Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 150/2022-22
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci:
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení,
sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 23 160 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Řízení se částečně zastavuje v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 4 750 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 160 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se zamítá v rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 714,25 Kč a úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do datum, a účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 217 Kč.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 156,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně
Odůvodnění:
I. Řízení se částečně zastavuje v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 4 750 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 160 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se zamítá v rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 714,25 Kč a úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum], a účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 217 Kč. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 156,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně
1. Žalobkyně se podanou žalobou (elektronickým platebním rozkazem) domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím, včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jakož i smluvní pokuty ve výši 3 160 Kč. Žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) prostřednictvím internetových stránek webová adresa smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč na sdělené číslo účtu. Žalovaný se zavázal předmětnou částku navýšenou o 4 600 Kč vrátit do dne datum, což neučinil, když neuhradil ničeho. Od datum je proto v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala lustrací dostupných databází ISIR, příjmení, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni dne datum.
2. Žalobkyně v návaznosti na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů k posouzení úvěrovatelnosti žalovaného vzala žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 750 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 160 Kč s ohledem na skutečnosti, že žádnými důkazy k posouzení úvěrovatelnosti žalovaného nedisponuje.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav:
5. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně (původní poskytovatelka spotřebitelského úvěru právnická osoba, IČO uzavřely smlouvu o úvěru číslo ze dne datum, jejímž obsahem je závazek předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného splatit dlužnou částku ve lhůtě do datum, a to s poplatkem ve výši 4 600 Kč (smlouva o úvěru). Žalobkyně vyplatila částku 20 000 Kč žalovanému dne datum (výpis z účtu). Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobkyni, a tato skutečnost oznámena žalovanému, který byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky do datum (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). Žalobkyně vyzvala dne datum žalovaného k úhradě (výzva před podáním žaloby). Co se týče úvěrovatelnosti, tuto právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala.
6. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z listiny„ smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne datum za prokázané, že společnost právnická osoba a žalobkyně projevily vůli k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni.
7. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“
16. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“
17. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“
18. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.
19. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. právnická osoba v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele. Svědčí ji proto aktivní věcná legitimace k podání žaloby na zaplacení 23 160 Kč s příslušenstvím proti žalované.
20. Soud předně rozhodl o částečném zastavení řízení v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 4 750 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 160 Kč, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř.
21. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), když nebylo prokázáno, že by si jakékoliv informace vyžádala či ověřila (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložila soudu – srov. shora). Ostatně, žalobkyně sama toto připustila. Soud tedy nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, který ostatně nesplácel. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o. z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalovanému tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce, kterou dosud žalovaný nezaplatil (§ 2991 odst. 1 o.z.). Za období prodlení (po výzvě k zaplacení v oznámení o postoupení pohledávky – srov. shora – splatnost nastala dne datum) pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud ovšem žalobkyni mohl přiznat zákonný úrok z prodlení ve výši, kterou požadovala, tedy o 0,25 % nižší, než kolik v daném období skutečně činil. Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. Soud zejména nevyhověl žalobě v rozsahu účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 217 Kč, jelikož se v daném případě nejedná o zákonem předvídané příslušenství pohledávky, ale fakticky o paušalizovanou náhradu škody dle ceníku, který byl žalovanému jednostranně zaslán, a tedy se jedná o poplatek spíše sankčního charakteru, který s žalovaným nebyl sjednán, tím spíše v rámci pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení Soud proto žalobě v tomto rozsahu nemohl vyhovět, kdy je třeba uvést, že za předžalobní upomínku žalobkyně i tak dostává náhradu v podobě náhrady odměny a hotových výdajů jejího zástupce.
22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná ze 95,32 %, žalovaný pak z 4,68 %. Žalobkyně tak byla úspěšnější o 90,64 % než žalovaný, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v této poměrné části. Soud primárně vycházel z § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen„ AT“), neboť v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Pro účely úspěchu ve věci soud vycházel i z příslušenství, kdy tuto možnost potvrdil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015. Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 156,33 Kč, což představuje 90,64 % z celkových 2 379 Kč, na které by v případě plného úspěchu měla nárok. Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 927 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x 300 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku 252 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.