Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
21 C 74/2021-162
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Hanákovou, LL.M., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 214 429,41 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 214 429,41 Kč s úroky z prodlení z částky 203 965,48 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude vyčíslena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, titul jméno příjmení, titul, advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 214 429,41 Kč s úroky z prodlení z částky 203 965,48 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude vyčíslena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2020, ve znění doplnění ze dne 7. 5. 2021 a doplnění ze dne 25. 2. 2022, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 214 429,41 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 17. 7. 2015 a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 438 000 Kč, přičemž tuto částku převedla žalobkyně na bankovní účet uvedený žalobcem. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splatit pravidelnými 72 měsíčními splátkami ve výši 9 081 Kč měsíčně, splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 9. 2015. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, porušil tak své povinnosti vyplývající ze smlouvy, žalobkyně proto na žalovaném požadovala také zaplacení smluvní pokutu. Výše smluvní pokuty činila 2 751,16 Kč, přičemž do dne 30. 11. 2016 činila smluvní pokuta 8 % z každé dlužné splátky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů a ode dne 1. 12. 2016 činila smluvní pokuta 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. Dne 18. 12. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. Protože se žalovaný dostal se splácením do prodlení, když neuhradil řádně a včas splátky za měsíce srpen 2019 až leden 2020, neuhrazené měsíční splátky tak představovaly na smluvním úroku částku ve výši 10 463,93 Kč a dlužné pojistné činilo 2 892 Kč. K jejich vyčíslení žalobkyně dospěla následujícím způsobem:
datum úhrady; splátka; jistina; úrok; pojistné
17.8.2019; 8567; 6169; 1915; 482
17.9.2019; 9081; 6751; 1847; 482
17.10.2019; 9081; 6819; 1779; 482
17.11.2019; 9081; 6888; 1710; 482
17.12.2019; 9081; 6958; 1640; 482
17.1.2020; 9081; 7028; 1570; 482
celkem; 53972; 40616; 10463; 2892
2. Žalobkyně dopisem ze dne 27. 1. 2020 odstoupila od smlouvy, a proto tak s účinností od 29. 2. 2020 došlo k zesplatnění dluhu. K tomuto dni činila dlužná částka 214 429,41 Kč a byla představována jistinou ve výši 197 522,32 Kč, úroky ve výši 10 463,93 Kč (úroková míra činila 12,16 % ročně), pojistným ve výši 2 892 Kč (pojistné činilo 3,99 % ze splátky úvěru a bylo sjednáno i pojištění výdajů ve výši 139 Kč měsíčně, celková částka za pojistné tak činila 482 Kč měsíčně), náhradou nákladů za vymáhání v celkové výši 800 Kč, kdy jednak vyúčtoval žalovanému dne 1. 10. 2019 náklady spojené s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a dále 200 Kč za upomínky ze dne 2. 9. 2019 a ze dne 17. 9. 2019 a smluvní pokutou z prodlení ve výši 2 751,16 Kč.
3. V podrobném vyčíslení smluvní pokuty žalobkyně doplnila, že naúčtovala smluvní pokutu dne 17. 9. 2019, kdy součet dlužných měsíčních splátek činil 8 567 Kč. Z uvedené částky se počítala smluvní pokuta po dobu 31 dní, což činilo 265,36 Kč. Dne 17. 9. 2019 byla předepsána splátka ve výši 9 081 Kč, tedy po 1 den se smluvní pokuta počítala z dlužných splátek ve výši 17 648 Kč, což činilo 17,64 Kč. Celková výše pokuty tedy činila 283 Kč.
4. Dne 17. 10. 2019 naúčtovala další smluvní pokutu, kdy ke dni 17. 9. 2019 činil součet dlužných měsíčních splátek 17 648 Kč. Z uvedené částky se počítala smluvní pokuta po dobu 29 dní, což činilo 511,56 Kč. Dne 16. 10. 2019 byla předepsána splátka ve výši 9 081 Kč, tedy po 1 den se smluvní pokuta počítala z dlužných splátek ve výši 26 729 Kč, což činilo 26,72 Kč. Celková výše pokuty tedy činila 538,28 Kč.
5. Dne 17. 11. 2019 naúčtovala další smluvní pokutu, kdy ke dni 17. 10. 2019 činil součet dlužných měsíčních splátek 26 729 Kč. Z této částky se počítala smluvní pokuta po dobu 29 dní, což činilo 774,88 Kč.
6. Dne 17. 12. 2019 naúčtovala další smluvní pokutu, kdy ke dni dni 17. 11. 2019 činil součet dlužných měsíčních splátek 35 810 Kč. Z uvedené částky se počítala smluvní pokuta po dobu 31 dní, což činilo 1 110,11 Kč. Dne 16. 12. 2019 byla předepsána splátka ve výši 9 081 Kč, tedy po 1 den se smluvní pokuta počítala z dlužných splátek ve výši 44 891 Kč, což činilo 44,89 Kč. Celková výše pokuty tedy činila 1 155 Kč. Součet všech naúčtovaných smluvních pokut tedy činil 2 751,16 Kč.
7. Žalovaný po odstoupení od smlouvy žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k plnění, a to i prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní upomínkou ze dne 2. 3. 2020.
8. V doplnění ze dne 25. 2. 2022 (č. l. 147-148 spisu) žalobkyně na výzvu soudu k prokázání způsobu prověření úvěruschopnosti žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru doplnila, že úvěr ve výši 438 000 Kč byl z velké části použit na konsolidaci dvou předchozích úvěrů žalovaného u právnická osoba, a to spotřebitelského úvěru a úvěru poskytnutého v souvislosti s vydáním kreditní karty, které žalovaný splácel částkou v celkové výši 12 748 Kč (tj. 7 500 Kč + 5 248 Kč) měsíčně. Na základě konsolidace úvěrů došlo ke snížení měsíční splátky žalovaného na 9 081 Kč, snížení úročení úvěru a částečnému vyrovnání závazků. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena také nahlédnutím do obchodního rejstříku, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy o úvěru jednatelem právnická osoba anonymizováno, IČO, výpisem z bankovního účtu žalovaného vedeného právnická osoba, který vykazoval kladný zůstatek a doplňkovou kontrolou v interním blacklistu žalobkyně, v ARES, v katastru nemovitostí, v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru BRKI, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru neuváděl nepravdivé informace. Současně žalobkyně vyšla také z bezprostřední úvěrové historie žalovaného, kterému již dříve právnická osoba – právní předchůdkyně žalobkyně - poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč na nákup Hondy Civic na základě smlouvy ze dne 7. 10. 2013, který žalovaný řádně a bez jakéhokoli prodlení splácel a doplatil v květnu 2015, tj. v období dvou měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 17. 7. 2015. Žalovaný navíc úvěru poskytnutý na základě smlouvy ze dne 17. 7. 2015 po dobu 4 let řádně splácel.
9. Žalovaný k žalobě v podání ze dne 5. 11. 2020 (č. l. 100 spisu) uvedl, že v době zahájení řízení fakticky bydlel na adresa adresa žalovaného, nárok žalobkyně uznává co do základu, nikoliv co do výše, neboť nesplacená část úvěru je ve skutečnosti mnohem nižší, než jak byla vyčíslena v žalobě.
10. K ústnímu jednání nařízenému na den 15. 2. 2022 a na den 5. 4. 2022 se žalovaný bez omluvy nedostavil, soud proto jednal dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v jeho nepřítomnosti.
11. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že uzavřeli smlouvu o úvěru na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 438 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet ve splátkách po 9 081 Kč měsíčně, splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 9. 2015.
12. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
13. Dne 20. 7. 2015 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o klasickém spotřebitelském úvěru číslo. Celková výše úvěru činila 438 000 Kč, splátky ve výši 8 599 Kč měly být spláceny vždy k 17. dni v měsíci počínaje 17. 1. 2016 bankovním inkasem. Roční úroková sazbu pro úvěr činila 12,16 %, pojištění schopnosti splácet 3,99 % z měsíční splátky úvěru a bylo sjednáno i pojištění výdajů. Celková měsíční splátka zahrnující měsíční splátky úvěru a pojištění schopnosti činila 9 081 Kč. Žalovaný jako svůj bankovní účet uvedl účet č. bankovní účet (viz žádost/smlouva o klasickém spotřebitelském úvěru číslo ze dne 20. 7. 2015).
14. Součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 6. 2015, podle jejichž článku VII.2 byla žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy v případě prodlení dlužníka se zaplacením více než 2 po sobě jdoucích splátek nebo jedné splátky pod dobu delší než 3 měsíce. Bylo sjednáno, že smlouva se bude řídit českým právem (viz všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 6. 2015).
15. Účelem úvěru byla konsolidace úvěru z kreditní karty ve výši 113 000 Kč, který měl žalovaný splácet částkou ve výši 7 500 Kč měsíčně a spotřebního úvěru ve výši 125 000 Kč, který měl žalobce splácet částkou ve výš 5 248 Kč měsíčně (viz Příloha - účel úvěru k žádosti o úvěru smlouvě o úvěru číslo ze dne 17. 7. 2015 na čl. 149 spisu)
16. Žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru ze dne 20. 7. 2015 uvedl, že bydlí v domě, který splácí, že je jednatelem právnická osoba od ledna 2010 a zároveň jejím společníkem a že má jednu vyživovací povinnost (viz osobní dotazník žalovaného na č. l. 150 spisu, úplný výpisu z obchodního rejstříku právnická osoba, ze dne 22. 2. 2022 na č. l. 151 až 152 spisu.).
17. Dne 3. 10. 2013 uzavřel žalovaný s právnická osoba smlouvu o klasickém spotřebitelském úvěru číslo na nákup automobilu Hondy CIVIC na částku 100 000 Kč, kterou se zavázal splácet v měsíčních splátkách po 5 074 Kč (viz uvedená smlouva na č. l. 154 spisu), úvěr řádně doplatil dne 15. 5. 2015 (viz výpis z úvěrového účtu klienta na čl. 155 spisu.)
18. V květnu 2015 vykazoval běžný účet žalovaného kladný zůstatek (viz výpis z účtu žalovaného za období od 1. 5. 2015 do 31. 5. 2015 na čl. 153 spisu).
1. Součást smlouvy ze dne 20. 7. 2015 tvořil také sazebník pro úvěry platný od 14. 11. 2018, podle něhož náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku činila 600 Kč, poplatek za odeslání upomínky k úhradě činil 100 Kč a smluvní pokuta zas prodlení se splatnou splátkou činila 0,1 % denně (viz sazebník pro úvěry platného od 14. 11. 2018 na č. l. 114 spisu).
2. Ke dni 22. 1. 2020 činila dlužná částka ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 7. 2015 celkem 214 429,41 Kč, z toho úroky činily částku ve výši 10 463,93 Kč, pojištění částku ve výši 2 892 Kč, poplatky částku v celkové výši 800, tj. poplatek za upomínku z 2. 9. 2019 Kč, poplatek za upomínku z 17. 9. 2019 a náklady vymáhacího procesu 600 Kč a smluvní pokuta částku ve výši 2 751,16 Kč, jistina činila 197 522,32 Kč. Žalovaný přestal splátky splácet v srpnu 2019 a neuhradil splátky za srpne 2019 až leden 2020 (viz historický výpis z úvěru číslo).
3. Dne 27. 1. 2020 oznámila žalobkyně žalovanému, že vzhledem ke skutečnosti, že úvěr nebyl řádně splácen, odstupuje od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 214 430 Kč, představované částkou ve výši 53 972 Kč coby dlužnými splátkami úvěru, částkou ve výši 159 907 Kč coby úvěrovou jistinou splatnou ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy, smluvní pokutou ve výši 2 752 Kč a náklady na vymáhání v celkové výši 800 Kč (viz odstoupení od úvěrové smlouvy číslo ze dne 27. 1. 2020 a poštovní podací archu s datem podání 27. 1. 2020).
4. Dne 2. 3. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu prostřednictvím právní zástupkyně (viz výzva k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu číslo ze dne 2. 3. 2020).
5. Dle čl. 4 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“) nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.
6. Dle čl. 5 bodu 1 Nařízení osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly.
7. Dle čl. 7 bodu 1 (oddíl 2) Nařízení platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována:
a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;
b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:
-) v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno,
-) v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty;
c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a);
8. Dle článku 17 bodu 1 Nařízení ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7:
a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky;
b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo
c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností.
9. Dle článku 18 bodu 2 Nařízení smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.
10. Dle článku 26 bodu I Nařízení není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný.
11. Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1715/2014 uvedl, že z článku 15 odst. 1 Nařízení (ES) č. 44/2001 je zřejmé, že dopadá výlučně jen na ty spotřebitelské smlouvy, jde-li o koupi movitých věcí na splátky (písmeno a)), jde-li o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí (písmeno b)). Pod písmeno b) tak lze podřadit pouze ty smlouvy o úvěru, jež jsou účelově vázané, nikoli půjčky a úvěry poskytnuté bez uvedení účelu. Obdobný názor pak vyjádřil i v předchozím usnesení ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 32 Cdo 1318/2011, ve kterém uvedl, že pojem služba je třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu, přičemž poskytnutí úvěru lze považovat za činnost vykonávanou za úplatu. Rovněž Městský soud v Praze v usnesení ze dne 20. 8. 2018, sp. zn. 39 Co 196/2018, ve kterém byla mezinárodní příslušnost posuzována podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech uvedl, že v případě bezúčelového úvěr, tj. nikoli úvěru k nákupu movitých věcí není dána příslušnost podle bydliště žalovaného, ale podle místa, kde byly služby poskytnuty (čl. 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka Nařízení).
12. Mezinárodní příslušnost českých soudů je tak v daném případě dána podle článku 7 bodu 1 písm. b) druhé odrážka Nařízení, neboť došlo k poskytnutí služby – bezúčelové zápůjčky - za úplatu na území ČR, Článek 17 a 18 Nařízení se na daný případ nevztahují, neboť se nejednalo o úvěr na koupi movitých věcí.
13. Dle čl. 6 odst. 2 Řím I platí, že bez ohledu na odstavec 1 si mohou strany zvolit v souladu s článkem 3 právo rozhodné pro smlouvu, která splňuje podmínky odstavce 1. V důsledku této volby však nesmí být spotřebitel zbaven ochrany, kterou mu poskytují ustanovení právního řádu, od nichž se nelze smluvně odchýlit, a jež by se v případě neexistence volby práva na základě odstavce 1 jinak použila.
14. Dle čl. 3 Řím I se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.
15. Žalobkyně a žalovaná si v daném případě smlouvou ujednaly, že jejich vztah se řídí českým právem, soud proto nárok žalobkyně posoudil podle českého práva.
16. Dle ust. § 2 395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle ust. § 2 399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
18. Dle ust. § 2 048 o. z. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
19. Dle ust. § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
20. Po provedeném dokazování soudu dospěl k závěru, že při sjednání smlouvy o úvěru dne 20. 7. 2015 žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Bylo prokázáno, že ke dni sjednání úvěru byl žalovaný jednatelem a společníkem obchodní korporace, jeho bankovní účet vykazoval kladný zůstatek, dříve poskytnutý úvěr na nákup automobilu žalovaný řádně doplatil dva měsíce před poskytnutím úvěru na základě smlouvy ze dne 20. 7. 2015 a následně poskytnutý úvěr na základě smlouvy ze dne 20. 7. 2015 splácel řádně po dobu 4 let. Smlouva ze dne 20. 7. 2015 tedy byla sjednána platně. Žalobkyně pak na jejím základě umožnila žalovanému ve smyslu ust. § 2 395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) čerpat peněžní prostředky ve výši 438 000 Kč a žalovaný se úvěr zavázal ve smyslu ust. § 2399 odst. 1 o. z. splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednanými úroky ve výši úrokové sazby 12,16 % ročně a pojištěním v celkové výši 482 Kč měsíčně. Na žalovaném bylo, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku uhradil, tím, že se nedostavil k nařízeným ústním jednáním, zbavil se možnosti být o uvedených procesních povinnostech poučen soudem dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení sjednané smluvní pokuty, na kterou žalobci vznikl nárok dle ust. § 2048 o. z. a nároku na náklady spojené s vymáháním pohledávky v celkové výši 800 Kč žalobkyni vznikl ve smyslu ust. § 1970 o. z. také nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud uložil žalovanému zaplatit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť žalovaný žádným způsobem nedoložil svoje osobní a majetkové poměry odůvodňující uložení zaplacení dlužné částky ve splátkách.
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 8 159 Kč, odměně advokáta za 4 úkony právní služby stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 203 165,49 Kč (tj. jistina ve výši 197 522, 32 Kč, pojistné ve výši 2 892 Kč, smluvní pokuta ve výši 2 751,60 Kč, přičemž soud do tarifní hodnoty nezapočítával příslušenství, tzn. úroky a náklady na vymáhací proces) sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a za jeden úkon právní služby dle ust. § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (jednoduchá výzva k plnění), včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření k navrženým splátkám ze dne 2. 8. 2021, účast na jednání dne 15. 2. 2022 a jednoduchá výzva k plnění) Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za účast na dalším jednání dne 5. 4. 2022, neboť jednání konané dne 15. 2. 2022 bylo odročeno pouze z důvodů na straně žalobkyně za účelem doplnění požadovaných tvrzení, ani za další písemná vyjádření, která obsahovala doplnění tvrzení, která měla být zahrnuta již v žalobě). Vedle uvedených částek by pak žalobkyni náležela rovněž daň z přidané hodnoty ve výši 21 % Náhrada nákladů řízení žalobkyně tak činila částku v celkové výši 59 741,30 Kč
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.