Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 435/2021-41
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 37 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 9. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 425,86 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 29. 8. 2020 do 22. 9. 2020 a úrok z prodlení ve výši 1,5 % z částky 25 000 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení.
III. Řízení se zastavuje o kapitalizovaný úrok ve výši 5 900 Kč a smluvní pokutu ve výši
12 500 Kč.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 9. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá o kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 425,86 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 29. 8. 2020 do 22. 9. 2020 a úrok z prodlení ve výši 1,5 % z částky 25 000 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení. III. Řízení se zastavuje o kapitalizovaný úrok ve výši 5 900 Kč a smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 29. 8. 2020 do zaplacení a v kapitalizované výši 3 425,86 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 5 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne datum s jejím právním předchůdcem společností právnická osoba smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a naopak se zavázala splatit tuto jistinu navýšenou o příslušenství ve výši 5 750 Kč do 15. 3. 2019. Schopnost žalované splácet úvěr byla poskytovatelem posuzována na základě nahlížení do insolvenčního rejstříku a bankovních a nebankovních registrů klientských informací. Žalovaná nezaplatila ničeho a tato pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena.
2. Podáním doručeným soudu dne 5. 1. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět o částku 18 400 Kč představující smluvní pokutu a kapitalizovaný úrok, a proto soud v této části řízení zastavil postupem dle ustanovení § 96 o.s.ř.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020, výpisem z účtu
číslo ze dne datum a výzvou před podáním žaloby ze dne 26. 4. 2019 včetně podacího archu. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle něhož právnická osoba jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, dle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr navýšený o úrok ve výši 5 750 Kč vrátit do třiceti dnů. Žalovaná svůj závazek nesplnila. Úvěrující postoupil pohledávku za žalovanou dle uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni, což bylo žalované oznámeno a posléze byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů, a to dopisem ze dne 8. 9. 2020.
5. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžitá částka ve výši 25 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy pouze nahlédnutím do veřejně přístupných registrů a nijak neověřoval příjmy a výdaje žalované. Poskytovatel úvěru tedy řádně neposuzoval úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne datum neplatná. Žalobkyně v důsledku toho vzala žalobu zpět z části tak, jak je výše uvedeno a domáhá se pouze vrácení částky 25 000 Kč s úrokem z prodlení od
29. 8. 2020 do zaplacení a kapitalizovaného úroku za dobu do 28. 8. 2020 ve výši 3 425,86 Kč.
10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, proto jí soud zavázal tuto částku žalobkyni vrátit. S povinností vrátit tuto částku se žalovaná dostala do prodlení dne
23. 9. 2020, po uplynutí lhůty k úhradě uvedené v písemné výzvě a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 25 000 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě vyhověl co do částky 25 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku a ve zbývající části žalobu zamítnul jako nedůvodnou (výrok II.).
11. Z výsledku sporu vyplývá, že žaloba byla podána důvodně co do částky 25 000 Kč a nedůvodná byla co do částky 21 825,86 Kč. Účastníci byli tedy ve sporu úspěšní v podstatě ve stejném rozsahu a dle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.