Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 108/2022-40
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 28 430 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 670 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 7 130 Kč od 3. 4. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 3 540 Kč od 16. 1. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, požadující zaplacení částky 17 340 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 717 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 846,79 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč jdoucím od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč jdoucím od 30. 11. 2019 do zaplacení a spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 542,47 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 348,50 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 564,86 Kč jdoucím od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 564,86 Kč jdoucím od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 670 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 7 130 Kč od 3. 4. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 3 540 Kč od 16. 1. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, požadující zaplacení částky 17 340 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 717 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 846,79 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč jdoucím od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč jdoucím od 30. 11. 2019 do zaplacení a spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 542,47 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 348,50 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 564,86 Kč jdoucím od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 564,86 Kč jdoucím od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 28 430 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněných povinností vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 13. 2. 2017 a smlouvy o půjčce číslo ze dne 28. 11. 2016 uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO a žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupil původní věřitel pohledávky na žalobkyni.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 13. 2. 2017 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 8 880 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být původnímu věřiteli splacen celkem v 58 týdenních splátkách po 360 Kč Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši 20 880 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 195 %. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně na svůj dluh částku ve výši 4 870 Kč. Dále ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 28. 11. 2016 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované půjčku ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 8 880 Kč. Půjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacen celkem v 58 týdenních splátkách po 360 Kč Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši 20 880 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 195 %. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně na svůj dluh částku ve výši 8 460 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně.
5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.
7. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru a dále smlouvu o půjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvě sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků.
9. Soud se dále zabýval platností smlouvy o úvěru číslo ze dne 13. 2. 2017 a smlouvy o půjčce číslo ze dne 28. 11. 2016 zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 580 o.z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
10. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v únoru 2017 a listopadu 2016, tedy v době uzavření smluv o půjčkách, činila v průměru 10,17 % resp. 10,70 %. Jestliže pak byly mezi účastníky v této době uzavřeny smlouvy o půjčkách, v nichž byly sjednány roční procentní sazba nákladů ve výši 195 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smluv o úvěru a o půjčce týkající se poplatků ve výši 8 880 Kč jsou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatná.
11. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celých smluv o půjčce či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daných případech má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročné půjčky. Pokud by pak v rámci uzavíraných smluv o půjčce nebyly sjednány poplatky za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru resp. o půjčce s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o smlouva o úvěru číslo ze dne 13. 2. 2017 a smlouva o půjčce číslo ze dne 28. 11. 2016 jsou neplatné jako celek.
12. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně v prvním případě poskytl žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 12 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud však žalovaná vrátila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci částku ve výši 4 870 Kč, má žalovaná povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 7 130 Kč. A Dále pokud právní předchůdce žalobkyně v druhém případě poskytl žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 12 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud však žalovaná vrátila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci částku ve výši 8 460 Kč, má žalovaná povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 3 540 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná dlužné částky neuhradila, řádně a včas, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), když s ohledem na většinový neúspěch žalobce ve věci má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.