Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 C 90/2022-145

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou, v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa, obec

o zaplacení částky 49 552,11 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 35 000 Kč, zastavuje.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 14 552,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 833,96 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 257,89 Kč, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 48 717,11 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 48 717,11 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 35 000 Kč, zastavuje. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 14 552,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 833,96 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 257,89 Kč, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 48 717,11 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 48 717,11 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 552,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právnická osoba (dále jen„ banka“) a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále jen Smlouva o úvěru), v níž se Banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 57 000 Kč za účelem konsolidace závazků žalovaného specifikovaných v uzavřené smlouvě o úvěru a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 84 měsíčních splátkách ve výši 1 197 Kč, a to počínaje dnem 16.03.2017, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 17,90 % p.a., s tím, že součástí smlouvy jsou sazebník poplatků banky, produktové podmínky banky a její všeobecné obchodní podmínky. Banka svůj závazek splnila, když dne 13.02.2017 úvěr žalovanému poskytla, a to bezhotovostním převodem prostředků na účty konsolidovaných závazků. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a v souladu s odst. 13 a 14 produktových podmínek banky, prohlásil úvěr dopisem ze dne 24.04.2019 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž ve smyslu produktových podmínek porušil svoji splátkovou povinnost dle smlouvy o úvěru. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 48 717,11 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 3 833,96 Kč jako výsledný úrok nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách, smluvní poplatky ve výši 835 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25.02.2020 ve výši 3 257,89 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 48 717,11 Kč od 26.02.2020 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 17,90 % p.a. z částky 48 717,11 Kč od 26.02.2020 do zaplacení. Pokud jde o prověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet, právní předchůdce žalobkyně při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých klientem v jeho žádosti ze dne 13. 2. 2017 o konsolidaci úvěrů v celkové výši 57 000 Kč. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky a bylo vycházeno z příjmu, který žalovanému přicházel na jeho běžný účet u MMB; v tomto případě byl použit příjem ve výši 16 084 Kč. Žalovaný zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 34 000 Kč. Vůči poskytovateli úvěru měl žalovaný v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 166,46 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti závazky s celkovou výši měsíčních splátek 34 Kč. Podáním ze dne 2. 7. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 35 000 Kč, s tím, že žalovaný po podání žaloby uhradil dne 23. 11. 2020 částku 3 500 Kč; dne 21. 12. 2020 částku 3 500 Kč; dne 19. 01. 2021 částku 3 500 Kč; dne 16. 02. 2021 částku 3 500 Kč; dne 17. 03. 2021 částku 3 500 Kč; dne 14. 04. 2021 částku 3 500 Kč; dne 17. 05. 2021 částku 3 500 Kč; dne 15. 06. 2021 částku 3 500 Kč; dne 18. 08. 2021 částku 7 000 Kč. Uhrazenou částku žalobkyně započetla co do částky 7 267,81 Kč na jistinu, co do částky 7 926,85 Kč na kapitalizované úroky a poplatky, co do částky 6 983,80 Kč na úrok se sazbou 9,75 % p.a., co do částky 12 821,55 Kč na úrok se sazbou 17,90 % p.a. a navrhla řízení do této částky zastavit a žalobě vyhovět co do nároku na zaplacení částky 41 449,31 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 41 449,31 Kč od 19.08.2021 do zaplacení ve výši 9,75 %, úroku 17,9 % ročně z částky 41 449,31 Kč od 19.08.2021 do zaplacení.

1. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně, jejíž zástupce se z jednání omluvil a žalovaného, který se k jednání nedostavil a nijak se neomluvil.

2. Z předsmluvních informací, smlouvy o spotřebitelském úvěru, všeobecných produktových podmínek, produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru, sazebníku poplatků, výpisu z úvěrového účtu, platební historie soud zjistil, že mezi bankou právnická osoba (dále jen„ banka“) a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace Plus. Právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázal poskytnutou žalovanému úvěr 57 000 Kč, který se žalovaný zavázal vyčerpat v den podpisu smlouvy a uhradit včetně úroku ve výši 17,9 % p.a., pojištění ve výši 107 Kč (celkem 102 338,31 Kč) v 84 splátkách splatných k 16. dni v měsíci počínaje dnem 16. 3. 2017. Dle čl. III smlouvy byl poskytnutý úvěr v částce 23 927,58 Kč určen na splacení dluhu žalovaného na úvěrovém účtu bankovní účet a zbývající část jistiny byla určena neúčelově ve prospěch běžného účtu č. bankovní účet. Z výpisu z úvěrového účtu bankovní účet vedeného na jméno žalovaného činil zůstatek na účtu k datum - 56 643,96 Kč. Dopisem ze dne 25. 4. 2019 právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému prohlášení úvěru za splatný a vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky 53 494,68 Kč do 9. 5. 2019. Dle poštovního podacího archu odeslal právní předchůdce žalobkyně oznámení žalovanému na adresu adresa žalovaného. Z vyjádření právního předchůdce žalobkyně ze dne 4. 5. 2022 vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena individuálně dle schvalovacích strategií banky a žádost o úvěr byla schválena, když nově poskytnutým úvěrem s měsíční splátkou ve výši 1 197 Kč byly konsolidovány dosavadní závazky se splátkami v celkové výši 2 166,46 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen z běžného účtu vedeného u banky v částce 16 084 Kč, bylo hodnoceno, že žalovaný obývá pronajatý byt a má další externí splátky 34 Kč. Jiné výdaje byly deklarovány jako nulové a čistý příjem domácnosti byl deklarován ve výši 34 000 Kč. Z žádosti žalovaného ze dne 13. 2. 2017 soud zjistil, že žalovaný uvedl výši svého příjmu částkou 16 084 Kč měsíčně, čísté příjmy domácnosti částkou 34 000 Kč a jako doklad o příjmu se uvádí čestné prohlášení o výši příjmů. Pokud jde o závazky, uvedl, že splácí úvěr u právnická osoba splátkami ve výši 2 166,46 Kč. Z žádosti nevyplývá výše jeho životních výdajů ani nákladů na bydlení. Z výpisů z úvěrového účtu č. bankovní účet vedeného na jméno žalovaného za dobu od datum do datum soud zjistil, že částku 57 000 Kč žalovaný vyčerpal datum v souladu s uzavřenou smlouvou. V roce 2017 činil kreditní obrat na tomto účtu 13 053,77 Kč; v roce 2018 částku 14 439,58 Kč Celkem tak do podání žaloby uhradil žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně částku 27 439,35 Kč. Dle platební historie žalovaný neplatil sjednané splátky od ledna 2019 do února 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni a postoupení oznámil žalovanému. Dopisem ze dne 31. 3. 2020 podaným dle podacího listu dne 6. 4. 2020 k poštovní přepravě byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně.

3. V posuzovaném případě byla mezi bankou a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny s ustanovení (dále jen „“), na kterou se vztahuje též o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru). Již ze samotných skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že nebyly zkoumány faktické výdaje žalovaného, když bylo vycházeno z historických dat Českého statistického úřadu (nebyly zkoumány faktické náklady na bydlení ani jiné náklady žalovaného). Není též zřejmé, zda a s jakým výsledkem byly prověřovány celkové měsíční příjmy domácnosti 34 000 Kč. Soud proto shledal, že banka úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru neprověřila řádně, nezabývala se ověřením skutečných výdajů žalovaného, nevyžádala si žádnéy, z nichž by bylo možno zjistit, jaké skutečné náklady žalovaný vynakládá na bydlení, popř. jaké jsou jeho životní náklady. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nálezu Ústavního soudu , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu ( ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Při zkoumání výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , které je aplikovatelné i v poměrech nového , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužil ke dni datum vyčerpané finanční prostředky ve výši 29 506,65 Kč a zaplatil v průběhu řízení ještě částku 35 000 Kč, neshledal soud na jeho straně existenci bezdůvodného obohacení. Co do částky 35 000 Kč bylo řízení zastaveno na základě zpětvzetí žaloby, k němuž žalobkyně přistoupila ještě před prvním jednáním ve věci a soud proto shledal zpětvzetí žaloby účinným (, 3, 4 ). Ve zbývající výši soud žalobu zamítl, když neshledal na straně žalovaného ke dni rozhodování soudu existenci bezdůvodného obohacení.

4. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla žalobkyní v řízení uplatněna částka včetně příslušenství ve výši 88 738 Kč (částka ve výši 49 552,11 Kč + úrok ve výši 3 833,96 Kč + úrok z prodlení ve výši 3 257,89 Kč a dále úrok 17,9 % ke dni 13. 7. 2022 v částce 20 761,69 Kč a úrok z prodlení k témuž dni ve výši 11 334,73 Kč), přičemž žalobkyně oprávněně proti žalovanému uplatnila nárok na zaplacení částky 35 000 Kč. V řízení tak byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuci).