Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 397/2021-40
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Zdražilem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 6 609,43 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 050 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 559,43 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 566,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 19,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 524,61 Kč od 20. 7. 2021 do 19. 4. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 474,61 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 050 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 559,43 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 566,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 19,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 524,61 Kč od 20. 7. 2021 do 19. 4. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 474,61 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 609,43 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru (včetně smluvní pokuty ve výši 84,82 Kč), který právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba žalované poskytla dle smlouvy o úvěru číslo ze dne 28. 3. 2020, na základě které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit částkou 13 006 Kč v měsíčních splátkách po 929 Kč, což však řádně neučinila, neboť uhradila jen 950 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 23. 5. 2022, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se z jednání omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise.
4. Podle smlouvy o úvěru číslo ze dne 28. 3. 2020 uzavřené k žádosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v měsíčních splátkách po 929 Kč (celkem měla uhradit částku 13 006 Kč). Žalovaná dosud uhradila částku 950 Kč. Skutečnost, zda a případně jak předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, a proto soud vycházel z toho, že řádně zkoumána nebyla. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou ze dne datum, což žalované oznámila dopisem ze dne 5. 8. 2021. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů.
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz o tom, jak probíhalo zkoumání úvěruschopnosti žalované. Porušení této povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých smluvních úroků, poplatků a smluvních pokut. Tím, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku 7 000 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat, což dosud učinila jen z části ve výši 950 Kč a zbývá jí tak uhradit 6 050 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 19. 4. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 20. 4. 2022, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 26. 5. 2021. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 6 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku III. rozsudku zamítl.
10. Přestože měla žalovaná po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně celého příslušenství převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu nevyplývá, že by jí dosud nějaké vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na exekuci.