Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 7/2022-33
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 9 790 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 6 750 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 2. 2. 2022 do zaplacení.
II. Co do částky 3 040 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 9. 8. 2020 do 1. 2. 2022 se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 270 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 6 750 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 2. 2. 2022 do zaplacení. II. Co do částky 3 040 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 9. 8. 2020 do 1. 2. 2022 se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 270 Kč.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 15. 11. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 9 790 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále též jen„ právnická osoba“), s žalovaným – prostřednictvím jejího portálu webová adresa – uzavřela smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě dne 9. 7. 2020 poskytla žalovanému bezúročnou zápůjčku ve výši 8 000 Kč (na jeho bankovní účet číslo bankovní účet), kterou se jí zavázal splatit jednorázově nejpozději do 8. 8. 2020, a to s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 040 Kč. Žalovaný však právnická osoba na úhradu dluhu zaplatil toliko částku 1 250 Kč. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši z celkové dlužné částky za dobu od 9. 8. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.
3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne 27. 6. 2022, a to v nepřítomnosti účastníků /dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /.
4. Soud při jednání provedl žalobkyní označené a předložené listinné důkazy, na jejichž základě dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: anonymizována dvě slova a žalovaný (zákazník), který v této souvislosti nejednal jako podnikatel ani v rámci výkonu svobodného povolání, se dne 9. 7. 2020 písemně – za užití prostředků komunikace na dálku – dohodli, že právnická osoba žalovanému poskytne částku 8 000 Kč na jeho bankovní účet číslo bankovní účet a žalovaný jí tuto částku vrátí nejpozději do 8. 8. 2020, spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 040 Kč. Ačkoliv právnická osoba svůj závazek splnila, žalovaný jí zaplatil toliko částku 1 250 Kč.
5. Po právní stránce soud vztah mezi právnická osoba a žalovaným hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi nimi podle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), jenž nabyl účinnosti dne 1. 12. 2016; srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ; žalobkyně zápůjčku nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti, popř. v rámci samostatného výkonu svého povolání.
6. anonymizována dvě slova však při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným nedostála povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a § 75 ZSÚ, protože s odbornou péčí neposoudila tzv. úvěruschopnost žalovaného (schopnost splácet úvěr). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 věta první ZSÚ).
7. Jelikož se žalobkyně, byť řádně omluvena, nedostavila k jednání před soudem, nemohl ji soud vyzvat k doplnění případných dalších tvrzení a označení důkazů ohledně toho, zda a jak právnická osoba splnila povinnost dle § 86 odst. 1 ZSÚ, a poučit ji o následcích nesplnění této výzvy (postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy tuto povinnost nesplnila.
8. V případě neplatnosti podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ). Žalovaný, na základě neplatné smlouvy, od právnická osoba přijal celkem 8 000 Kč a na úhradu dluhu jí zaplatil částku 1 250 Kč. Podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ je tudíž povinen vrátit právnická osoba, resp. v současné době žalobkyni, která pohledávku nabyla postoupením dle § 1879 a následujících OZ, částku (zůstatek jistiny spotřebitelského úvěru) ve výši 6 750 Kč.
9. Vzhledem k tomu, že není zřejmé, jaké jsou možnosti žalovaného stran splacení dluhu, má soud za to, že žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni dluh nejdéle bez zbytečného odkladu po doručení žaloby. Ta byla žalovanému doručena dne 31. 1. 2022 (pondělí) a žalovaný tudíž měl žalobkyni zaplatit částku 6 750 Kč v den následující, tj. 1. 2. 2022. Jelikož tak neučinil, počínaje následujícím dnem (2. 2. 2022) se s jejím zaplacením dostal do prodlení (srov. § 1958 a § 1968 OZ) a je povinen žalobkyni – vedle jistiny – zaplatit též úrok z prodlení v zákonné výši (srov. § 1970 OZ).
10. Z vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 750 Kč a zákonný úrok z prodlení v sazbě 11,75 % ročně z této částky od 2. 2. 2022 do zaplacení (podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů), a ve zbylé části žalobu zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 62 % předmětu řízení a žalovaný měl úspěch ve zbylé části, tj. v rozsahu 38 % předmětu řízení. Žalobkyně tudíž má proti žalovanému právo na náhradu poměrné části nákladů řízení (24 %). Pokud by měla žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, přiznal by jí soud částku 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty - z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč Soud tedy žalobkyni přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 270 Kč (tj. 24 % z částky 1 126 Kč).
12. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - jde o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč.
13. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou (pojišťovnou) a nepochybně je personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. a dlužníka předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení, sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně a přitom bude zastoupena advokátem, což se odrazí i na výši nákladů spojených s vymáháním práva.
14. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
15. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný (povinný) dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se jejich vymožení oprávněný domáhat cestou exekuce.