Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 95/2022-45
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 5 476,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 476,18 Kč
- s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 982,27 Kč od 31. 3. 2020 do 21. 3. 2021,
- s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 562,39 Kč od 22. 3. 2021 do 24. 5. 2021,
- s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 352,39 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení a
- s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 163,79 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 476,18 Kč</b> <b>- s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 982,27 Kč od 31. 3. 2020 do 21. 3. 2021,</b> <b>- s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 562,39 Kč od 22. 3. 2021 do 24. 5. 2021,</b> <b>- s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 352,39 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení a</b> <b>- s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 163,79 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 17. 1. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 5 476,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu neuhrazené ceny za dodávky elektřiny do odběrného místa žalované na adrese adresa žalované, které žalobkyně podle žaloby poskytovala žalované na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené dne 1. 6. 2010, a dále z titulu souvisejících poplatků za odeslané upomínky. Žalobou uplatněná částka sestávala z neuhrazené ceny za poskytnuté dodávky elektřiny a související služby za období od 13. 3. 2019 do 11. 3. 2020 ve výši 3 352,39 Kč, dále ze tří poplatků za odeslané upomínky po 240 Kč (upomínky byly dle žaloby vystaveny 31. 8. 2020, 18 11. 2020 a 30. 3. 2021) a dále z neuhrazené ceny za poskytnuté dodávky elektřiny a související služby za období od 19. 3. 2021 do 4. 5. 2021 ve výši 1 163,79 Kč. Žalobkyně současně požadovala zákonný úrok z prodlení z částek odpovídajících dlužným cenám za poskytnuté dodávky a služby, přičemž pokud jde o nedoplatek za fakturační období od 13. 3. 2019 do 11. 3. 2020, zde zohlednila fakt, že původně činila výše nedoplatku za uvedené období 5 982,27 Kč, žalovaná na tento dluh uhradila dne 21. 3. 2021 částku 419,88 Kč a dne 24. 5. 2021 částku 2 210 Kč Tyto úhrady žalobkyně řádně zohlednila v rámci uplatňovaného nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas obou účastnic s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádná z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Žalobkyně na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí uzavřené mezi účastnicemi dne 1. 6. 2010 dodávala žalované do jejího odběrného místa na adrese adresa žalované, elektřinu a zajišťovala související služby. Žalovaná se ve smlouvě zavázala žalobkyni řádně a včas platit dohodnutou platbu za dodávku elektřiny a regulovanou cenu za její distribuci. Nedílnou součást shora uvedené smlouvy tvořily mimo jiné všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen„ VOP“), podle nichž byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv splatné platby poplatek ve výši 240 Kč. Daňovým dokladem vystaveným dne 16. 3. 2020 žalobkyně vyúčtovala žalované nedoplatek ceny za poskytnuté dodávky elektřiny a související služby v období od 13. 3. 2019 do 11. 3. 2020 ve výši 5 982,27 Kč, který byl splatný k 30. 3. 2020. Žalovanou následně vyzvala k řádnému uhrazení jejího dluhu písemnými upomínkami z 13. 7. 2020, 31. 8. 2020 a 18. 11. 2020. Daňovým dokladem vystaveným dne 16. 5. 2021 dále žalobkyně vyúčtovala žalované nedoplatek ceny za poskytnuté dodávky a související služby v období od 19. 3. 2021 do 4. 5. 2021 ve výši 1 163,79 Kč, který byl splatný k 31. 5. 2021. Žalovaná byla následně prostřednictvím předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze 4. 1. 2022 vyzvána k úhradě dluhu ze shora uvedené smlouvy v celkové výši 5 476,18 Kč s příslušenstvím ve lhůtě sedmi dnů od sepsání výzvy a upozorněna na to, že pokud nebude dluh ve stanovené lhůtě uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
5. Po právní stránce hodnotil soud věc podle právní úpravy obsažené v § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů ve znění účinném do 17. 8. 2011 (dále jen„ energetický zákon“).
6. Podle § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.
7. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřenou ve smyslu § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona. Žalobkyně své povinnosti z uvedené smlouvy splnila, když dodávala elektřinu do odběrného místa žalované. Ta byla dle smlouvy povinna za tyto dodávky hradit žalobkyni cenu určenou dle jejího ceníku. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaná neuhradila řádně cenu za dodanou elektřinu a poskytnuté služby ve fakturačních obdobích od 13. 3. 2019 do 11. 3. 2020 a od 19. 3. 2021 do 4. 5. 2021, která jí byla řádně žalobkyní vyfakturována. Bylo přitom na žalované, aby v případě, že svůj dluh již žalobkyni zcela či alespoň zčásti uhradila, takovou skutečnost soudu nejen tvrdila, ale také prokázala. Tak se ovšem nestalo a ani z obsahu spisu nelze dovodit jakoukoliv úhradu žalované na předmětný dluh nad rámec úhrad uvedených v žalobě. Žalovanou tak stíhá povinnost uhradit žalobkyni nedoplatky ceny za poskytnuté dodávky a související služby a stejně tak i povinnost zaplatit nárokované poplatky za vystavené upomínky, kdy tato povinnost vyplývá z příslušného ustanovení VOP označeného jako„ Poplatky“.
8. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok je zcela oprávněný. Uložil proto žalované povinnost zaplatit žalobkyni požadovaných 5 476,18 Kč, a to včetně nárokovaného zákonného úroku z prodlení. Právo na jeho zaplacení se opírá o § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu.
9. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a svědčí jí tudíž dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem věci a žalobu, kdy za každý z těchto úkonů náleží odměna ve výši 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
10. Pouze na okraj soud dodává, že nesouhlasí s argumentací žalobkyně uvedenou v žalobě, podle níž by měla být výše mimosmluvní odměny jejího zástupce stanovena nikoliv dle § 14b AT, nýbrž podle § 7 AT, neboť se nejedná o žalobu podanou na ustáleném vzoru. Soud je naopak toho názoru, že ve věci podaná žaloba naplňuje veškeré atributy žaloby podané na ustáleném vzoru ve smyslu § 14b AT odst. 1 AT. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává prostřednictvím právního zástupce anonymizována dvě slova ve skutkově a právně obdobných věcech u zdejšího soudu žaloby, které jsou obsahově a stylisticky prakticky totožné, naprosto pravidelně, přičemž lze namátkou uvést například žalobu podanou ve věci sp. zn. 9 C 30/2020 nebo 9 C 106/2019. Žalobkyně v těchto žalobách mění pouze jednotlivosti týkající se vyčíslení uplatňovaného nároku, případně osoby žalovaného (např. adresu odběrného místa), jinak je však ve všech zmiňovaných případech převážná část obsahu žaloby naprosto totožná. Proto nelze její argumentaci považovat za oprávněnou a při výpočtu výše náhrady nákladů řízení bylo třeba vycházet z § 14b AT.
11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.