Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
37 C 280/2021-31
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Karlem Schiesserem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 500 Kč s 9,75% ročním úrokem z prodlení z této částky za dobu od 6. 4. 2019 do zaplacení, a náhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. jméno příjmení, Ph.D., to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení 36% ročního úroku z částky 2 500 Kč za dobu od 8. 3. 2019 do zaplacení, zamítá.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 500 Kč s 9,75% ročním úrokem z prodlení z této částky za dobu od 6. 4. 2019 do zaplacení, a náhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení 36% ročního úroku z částky 2 500 Kč za dobu od 8. 3. 2019 do zaplacení, zamítá.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne 23. 9. 2021 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, měla s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2 500 Kč, který se žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku úvěru spolu s úrokem ve výši 36% ročně do doby jeho vrácení, a to ve lhůtě do datum. Této své povinnosti žalovaný nedostál, právnímu předchůdci žalobce tak vznikl nárok, na vrácení částky úvěru společně s úrokem a úrokem z prodlení.
Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2020 a ze dne 5. 3. 2020 byla pohledávka věřitele postoupena na žalobce.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Jednání ve věci bylo nařízeno na datum, žalovaný se k jednání nedostavil, žalobce
se z jednání omluvil a k jednání se neodstavil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobce.
4. Soud provedl důkaz formulářem smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo potvrzením
o provedené platbě ze dne datum, výpisem z účtu žalovaného za měsíc číslo a smlouvami
o postoupení pohledávek ze kterých zjistil, že na účet žalovaného byla dne datum připsána částka 2 500 Kč od právnická osoba, anonymizováno, IČO, se sídlem adresa, která tuto platbu zprostředkovala od společnosti právnická osoba Tato společnost pak měla s žalovaným uzavřít dne datum smlouvu
o spotřebitelském úvěru číslo na základě které měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši
2 500 Kč, který žalovaný zcela vyčerpal, a který se měl žalovaný zavázat vrátit ve lhůtě
do datum společně s poplatky a úrokem. Žalovaný částku takto obdrženou právnímu předchůdci žalobce nevrátil, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a ze dne
datum pak byla tato pohledávka postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobce.
5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
6. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže
ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu to co, žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal, tedy 2 500 Kč, a to jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pokud pak žalovaný tuto částku obdržel od právního předchůdce žalobce jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky, tak takovou smlouvu o úvěru soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.
Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl žalobce povinen vycházet z dostatečných informací získaných od žalovaného, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Právní předchůdce žalobce jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným (přičemž žádné takové informace ze strany právního předchůdce žalobce ani nebyly vyžádány), ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobce k tomu, jak jeho právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného, konkrétně neuvedl a zejména nedoložil ničeho, porušil tak zásady odpovědného úvěrování, a případně uzavřenou smlouvu soud tedy vyhodnotil jako neplatnou. Nárok žalobce pak, jak je výše uvedeno, soud vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal a ve zbývající požadované části příslušenství ve výši 36% ročního úroku z částky 2 500 Kč za dobu od 8. 3. 2019 do zaplacení, žalobu zamítl.
11. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobci, který měl
ve věci úspěch v podstatné části předmětu řízení (neúspěšný byl jen v části příslušenství), náhradu nákladů řízení, představující odměnu advokáta stanovenou po dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v platném znění ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, výzva k plnění) dle ust. § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu, dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (100 Kč za jeden úkon právní služby) za tři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, výzva k plnění) dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, vše zvýšené o DPH ve výši 21% dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., a dále náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, celkem tedy ve výši 2 089 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit přiznané náklady řízení právnímu zástupci žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.