Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 139/2022-38

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 3 736 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 24,14 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 736 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5,92 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 736 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 893 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 24,14 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 736 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5,92 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 736 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 893 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 3. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 3 736 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 30,06 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 736 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovanou dne 9. 8. 2021 Úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 3 000 Kč převodem na účet, přičemž žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni do 30 dnů (tj. do 8. 9. 2021) částku 3 000 Kč, poplatek ve výši 99 Kč, jakož i další poplatky za volitelné služby (poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč). Žalovaná úvěr nesplatila. Pro případ prodlení žalované s úhradou úvěru byla sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 3 % z jistiny, tj. ve výši 90 Kč. Žalobkyně nárokuje smluvní pokutu ve výši 90 Kč a dále účelně vynaložené náklady za upomínání ve výši 2 x 100 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím registrů anonymizována dvě slova a příjmení. Žalobkyně dále posuzovala příjmovou a výdajovou stránku žalované, její rodinný stav apod.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila zvláštní doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu , (dále jen ) za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Žalované byly žaloba i předvolání doručeny na uvedenou adresu do vlastních rukou uplynutím desetidenní lhůty k vyzvednutí písemnosti ve smyslu odst. odst. 2 ve spojení s  , tj. 14. 7. 2022, tedy více než deset dní před prvním jednáním, které se konalo dne 27. 7. 2022. Z vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žalovaná se k prvnímu jednání bez omluvy nedostavila, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav:

4. Žalobkyně poskytla žalované dne 9. 8. 2021 peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč na základě smlouvy o úvěru uzavřené přes internet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr do 30 dnů a dále se zavázala zaplatit sjednané poplatky. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud ničeho neuhradila.

5. Žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně k tomuto nedoložila jediný důkaz. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vyplývá pouze to, že žalobkyně ověřila totožnost žalované z kopie občanského průkazu. Žalobkyně se z jednání omluvila, nemohla být tudíž poučena ve smyslu o svém břemenu důkazním.

6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

7. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

8. Soud proto vycházel z ustanovení , (dále jen o. z.) ve spojení s ustanovením o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Soud má tedy za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, neboť žalobkyně nezjišťovala schopnost žalované úvěr splácet.

9. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy, a to konkrétně ve výši 3 000 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 3 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z.

10. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud vycházet ze splatnosti úvěru sjednané ve smlouvě. Dlužná částka se proto stala splatnou na výzvu žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě 3 000 Kč předžalobní výzvou k plnění, která byla odeslán žalované doporučeně dne 14. 1. 2022, třetím dnem, tj. 17. 1. 2022, se výzva dostala do právní sféry žalované. Žalovaná tak byla povinna vrátit dlužnou částku ve lhůtě dle této výzvy, tj. do 30 dnů od sepsání výzvy (tj. do 13. 2. 2022). Vzhledem k tomu, že tak žalovaná neučinila, ocitla se dnem 14. 2. 2022 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data má tedy žalobkyně dle o. z. nárok na zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny ve výši stanovené , tedy ve výši 11,75 % ročně. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

11. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 80 %, naopak žalovaná v rozsahu 20 %, současně odeslala na poslední známou adresu žalované výzvu k plnění, a proto má žalobkyně dle právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 % Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle 14b odst. 1 advokátního tarifu, a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a podání žaloby, náhradou hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč dle advokátního tarifu, k tomu byla připočtena 21 % DPH ve výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Náklady řízení žalobkyně tak činí celkem 1 489 Kč. Soud postupoval při určení odměny advokáta dle advokátního tarifu, neboť se jedná o formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Z částky 1 489 Kč činí 60 % částku 893 Kč.

12. Lhůta k plnění je dána ustanovením věta první

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.