Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 59/2022-66
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 40 383 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 39 130 Kč s příslušenstvím zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 253 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 253 Kč od 7. 7. 2021 do zaplacení a částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 948,80 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 39 130 Kč s příslušenstvím zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 253 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 253 Kč od 7. 7. 2021 do zaplacení a částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 948,80 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 25. 2. 2022 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky představující nedoplatek na příspěvku vlastníka motorového vozidla registrační značka, které bylo v období od 3. 8. 2019 do 28. 2. 2020 (13 650 Kč), v období od 29. 2. 2020 do 31. 5. 2020 (6 045 Kč) a dále v období od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 (5 980 Kč) provozováno bez zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dále nedoplatek na příspěvku vlastníka motorového vozidla registrační značka, které bylo v období od 10. 7. 2020 do 22. 10. 2020 (6 825 Kč) a dále v období od 23. 10. 2020 do 1. 2. 2021 (6 630 Kč) provozováno bez zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a dále též nedoplatek na příspěvku vlastník přípojného vozidla registrační značka, které bylo provozováno bez zákonného pojištění odpovědnosti v období od 4. 9. 2020 do 1. 3. 2021 (1 253 Kč). Ačkoli žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě povinného pojištění ve výši 13 650 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním nároku ve výši 300 Kč dopisem ze dne 5. 3. 2020, k úhradě povinného pojištění ve výši 6 045 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním nároku ve výši 300 Kč dopisem ze dne 22. 10. 2020, k úhradě povinného pojištění ve výši 6 825 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním nároku ve výši 300 Kč dopisem ze dne 10. 12. 2020, k úhradě povinného pojištění ve výši 5 980 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním nároku ve výši 300 Kč dopisem ze dne 11. 2. 2021, k úhradě povinného pojištění ve výši 6 630 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním nároku ve výši 300 Kč dopisem ze dne 25. 3. 2021, k úhradě povinného pojištění ve výši 1 253 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním nároku ve výši 300 Kč dopisem ze dne 22. 4. 2021, žalovaná dlužnou částku neuhradila.
2. Žalovaná se ve věci vyjádřila podáním ze dne 19. 4. 2022, kdy uvedla, že již v reakci na výzvy k úhradě příspěvku žalované sdělila, že ve sledovaném období nebyla vlastníkem vozidla registrační značka ani vozidla registrační značka, což doložila kupními smlouvami ze dne 22. 4. 2019 a ze dne 21. 4. 2020. Ohledně přípojného vozidla registrační značka žalovaná uvedla, že v rozhodné době byla vlastníkem vozidla a příspěvek uhradí.
3. V replice ze dne 13. 5. 2022 žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 39 130 Kč, představující příspěvky vlastníka motorového vozidla registrační značka a registrační značka, neboť z žalovanou předložených kupních smluv se podává, že žalovaná nebyla vlastníkem uvedených vozidel v předmětných obdobích, pročež po ní nelze požadovat zaplacení příspěvku za nepojištěná vozidla. Žalobkyně dále uvedla, že před podáním žaloby jí nebyly známy skutečnosti vylučující vznik nároku na příspěvek vůči žalované, neboť v registru vozidel byla jako vlastník předmětných vozidel vedena žalovaná. Došlo-li ke změně vlastníka vozidel, bylo povinností žalované požádat o změnu vlastníka v registru vozidel. Z tohoto důvodu má žalobkyně za to, že zastavení řízení v této části zavinila žalovaná.
4. V duplice ze dne 31. 5. 2022 žalovaná uvedla, že zbývající dlužnou částku ve výši 1 637 Kč žalobkyni uhradila dne 2. 5. 2022.
5. Podáním ze dne 15. 6. 2022 žalobkyně uvedla, že eviduje platbu ve výši 1 637 Kč ze strany žalované, avšak žalovaná danou částku uhradila pod variabilním symbolem číslo, který se vztahoval k příspěvku za stejné vozidlo registrační značka, avšak za období od 28. 2. 2020 do 3. 9. 2020, které není předmětem projednávané žaloby. S ohledem na shora uvedené tak žalobkyně částku ve výši 1 637 Kč započetla na úhradu příspěvku za období od 28. 2. 2020 do 3. 9. 2020 a žalobou uplatněný nárok na příspěvek do garančního fondu žalobkyně za vozidlo registrační značka za období od 4. 9. 2020 do 1. 3. 2021 zůstal neuhrazený.
6. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.
7. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní soud v souladu s citovanými ustanoveními řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. (výrok I.).
8. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně i žalovaná výslovně), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
9. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší, než je 10 000 Kč, a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o. s. ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
10. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná byla v období od 4. 9. 2020 do 1. 3. 2021 vlastníkem vozidla registrační značka, které bylo v tomto období provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, za což žalobkyni vznikl nárok na úhradu příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 1 253 Kč. Spornou otázkou mezi účastníky zůstalo, zda žalovaná předmětný příspěvek žalobkyni uhradila.
11. Na základě předložených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná byla od 25. 9. 2015 zapsaná v registru vozidel jakožto vlastník motorového vozidla – přípojné vozidlo nad 750 kg do 10 t, registrační značka, příjmení: anonymizováno, číslo technického průkazu anonymizováno. Toto vozidlo v období od 4. 9. 2020 do 1. 3. 2021 provozovala bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná byla dopisem ze dne 22. 4. 2021 vyzvána ze strany žalobkyně k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu žalobkyně v celkové výši 1 253 Kč za 179 dnů, kdy nebylo vozidlo pojištěno se sazbou 7 Kč á den. Náklady na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč žalobkyně nepožadovala v případě úhrady příspěvku ve stanovené lhůtě. Splatnost příspěvku spolu s náklady nastala 60. den po doručení výzvy žalované. V dopise byl uveden variabilní symbol pro platbu příspěvku 4027712414. Z potvrzení o platbě předloženého žalovanou se podává, že žalovaná provedla dle 2. 5. 2020 odchozí platbu na účet žalobkyně ve výši 1 637 Kč s tím, že jako variabilní symbol platby uvedla 4016007897. Z výzvy k úhradě do garančního fondu žalobkyně ze dne 29. 10. 2020 se podává, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě příspěvku do garančního fondu za nepojištění totožného vozidla specifikovaného shora, a to za období od 28. 2. 2020 do 3. 9. 2020, ve výši 1 323 Kč spolu s náklady za uplatnění ve výši 300 Kč, tedy v celkové výši 1 623 Kč, v platebních údajích je uveden variabilní symbol 4016007897.
12. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ ZoPOPV“). V této věci bylo prokázáno, že žalovaná provozovala uvedené motorové vozidlo v období od 4. 9. 2020 do 1. 3. 2021 v rozporu s § 1 odst. 2 písm. a) ZoPOPV bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a proto vzniklo žalobkyni dle § 4 odst. 1 ZoPOPV právo na uhrazení příspěvku vypočteného dle § 4 odst. 3 ZoPOPV a § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí ZoPOPV (dále jen„ vyhl. č. 205/1999 Sb.“) v sazbě 7 Kč za den, tj. za 179 dní provozu vozidla bez sjednaného pojištění ve výši 1 253 Kč. Dále žalobkyni vzniklo v souladu s § 4 odst. 4 ZoPOPV rovněž právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním ve výši dle §2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., tj. 300 Kč. Splatnost příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva nastala v souladu s § 4 odst. 7 ZoPOPV 60. den po doručení výzvy žalované. Žalovaná neprokázala, že by předmětný příspěvek žalobkyni již uhradila, když z předloženého výpisu o provedené platbě a z výzvy k úhradě ze dne 29. 10. 2020 vyplývá, že žalovaná uhradila nárok žalobkyně, který nebyl předmětem projednávané žaloby. Na základě uvedených skutečností soud proto žalobě zcela vyhověl. Soud uložil žalované rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z žalované částky za období ode dne následujícího po dni splatnosti příspěvku a nákladů, tj. od 7. 7. 2021 do zaplacení dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.
13. Dále se soud zabýval nárokem na náhradu nákladů řízení. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v § 142 odst. 1 o. s. ř. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, má právo na náhradu nákladů, které při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, do jehož právní sféry bezdůvodně zasahoval (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2862/07). Zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o nákladech řízení nejprve tím, zda některý z účastníků z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Důvodnost podání návrhu je třeba uvažovat procesně, tedy z hlediska chování žalovaného ve vztahu k požadavkům žalobce. Zavinění zastavení řízení i důvodnost žaloby se při zastavení řízení bez věcného projednání zásadně posuzují výlučně procesně, tj. z hlediska vztahu výsledků jednání žalovaného k požadavkům žaloby. Návrh je z tohoto pohledu podán důvodně vždy, jestliže žalovaný žalobní nárok uspokojil.
14. V uvedeném případě soud dospěl k závěru, že aplikace zásady výlučného procesního zavinění žalobkyně spočívajícího v částečném zpětvzetí žaloby, odporuje principu spravedlnosti v soudním řízení. Soud je toho názoru, že v určitých případech může být nutné přihlížet nejen k samotnému žalobnímu petitu ve vztahu k chování žalovaného, nýbrž i k odůvodnění žaloby. Princip procesního zavinění nelze chápat pouze formálně, neboť nejen petit, ale i žalobní tvrzení, tedy důvody žaloby vyjadřují, proč se žalobce žalovaného plnění domáhá (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2899/10).
15. Soud proto na základě uvedeného při rozhodování o povinnosti uhradit náklady řízení přihlédl rovněž i k tomu, na jakém základě a z jakého konkrétního důvodu se žalobkyně žalovaného nároku domáhala. V daném případě se žalobkyně domáhala svého zákonného nároku na zaplacení příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorových vozidel, která byla v rozporu se zákonem provozována bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Na základě výpisu z registru silničních vozidel žalobkyně dospěla k závěru, že povinná k úhradě příspěvku je žalovaná, neboť byla v uvedeném období v registru vozidel uvedena jako provozovatel předmětných vozidel a jakožto zapsaný provozovatel předmětných vozidel má dle § 4 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákona o pojištění odpovědnosti“) povinnost příspěvek uhradit. Této povinnosti se může zprostit pouze v případě, že doloží okolnosti, které jeho povinnost vylučují (§ 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti). Žalobkyně žalovanou upomínala před podáním žaloby o uhrazení dlužné částky. Až po podání žaloby z odporu žalované ze dne 19. 4. 2022 vyplynulo, že v žalovaném období žalovaná již nebyla vlastníkem vozidel registrační značka a registrační značka, neboť vozidlo dle kupních smluv ze dne 22. 4. 2019 a ze dne 21. 4. 2020, převedla na třetí osobu. Tudíž žalovaná okolnost vylučující její povinnost k úhradě příspěvku doložila až po podání žaloby nehledě na dřívější výzvu ze strany žalobkyně. V době podání žaloby žalovaná dle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti stále měla povinnost k úhradě žalovaného příspěvku vzhledem k nedoložení důvodů pro zproštění se zákonné povinnosti. Rovněž za situace, kdy žalovaná žalobkyni prodej vozidel neoznámila a současně porušila svou zákonnou povinnost přepsat v rejstříku vozidel nového vlastníka vozidla, žalobkyně neměla žádnou objektivní možnost se před zahájením řízení dozvědět, že žalovaná již fakticky není provozovatelem vozidla.
16. Soud proto na základě uvedeného dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a byla vzata částečně zpět pro chování žalované ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., která až po zahájení řízení doložila okolnosti pro zproštění se povinnosti k zaplacení příspěvku spočívající v prodeji vozidel registrační značka a registrační značka třetí osobě. Proto soud rozhodl tak, že ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni náklady vynaložené v předmětném řízení. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek 1 688 Kč, odměna advokáta podle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní pomoci á 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba), dále odměna advokáta dle § 7 a. t. za 2 úkony právní služby á 2 740 Kč (částečné zpětvzetí žaloby, replika ze dne 15. 6. 2022), dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. á 300 Kč a to za 3 úkony právní služby, paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 a. t. á 300 Kč za 2 úkony právní služby a náhrada DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů, tj. 1 780,80 Kč Celkem činí náklady žalobkyně 11 948,80 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti výroku I. rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného ve dvojím vyhotovení.
Proti výroku II. a III. rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.