Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 51/2022-32
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 13.088 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8.000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 27,95 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8.000 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 5.088 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 20,81 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5.088 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 495 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8.000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 27,95 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8.000 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 5.088 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 20,81 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5.088 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 495 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 19. 11 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 13.088 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené úvěrové smlouvy mezi účastníky řízení dne datum. Tvrdila, že před uzavřením smlouvy hodnotila schopnost žadatele splácet úvěr a poskytla žalované částku ve výši 8.000 Kč, kterou měla splácet měsíčními splátkami 24 měsíců. Žalovaná na daný úvěr neuhradila ničeho. Žalobkyně pak požaduje po žalované neuhrazenou jistinu ve výši 8.000 Kč, sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč (dle části smlouvy bezpečná splátka, a to za každý měsíc od ledna 2021 do dubna 2021 ve výši 5 x 99 Kč), dále poplatky za SMS servis v celkové výši 245 Kč (dle části smlouvy SMS servis za každý měsíc od ledna 2021 do dubna 2021, tj. 5 x 49 Kč), dále požaduje úroky v celkové výši 1.568 Kč (od 2. – 8. splátky), účelně vynaložené náklady v celkové výši 560 Kč (dle části smlouvy úvěrová smlouva – podmínky a parametry úvěru a náklady úvěru dne 11. 1. 2021 ve výši 100 Kč, dne 8. 2. 2021 ve výši 100 Kč, dne 1. 3. 2021 ve výši 130 Kč, dne 16. 4. 2021 ve výši 100 Kč a dne 19. 4. 2021 ve výši 130 Kč) a dále požaduje žalobkyně smluvní pokuty v celkové výši 1.956 Kč (dle části smlouvy náklady úvěru – sankce dne 15. 4. 2021 500 Kč a dne 8. 2. 2021 500 Kč, když se žalovaná dostala 2x do prodlení s úhradu aktuálně splatné splátky. Dále jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % z nezaplacené jistiny a úroků ve výši 956 Kč dle části smlouvy náklady úvěru – sankce). Žalobkyně pak zesplatnila celý úvěr k datu 19. 4. 2021 a vyzvala žalovanou k úhradě vzniklého dluhu a žalovaná na výzvu nereagovala.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové a ani právní námitky.
3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z předložených listinných důkazů žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena úvěrová smlouvy a jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Žalovaná čerpala na daný úvěr částku ve výši 8.000 Kč, která jí byla zaslána na jí uvedený bankovní účet (úvěrová smlouva, opis výpisu proplacení smlouvy, výpis čerpání splátek a úhrad, kopie kreditní karty). Bylo sjednáno, že žalovaná uhradí poskytnutý úvěr ve 24. měsíčních splátkách a celková částka k úhradě činila 11.008 Kč, RPSN 49,20 %. Poplatek za korunový odklad 792 Kč. Byla sjednána doplňková služba bezpečná splátka při ceně 99 Kč měsíčně. Dále byla sjednána doplňková služba SMS servis při ceně 49 Kč měsíčně. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán na 264 Kč. Druh úvěru byl hotovostní bezúčelový úvěr. V obsahu textu smlouvy je sjednáno, že žalobkyně může účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které jsou vypočteny na základě skutečně provedených úkonů. Částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace. Dále je sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % ze splatné jistiny úroků a doplňkových služeb, max. však 0,1 % denně z dlužné částky. Výše první měsíční splátky činila 746 Kč a dále od 2. – 8. splátky 874 Kč a následně 482 Kč do 23. splátky a 24. splátka 466 Kč. První řádná splátka byla splatná datum. Součástí každé splátky byl poplatek za doplňkovou službu SMS servis ve výši 49 Kč a poplatek za doplňkovou službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč (úvěrová smlouva včetně splátkového kalendáře a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpis čerpání splátek a úhrad).
5. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 3. 3. 2022 vyzvána, aby soudu předložila doklady, na základě kterých byla posouzena úvěruschopnost žalované splácet předmětný úvěr. Žalobkyně předložila soudu printscreeny ze systému žalobkyně a výtisk z nebankovního registru klientských informací. Z těchto listinných důkazů bylo zjištěno, že v printscreenu ze systému žalobkyně je uvedeno u žalované, že má čistý měsíční příjem 18.000 Kč, není v SOLUSU, nemá exekuci. Žalobkyně uvedla, že v době schvalování úvěru vycházela z životního minima dospělého člena domácnosti a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Za výdaje měsíční domácnosti na bydlení žalobkyně uvedla částku ve výši 6.000 Kč a životní minima členů 1 dospělého člena domácnosti částku 3.410 Kč. Souhrnná měsíční splátka jiných úvěrových závazků 0 Kč, počet vyživovaných dětí 0 Kč (doplněná tvrzení v podání ze dne 17. 3. 2022). Z potvrzení o provedení dotazu do registru FO sdružení SOLUS vyplývá u žalované negativní výsledek (potvrzení o provedení dotazu). Z úvěrové zprávy předložené žalobkyní vyplývají žádosti 2x o spotřební úvěr, kdy jedna žádost byla odmítnuta (úvěrová zpráva).
6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.
7. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle
§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona
č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu
ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019).
9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotné žaloby i z doplnění žaloby ze dne 17. 3. 2022. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr není možno odvodit pouze na základě získaných od žadatele o úvěr a ani tyto informace nejsou dostačující, když se jedná pouze o tvrzení o pravidelném příjmu v čisté měsíční výši. Nelze vycházet pouze z kusých informací od spotřebitele. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalované, když je zohledněno pouze životní minimum dospělého člena domácnosti a měsíční náklady domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaná faktické výdaje a dále náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalované neprověřovala. Žalobkyně pak pouze vycházela z výpočtu k životnímu minimu jednoho dospělého člena domácnosti a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení, které stanovila dle údajů ČSÚ. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalované, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoliv změnit to, že provedla lustraci žalované, byť s negativním výsledkem v registru SOLUS, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaná v těchto registrech nebyla vedena, neznamená to automaticky, že žalovaná je schopna úvěr splácet.
10. Podle § 588 o. z., soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne
20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.
11. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z., přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.
12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.
13. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do poskytnuté jistiny ve výši 8.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z jistiny. Co do požadovaného, žalobkyní vypočteného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 48,76 Kč za období od 1. 11. 2021 do 16. 11. 2021, provedl soud přepočet, když vycházel z jistiny 8.000 Kč a vypočítal kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za toto období a přiznal ho pouze ve výši 27,95 Kč. Na zákonné úroky z prodlení má žalobkyně nárok v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Další žalobkyní uplatněné nároky jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty.
14. Pokud jde o náklady řízení, postupoval soud dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, s ohledem na částečný úspěch žalobkyně v této věci a vycházel z nákladů řízení s ohledem na zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. při sazbě 300 Kč za 3 úkony právní služby a DPH, celkem 2.252 Kč. V tomto případě se jednalo o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto soud postupoval a aplikoval § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. AT. Úspěch žalobkyně v tomto řízení představoval 61 % (při přiznané jistině 8.000 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 27,95 Kč a soudem kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z jistiny od 7. 11. 2021 do data vyhlášení rozsudku ve výši 402,41 Kč). Úspěch žalované představoval 39% (částku 5.088 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 20,81 Kč a soudem kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 5.088 Kč od 17. 11. 2021 do data vyhlášení rozsudku ve výši 255,93 Kč). Výsledný úspěch žalobkyně ve věci představoval 22 % a tomu odpovídá přiznaná část náhrady nákladů řízení ve výši 495 Kč a tato je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).