Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 257/2022-19

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, s tím, že co do zbývající části žalobního návrhu ohledně úroku z prodlení od 8. 1. 2015 do 28. 7. 2022 se žaloba zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, s tím, že co do zbývající části náhrady nákladů řízení se tato žalobkyni nepřiznává.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, s tím, že co do zbývající části žalobního návrhu ohledně úroku z prodlení od 8. 1. 2015 do 28. 7. 2022 se žaloba zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, s tím, že co do zbývající části náhrady nákladů řízení se tato žalobkyni nepřiznává.</b>

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 8. 1. 2015 do zaplacení s poukazem zejména na následující skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen právní předchůdce žalobkyně), se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 22. 12. 2014 žalovanému poskytl částku 1 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti dne

7. 1. 2015 nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2017 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 1 000 Kč od 8. 1. 2015 do zaplacení.

Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, ve věci se nikterak nevyjádřil.

Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení , , (dále jen „”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 22. 12. 2014 žalovanému poskytl částku 1 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 7. 1. 2015 nevrátil. Dopisem ze dne 16. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 1 000 Kč a dalších poplatků, které ovšem žalobkyně v tomto soudním řízení nepožaduje.

Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle , , (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o zápůjčce podle § 2390 o. z.

Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Smlouva byla uzavřena bez toho, aby žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, též byla smlouvou nevyváženou zcela v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Soud proto aplikoval na posuzovaný právní případ ustanovení týkající se bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 1 000 Kč, kterou měl vrátit do 7. 1. 2015, žalovaný ovšem právnímu předchůdci žalobkyně

a ani žalobkyni ničeho nezaplatil a je proto povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši jistiny, tj. 1 000 Kč. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z.

Soud přiznal žalobkyni požadovaný úrok z prodlení ode dne následujícího poté, co se žaloba dostala do dispozice žalovaného (§ 1970 o. z.), ve zbývající části požadavek žalobkyně na přiznání dalších úroků z prodlení zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle a Soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení části náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč, a to i s přihlédnutím k výši požadované částky, absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce, a tedy i podstatnému neúspěchu žalobkyně co do příslušenství.

Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému delší než zákonnou, a to 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud má za to, že poskytnutí delší lhůty než zákonné umožní žalovanému plnit pohledávku vůči žalobkyni dobrovolně a nebude mít vážný dopad do majetkových práv žádného z účastníků.

Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou ( )

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.