Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 115/2022-53

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 10 040 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 520 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 9 520 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 763,85 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 6 040 Kč od 23. 12. 2021 do 24. 1. 2022, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 5 520 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 520 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 9 520 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 763,85 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 6 040 Kč od 23. 12. 2021 do 24. 1. 2022, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 5 520 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 040 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 763,85 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, a dále náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, jejíž část závodu tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů byla ke dni 28. 9. 2018 převedena na právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 23. 5. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřitelce částku 8 000 Kč spolu s příslušenstvím ve výši 5 520 Kč v měsíčních splátkách po 1 040 Kč, konečná splatnost úvěru připadla na 23. 6. 2018. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, tím mu vznikla povinnost zaplatit sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a dále náhradu nákladů mimosoudního vymáhání. Žalovaný dosud uhradil částku 7 480 Kč. Žalovaný dosud dluží jistinu ve výši 6 040 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplatit náhradu nákladů mimosoudního vymáhání v částce 256 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021.

3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla její právní předchůdkyni ověřena na základě vyplněné žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl své údaje (mimo jiné příjmy, výdaje, zaměstnání).

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagoval. Soud proto v souladu s  u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky.

6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

7. Původní věřitelka a žalovaný podepsali dne 23. 5. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které původní věřitelka poskytla žalovanému částku 8 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem na smlouvě o úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit celkovou částku 13 840 Kč v 13 měsíčních splátkách po 1 040 Kč, přičemž RPSN činila 189,38 %.

8. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný uvedl, že je podnikatel, žije v nájmu, jeho měsíční příjem činí 11 867 Kč, náklady na bydlení činí 4 611 Kč a na stravování 2 500 Kč. Ze zatržených kolonek vyplývá, že k žádosti byly připojeny daňové přiznání a smlouvy (není ovšem patrno jaké). Žalobkyně provedla finanční analýzu žalovaného, v rámci které vycházela z tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích (č. l. 43 spisu), dále provedla credit scoring (č. l. 44 spisu). Žalobkyně soudu doložila nájemní smlouvu žalovaného ze dne 22. 6. 2016 spolu s výpočtovým listem, ze kterých vyplývá, že nájemné činilo 4 611 Kč. Dále žalobkyně doložila daňové přiznání žalovaného za rok 2016 s dílčím základem daně 142 410 Kč.

9. Pohledávka za žalovaným přešla z původní věřitelky na právnická osoba, a to na základě koupě části závodu původní věřitelky (vizte notářský zápis na č. l. 19 až 20). Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisy právnická osoba i žalobkyně (vizte č. l. 17 a 15 spisu).

10. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

11. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného.

12. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Původní věřitelka právnická osoba poskytla žalovanému na podkladě smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Odkoupením části závodu původní věřitelky společností právnická osoba a následným uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne 11. 1. 2022, který byl žalovanému odeslán doporučeně dne 12. 1. 2022, bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému a žalovaný byl rovněž vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 10 dnů od obdržení dopisu. Původní věřitelka náležitě nezjišťovala

a neposuzovala úvěruschopnost žalovaného.

13. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

14. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí

a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

15. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr (resp. zápůjčku) poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr (zápůjčku) splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence

v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných

a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

16. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Původní věřitelka rezignovala na lustraci žalovaného v databázích dlužníků, žalobkyně nedoložila, že by její předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v příjmení, příjmení, ISIR či jakýchkoli jiných registrech dlužníků. Z výdajů žalovaného pak byly ověřeny toliko jeho výdaje na bydlení, avšak ostatní výdaje zůstaly zcela nedoloženy – právní předchůdkyně žalobkyně si ani nevyžádala výpisy z účtu žalovaného, ze kterých by mohla ověřit měsíční výdaje žalovaného a jeho finanční obrat (tj. zdali je vyvážený, kladný, záporný apod.). Na uvedeném nemůže nic změnit provedená finanční analýza žalovaného, neboť v jejím rámci původní věřitelka vycházela z tvrzení žalovaného, jejichž věrohodnost nebyla dostatečně ověřena. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovaným za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru,

a to konkrétně ve výši 8 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný na pohledávku dosud uhradil 7 480 Kč. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad uhradil vyšší částku, než uvádí žalobkyně. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradila žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 520 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

18. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti úvěru sjednané v neplatné smlouvě. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu úvěru) na žádost věřitele. Výzva k plnění obsažená v oznámení

o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 byla žalovanému odeslána doporučeně dne 12. 1. 2022, dne 14. 1. 2022 se tato výzva jistě dostala do dispozice žalovaného, který si ji mohl vyzvednout na poště. Žalovaný byl povinen plnit v souladu s výzvou nejpozději do 10 dnů od obdržení výzvy, tj. do 24. 1. 2022. Pokud neplnil, ocitl se počínaje dnem 25. 1. 2022 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši dle

19. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v ust. , kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

20. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.