.2.2020 až do jejího úplného zaplacení, žalobkyně požadovala smluvní pokutu vyčíslenou do data vyhotovení žaloby ve výši 24 002 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení od 25.2.2020. Přes výzvu žalobkyně před podáním žaloby žalovaný dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Žalobkyně u jednání dne 21.7. 2022 navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly u jednání dne 21.7.2022 splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1,3 o.s.ř., soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání není vhodné s ohledem na pochybnosti o řádném splnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 27. 11. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 100,46 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 4 875 Kč splatných k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen.
Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 27.11.2019 byl žalovanému na jeho účet vyplacen úvěr ve výši 50 000 Kč.
Z hodnocení klienta ze dne 27.11.2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl měsíční příjmy ve výši částka ze zaměstnání a výdaje ve výši částka, příjmy ze zaměstnání byly doloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami žalovaného za období 6,8,9/ 2019, výdaje žalovaného nebyly ověřeny žádnými dokumenty. Z výpisu SOLUS ze dne 20.11.2019 soud zjistil, že žalovaný neměl žádný záznam.
Z výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 20.1.2020, 20.2.2020 soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn na prodlení s úhradou splátek číslo na možnost zesplatnění úvěru.
Z oznámení o zesplatnění ze dne 23.2.2020 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr žalovaného a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 65 224 Kč.
Z předžalobní výzvy ze dne 18. 8. 2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 60 224 Kč s příslušenstvím.
Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný celkem uhradil žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč.
5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 27. 11. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši ve výši 100,46 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 4 875 Kč splatných k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2019. Dne 27.11.2019 byl žalovanému na jeho účet vyplacen úvěr ve výši 50 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (pracovní smlouvou a výplatními páskami žalovaného za období 6,8,9/ 2019, databáze SOLUS). Z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela kromě dokladů o výši příjmu žalovaného částka z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, zejména s ohledem na jeho tvrzené měsíční výdaje, a spokojila se tak pouze s prohlášením žalovaného. Žalovaný na předmětný úvěr celkem uhradil částku 5 000 Kč. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2020, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23.4.2020, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnosti žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
16. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
17. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779 2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zejména ohledně měsíčních příjmů žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 50 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru byla absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 45 000 Kč (50 000 Kč žalovaného ve výši 5 000 Kč = 45 000 Kč).
18. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 1. 5. 2022, když žaloba byla žalovanému doručena fikcí dne 29. 4. 2022. Následující den tak mohl žalovaný svůj závazek splnit. Když tak neučinil, dostal se následující den, tj. 1. 5. 2022, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 45 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. rozsudku vyhověl, ve zbývající části žalobu pro právní posouzení listinami doloženého skutkového stavu jako nedůvodnou zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.
20. Žalovaný by měl s ohledem na svůj převažující úspěch ohledně předmětu řízení právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení však nebyla žalovanému přiznána, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly.
21. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.