Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 139/2022-40
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 14 783 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 313 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně jdoucím z této částky od 21. 6. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, požadující zaplacení částky 14 470 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 497,22 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 031,03 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 332,72 Kč jdoucím od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 19,38 % ročně z částky 11 332,72 Kč jdoucím od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 313 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně jdoucím z této částky od 21. 6. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, požadující zaplacení částky 14 470 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 497,22 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 031,03 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 332,72 Kč jdoucím od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 19,38 % ročně z částky 11 332,72 Kč jdoucím od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 14 783 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněných povinností vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 19. 4. 2018 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni.
Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 19. 4. 2018 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 12 800 Kč. Úvěr včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacen celkem v 60 týdenních splátkách po 420 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 29 220 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 215, 85 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně na svůj dluh částku ve výši 15 687 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně.
Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvě sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků.
Soud se dále zabýval platností smlouvy o úvěru číslo ze dne 19. 4. 2018 zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 580 o.z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v dubnu 2018, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činila v průměru 8,39 %. Jestliže pak byly mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v které byly sjednány roční procentní sazba nákladů ve výši 215,85 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 12 800 Kč je pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatné.
Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celých smluv o půjčce či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daných případech má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Pokud by pak v rámci uzavíraných smluv o úvěru nebyly sjednány poplatky za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru číslo ze dne 19. 4. 2018 je neplatná jako celek.
Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně v poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 16 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud však žalovaný vrátil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci částku ve výši 15 687 Kč, má žalovaný povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 313 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, řádně a včas, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), když s ohledem na většinový neúspěch žalobce ve věci má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.