Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 20/2022-30

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 26 104 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 7 604 Kč s 10% úroky z prodlení ročně od 18. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 18 500 Kč s 10% úroky z prodlení ročně z částky 20 102,99 Kč od 30. 11. 2019 do 17. 12. 2019, s 10% úroky z prodlení ročně z částky 12 498,99 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 2 216,35 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 5 934,05 Kč a s 23,72% úroky ročně z částky 20 102,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 7 604 Kč s 10% úroky z prodlení ročně od 18. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 18 500 Kč s 10% úroky z prodlení ročně z částky 20 102,99 Kč od 30. 11. 2019 do 17. 12. 2019, s 10% úroky z prodlení ročně z částky 12 498,99 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 2 216,35 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 5 934,05 Kč a s 23,72% úroky ročně z částky 20 102,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 26 104 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba s žalovanou uzavřel dne 28. 7. 2017 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr, kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 500 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč a úroky z úvěru ve výši 23,72 % ročně právnímu předchůdci žalobce vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 750 Kč do 7. 9. 2018. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 17 396 Kč a ke dni 29. 11. 2019 činila dlužná jistina částku 20 102,99 Kč a dlužný poplatek částku 6 001,01 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalované uvedl, že právní předchůdce žalobce prověřil před uzavřením smlouvy o úvěruschopnost žalované úvěr splácet, vycházel přitom z informací získaných od žalované a je-li to nezbytné, nahlédl i do databází. Podotknul, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti , o spotřebitelském úvěru, a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav.

5. Žalovaná dne 28. 7. 2017 požádala právního předchůdce žalobce o půjčku. Do žádosti uvedla, že má manžela (tedy 1 zákonnou vyživovací povinnost), bydlí v nájemním bydlení a předložila nájemní smlouvu. Zdrojem jejích příjmů je mzda ve výši 16 500 Kč měsíčně, právnímu předchůdci žalobce předložila pracovní smlouvu. Její měsíční výdaje činí 4 200 Kč na bydlení a další osobní výdaje činí 4 000 Kč, splácí úvěr právnímu předchůdci žalobce, který jí byl poskytnut ve výši 25 000 Kč, splátkou ve výši 1 500 Kč měsíčně. Celkem tak činí její měsíční výdaje 9 700 Kč. Dne 28. 7. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr spolu s úroky ve výši 3 500 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč a poplatkem ve výši 5 000 Kč (celkem se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit 43 500 Kč) splácet v 58 týdenních splátkách po 750 Kč. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaná splatila právnímu předchůdci žalobce 17 396 Kč. Ze smlouvy bylo dále zjištěno (článek 9.1 smlouvy), že úvěr byl dle žádosti žalované použit na splácení dosud nesplacených částí jiného spotřebitelského úvěru, který žalovaná v minulosti od právního předchůdce žalobce čerpala. Konkrétně byla použita částka 10 747 Kč na splacení úvěru číslo žalované byla vyplacena částka 14 253 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2019 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne ze dne 29. 11. 2019. Dopisem, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byla žalovaná současně vyzvána k úhradě dlužné částky. Dle podacího lístku byl tento dopis podán k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019.

6. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.

7. Podle , (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

13. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (, o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (, o spotřebitelském úvěru).

14. Ze skutkových tvrzení žalobce vyplynulo, že právní předchůdce žalobce ověřoval příjmy žalované (pracovní smlouva). V tomto směru nelze právnímu předchůdci žalobce nic vytknout. Právní předchůdce žalobce však nijak neověřoval výdaje žalované, vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělila samotná žalovaná v žádosti o úvěr, aniž by tyto jakkoliv ověřil. Soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobce neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalované, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl posoudit, zda žalované měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Provést kontrolu příjmů a výdajů žalované soud považuje za velmi důležité zejména za situace, kdy žalovaná v minulosti již od právního předchůdce žalobce úvěr čerpala a nadto peněžní prostředky, které jí byly poskytnuty dle smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo byly použity v části 10 747 Kč na splacení v minulosti čerpaného úvěru, bylo proto nezbytné prověřit, zda žalovaná neuvízla v dluhové pasti a nezačala splácet úvěry čerpané v minulosti úvěry čerpanými nově. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovanou uváděné údaje o jejích výdajích. Právní předchůdce žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.

15. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, protože žádným způsobem neověřil jí uváděné výdaje, neměl k dispozici žádné výpisy z jejího účtu, které by výši měsíčních výdajů žalované dokládal a nemohl si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaná schopna spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená smlouva o úvěru číslo ze dne 28. 7. 2017 je tedy absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Soud zdůrazňuje, že přestože smlouva o úvěru číslo byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena za účinnosti , s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 sp. zn. existuje povinnost obecného soudu k eurokonformnímu výkladu věty druhé , o spotřebitelském úvěru i případné přímé použití směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru.

17. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 25 000 Kč byla právnímu předchůdci žalobce ze strany žalované vrácena v rozsahu částky 17 396 Kč, jak bylo prokázáno tabulkou umoření. Žalobci tak vznikl dle a násl. nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 25 000 Kč s odečtením toho, co bylo žalovanou již vráceno, tedy částky 17 396 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 7 604 Kč (25 000 Kč – 17 396 Kč) včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle ve spojení s  (I. výrok). Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, která byla dle poštovního podacího archu podána k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019. Dle výzva došla žalované tři dny po jejím odeslání, tedy 16. 12. 2019. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne 18. 12. 2019.

18. Ve zbytku soud žalobu zamítl (II. výrok), protože pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru číslo žalobce nemá nárok na smlouvou sjednané poplatky ani úroky, žaloba byla rovněž zamítnuta v rozsahu požadavku na úhradu úroků z prodlení před datem 18. 12. 2019.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Žalovaná byla ve věci více úspěšná, měla by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto jí právo na jejich náhradu nebylo přiznáno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.