Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
38 C 71/2022-44
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 26 224 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se do částky 10 332 Kč s příslušenstvím zamítá.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 15 892 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 13. 9. 2021 do zaplacení a k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 777,20 Kč.
Odůvodnění:
I. Žaloba se do částky 10 332 Kč s příslušenstvím zamítá. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 15 892 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 13. 9. 2021 do zaplacení a k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 777,20 Kč.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným po posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 22. 3. 2021 smlouvu o úvěru a na jejím základě mu téhož dne poskytla 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 1 054 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 64,59% ročně. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil pouze splátky za duben a květen, dne 18. 8. 2021 žalobkyně úvěr zesplatnila, nesplacenou jistinu dle žalobkyně tvoří částka 20 688,20 Kč. Žalobkyně se také domáhá nákladů za odeslání upomínek, smluvních pokut ve výši a částky a kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1% denně.
2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil, soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 3. 2021 (č.l. 8-10) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 50 592 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1 054 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 64,59%, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činila 87,6% Smluvní pokuty byly upraveny v ust. čl. 6, za každý jednotlivý případ prodlení 499 Kč a dále ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Smlouva byla podepsána elektronickým kódem. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 22. 3. 2021 (č.l. 32) soud zjistil, že žalovaný měl požádat žalobkyni, aby smlouva o úvěru byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Z listiny„ podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“ (č.l. 34) bylo zjištěno, že k elektronickému podpisu dlužníka je používán desetimístný kódem odesílaným pomocí sms. Ze splátkového kalendáře ze dne 23. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný má hradit splátky 1 054 Kč měsíčně od 14. 4. 2021 do 14. 3. 2025. Z listiny označené jako„ Karta klienta“ (č.l. 13) bylo zjištěno, že zaměstnavatelem žalovaného je právnická osoba Z předsmluvního formuláře (č.l. 18) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o výši úroku, RPSN, nákladech a sankcích za pozdní úhradu. Z listiny označené jako„ Hodnocení klienta“ (č.l. 17) soud zjistil že žalobkyně posuzovala příjmy a výdaje žalovaného, u životního minima vycházel z částky 3 860 Kč, žalovaný uvedl své měsíční výdaje: na bydlení 3 000 Kč, splátky úvěrů 0 Kč; mzdu 18 100 Kč. Z oznámení ze dne 23. 3. 2021 (č.l. 11) bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému poskytnutí úvěru ve výši 18 000 Kč. Z výzvy ze dne 15. 7. 2021 (č.l. 14) bylo zjištěno, že žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění celého dluhu. Z výzvy ze dne 16. 8. 2021 (č.l. 21) bylo zjištěno, že žalovaný byl znovu upozorněn na zesplatnění úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 22) bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 22. 3. 2021 vyplacena částka 18 000 Kč na účet číslo bankovní účet. Z listiny„ Prohlášení klienta“ (č.l. 23) soud zjistil, že žalovaný měl prohlásil bez uvedení dne podpisu, že je seznámen s podmínkami poskytnutí úvěru, listina byla podepsána elektronickým kódem Z výpisů účtu číslo bankovní účet (č.l. 25-26) bylo zjištěno, že žalovaný od září 2020 do března 2021 obdržel mzdu v rozmezí ve výši 16 640 Kč – 20 293 Kč. Z výpisu databáze SOLUS ze dne 18. 3. 2021 (č.l. 28) soud zjistil, že v této databázi neměl evidován žádný dluh. centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku (č.l. 22 a 23 p.v.) bylo zjištěno, že žalovaný nebyl k 21. 1. 2021 v těchto rejstřících evidován. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 25) bylo zjištěno, že na účet jméno příjmení žalobkyně dne 21. 1. 2021 uhradila 2 500 Kč. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 26) bylo zjištěno, že na účet žalovaného žalobkyně dne 21. 1. 2021 uhradila 27 500 Kč. Z výpisů databáze žalobkyně (č.l. 27-28) bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 5 900 Kč.
4. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 22. 3. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 18 000 Kč, kterou se zavázal splatit žalobkyni spolu s celkovou smluvní odměnou ve výši 32 592 Kč, jehož součástí byla byl úrok ve výši 64,59 % ročně, RPSN činila dle žalobkyně 87,6%. Žalobkyně příjmy žalovaného za měsíce září 2020 – březen 2021 zjistila z výpisu z běžného účtu žalovaného, výdaje žalovaného zjistila pouze z prohlášení žalovaného. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost dále z evidence SOLUS.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- Finance s.r.o. v. GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
10. Soud hodnotil, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . jméno příjmení a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I․ ÚS 199/11, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
11. V projednávané věci bylo tvrzeno, ale nebylo dostatečně doloženo, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, příjmy zjistila, výdaje či existenci a výši dalších úvěrů žalovaného žalobkyně zjišťovala ve velmi omezeném rozsahu (v podstatě jen z databáze SOLUS), spolehla se pouze na prohlášení žalovaného. K předložené zákaznické kartě soud poukazuje na odůvodnění shora uvedeného rozsudku. Žalobkyně tedy podle soudu po formální stránce nezjišťovala úvěruschopnost žalovaného dostatečně, nezajistila si ani základní podklady pro posouzení. Navíc lze mít i za to, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost dostatečně ani obsahově, když pro ale ani neměla dostatek potřebných podkladů (již jen náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně jsou samy o sobě zarážející) i tímto aspektem posuzování úvěruschopnosti se musel soud zabývat z úřední povinnosti, nikoli pouze k námitce dlužníka (viz rozsudek ESD ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- Finance s.r.o. v. GK). Soud proto s ohledem na vše shora uvedené dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva uzavřená mezi účastníky jako celek neplatná.
12. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat ani požadované úroky a související poplatky, ani smluvní pokuty a paušalizované náklady na upomínání.
13. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 18 000 Kč poskytnutém žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Po odečtení úhrad ve výši 15 892 Kč. Žalobkyně se celkově domáhala částky 26 224 Kč, soud proto žalobu do částky 10 332 Kč s příslušenstvím zamítl a v části, v níž se žalobkyně domáhala částky 15 892 Kč se zákonným úrokem z prodlení, žalobě vyhověl.
14. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), když žalobkyni neúspěšné z 61% přiznal náhradu nákladů sníženou na 22%. Účelně vynaložené náklady řízení před snížením podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 312 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu výzvy k plnění (3 x 300 Kč) paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a dle ust. § 7 advokátního tarifu odměny ve výši 2 180 za účast na jednání dne 16. 6. 2022, cestovních výdajů ve výši 1 312 Kč (Lomnice nad Popelkou – sídlo soudu a zpět), náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč dle ust. § 14 advokátního tarifu, částky ve výši 1 174,30 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. Po snížení tak činí náhrada částku 1 777,20 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.