Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
8 C 17/2022-120
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; I- právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený JUDr. jméno příjmení, advokátem
se sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa
o zaplacení 39.954,61 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 32.374,53 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 7.580,08 Kč
- s úrokem ve výši 2.241,16 Kč
- s úrokem 23,99 % ročně z částky 39.334,61 Kč za dobu od datum do zaplacení
- s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 6.960,08 Kč za dobu od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 3.261 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta v obec.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 32.374,53 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 7.580,08 Kč - s úrokem ve výši 2.241,16 Kč - s úrokem 23,99 % ročně z částky 39.334,61 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 6.960,08 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 3.261 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 39.954,61 Kč s úrokem ve výši 2.241,16 Kč, s úrokem 23,99 % ročně z částky 39.334,61 Kč za dobu od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že žalovaný dne datum uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, smlouvu o vydání kreditní karty číslo. příjmení se zavázala ve smlouvě poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 40.000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Úrok byl sjednán ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků a byl povinen platit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty podle ceníku. příjmení žalovanému vydala kreditní kartu a poskytla mu úvěrový rámec a žalovaný vyčerpal celkem 123.722,53 Kč. Žalovaný však neplnil svoji povinnost splácet čerpaný úvěr, přičemž podle obchodních podmínek byla banka oprávněna v takovém případě porušení smlouvy prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. příjmení tak dopisem z datum přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěrového rámce 39.334,61 Kč a z poplatků 620 Kč, kdy tato částka sestává ze tří poplatků za zaslání výpisu ve výši 40 Kč a z poplatku za výzvu k zaplacení dluhu ve výši 500 Kč Celkem žalovaný splatil 91.348 Kč. příjmení hodnotila žádost žalovaného o úvěr individuálně podle svých schvalovacích strategií a s principy obezřetného úvěrování. Kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databázi ministerstva vnitra. příjmení porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických statistických dat. příjmení postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou ze dne datum.
2. Ve věci byl dne datum vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.
3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k žádnému nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty anonymizováno číslo zjistil soud tyto skutečnosti. Jako žadatel je uveden žalovaný s tím, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě nebo bytě, má střední vzdělání, pracuje jako zaměstnanec manuální pracovník v oboru dopravy, jeho čistý měsíční příjem je 20.000 Kč, nemá měsíční splátky jiných úvěrů, leasingů ani kreditních karet. Žalovaný požádal právního předchůdce žalobce, původního věřitele právnická osoba, o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 40.000 Kč Smluvní ujednání jsou specifikována tak, že úvěrový limit činí 40.000 Kč, úroková sazba 23,99 % ročně pro hotovostní i bezhotovostní transakce, měsíční poplatek za správu karty 50 Kč. Veškeré poplatky za používání platebních prostředků pro platební transakce jsou stanoveny v Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky anonymizováno a.s, ulice podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a Ceník, a žalovaný potvrdil, že s obsahem těchto dokumentů byl seznámen a že jim porozuměl. Žalovaný tuto listinu podepsal datum a téhož dne listinu převzala banka.
5. příjmení přijala návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty dopisem z datum. příjmení ověřila totožnost žalovaného z jeho pasu č. anonymizováno číslo a evropským průkazem zdravotního pojištění.
6. Dne datum potvrdil žalovaný podpisem listiny protokol o převzetí kreditní karty, že převzal kreditní kartu číslo včetně akceptace návrhu smlouvy o vydání kreditní karty s tím, že příjmení mu bude zaslán poštovní zásilkou na jeho adresu. Žalovaný vyslovil souhlas s podmínkami obsaženými ve smlouvě o vydání kreditní karty, v návrhu na uzavření této smlouvy a v akceptaci návrhu na uzavření této smlouvy, a zavázal se, že bude splácet úvěr čerpaný kartou.
7. Všeobecné obchodní podmínky banky obsahují další úpravu práv a povinností smluvních stran. Podle článku 9 je klient povinen platit bance za poskytnuté bankovní služby poplatky ve výši a za podmínek podle příslušného ceníku. V článku 14 jsou uvedeny způsoby zániku smluvního vztahu, mezi něž náleží odstoupení od smlouvy ze strany banky v případech stanovených ve smlouvě nebo v produktových podmínkách a v případě podstatného porušení převzaté povinnosti ze strany klienta. Další práva a povinnosti jsou stanovena v Obchodních podmínkách pro vydávání a používání kreditních karet. Splácení je upraveno v článku IX tak, že držitel karty se zavazuje jednou měsíčně splácet dlužnou částku vzniklou čerpáním úvěru kartou, tedy vyčerpanou částku spolu s úroky a poplatky vždy alespoň ve výši tzv. povinné minimální splátky. Výše povinné minimální splátky je stanovena jako procentní podíl z celkové dlužné částky, tedy z částky vyčerpaného úvěru s úroky společně se sjednanými poplatky. V článku XVI jsou uvedeny případy porušení smlouvy o vydání kreditní karty a její zánik. K porušení smlouvy ze strany držitele karty dojde tehdy, poruší-li držitel jakoukoli dohodnutou povinnost, zejména když je v prodlení s úhradou jakékoli pohledávky banky, anebo překročí úvěrový limit. příjmení v takovém případě je oprávněna přistoupit k některému z vyjmenovaných opatření, mezi něž náleží prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné.
8. V Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby jsou stanoveny výše poplatků pro různé bankovní operace a činnosti banky. V článku 7 odst. 7.1 je pod bodem 1.1 stanoven poplatek 40 Kč za vyhotovení a zaslání výpisu poštou, a pod bodem 6.1 poplatek 500 Kč za výzvu k zaplacení dluhu.
9. Podle souhrnného výpisu z účtu kreditní karty začal žalovaný čerpat peněžní prostředky kreditní kartou datum a poslední čerpání učinil datum Celkem vyčerpal 123.722,53 Kč. Žalovaný úvěr splácel tak, že první platbu provedl datum. Jeho poslední úhrady proběhly datum, poté datum a následně až datum Celkem žalovaný zaplatil 91.348 Kč.
10. Dopisem z datum sdělila banka žalovanému, že žalovaný se zavázal ke splácení povinné minimální splátky a několikrát již byl vyzýván k úhradě dlužných splátek. Z důvodu nezaplacení finančních závazků žalovaného vůči bance prohlásila banka všechny závazky žalovaného z předmětné smlouvy v celé výši za okamžitě splatné ke dni datum, a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky v tehdejší výši 43.695,77 Kč. Podle přehledu podacích čísel odeslaných dopisů okamžité splatnosti kreditní karty byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne datum.
11. příjmení sdělila, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o kreditní kartu, jeho žádost individuálně hodnotila v souladu se schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databázi ministerstva vnitra. příjmení vycházela z příjmu, který klient deklaroval do žádosti, ve výši 20.000 Kč, a tento příjem klient ověřil v rámci telefonické verifikace. příjmení porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických statistických dat, a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních a externích zdrojů zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti další závazky, a proto vyhověla žádosti žalovaného a schválila mu kreditní kartu s limitem 40.000 Kč.
12. Ohledně postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne datum uzavřela banka jakožto postupitel s žalobcem jako postupníkem rámcovou smlouvu o postupování pohledávek č. 2018, na základě níž následně dne datum uzavřela s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek č. 2018 číslo, v níž postoupila na žalobce pohledávky uvedené v příloze číslo Touto přílohou je seznam postoupených pohledávek, v němž pod položkou 96 je uvedena pohledávka za žalovaným. Dne datum banka potvrdila žalobci, že přijala úplatu za postoupené pohledávky podle smlouvy. Dopisem z datum oznámila banka žalovanému, že postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Tento dopis byl odeslán žalovanému na 2 adresy uvedené v návrhu na uzavření smlouvy. Podle seznamu zásilek bylo oznámení o postoupení pohledávky žalovanému odesláno datum doporučeně.
13. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z datum, který byl odeslán žalovanému opět na 2 adresy uvedené v žádosti o kreditní kartu, a to téhož dne datum.
14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal právního předchůdce žalobce, původního věřitele právnická osoba, o vydání kreditní karty s limitem 40.000 Kč a uvedl shora zmíněné skutečnosti o svých poměrech. Dne datum žalobce podepsal návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty s rámcem do 40.000 Kč za úrok 23,99 % ročně. příjmení tento návrh na uzavření smlouvy akceptovala a předala žalovanému kreditní kartu a ověřila totožnost žalovaného z cestovního pasu a průkazu zdravotního pojištění Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky, obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a Ceník. Žalovaný celkem vyčerpal 123.722,53 Kč a celkem splatil 91.348 Kč. příjmení dopisem z datum prohlásila okamžitou splatnost kreditní karty k datum pro opakované neplacení splátek, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil splátku v lednu 2020 a následně až po zesplatnění v červnu 2020. příjmení posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, vycházela ze shora uvedených údajů o poměrech žalovaného obsažených v návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty, kde žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem 20.000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by banka ověřovala výši čistého měsíčního příjmu žalovaného, ani že by zjišťovala výdaje žalovaného a tyto jakkoli ověřovala. Nebylo rovněž prokázáno, že by banka nahlížela do jakýchkoli databází. příjmení následně uzavřela s žalobcem nejprve rámcovou postupní smlouvu a poté smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž v postoupených pohledávkách byla obsažena i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno výše uvedeným dopisem odeslaným na 2 různé adresy uvedené v návrhu na uzavření smlouvy. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě zástupce žalobce.
15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel, tedy banka, si svoji povinnost z citované smlouvy plnila tím, že žalovanému poskytovala výše uvedené peněžní prostředky dohodnutým způsobem, tedy čerpáním pomocí kreditní karty. Žalovaný peněžní prostředky takto čerpal, avšak nedostál zcela své povinnosti vrátit bance poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, když jeho platby nepostačovaly ke krytí jeho závazků vůči bance.
16. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti však bylo třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, které mu poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě, a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Původní věřitel, tedy banka, byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti jsou stanovena v § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
17. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě nebo bytě, má střední vzdělání, pracuje jako zaměstnanec manuální pracovník v oboru dopravy, jeho čistý měsíční příjem činí 20.000 Kč a nehradí žádné splátky jiných úvěrů ani leasingů. Nebylo prokázáno, že by banka nahlížela do jakýchkoli dostupných registrů, například do bankovního a nebankovního registru klientských informací. Nebylo rovněž prokázáno, že by banka jakýmkoli způsobem ověřovala příjem žalovaného 20.000 Kč, který žalovaný uvedl, ani že by zjišťovala cokoli o výdajích žalovaného, natož aby zjištěné výdaje ověřovala. I kdyby bylo prokázáno, že původní věřitel nahlížel do některých rejstříků s negativním výsledkem, nebylo by to zdaleka dostačující. Původní věřitel uvedl, že porovnával příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických statistických dat. Tento způsob zkoumání poměrů žalovaného nelze považovat za dostačující, když příjem žalovaného nebyl nikterak ověřen a původní věřitel vycházel pouze ze statistických dat, aniž by zjistil skutečné výdaje žalovaného. Žalobce ani neuvádí, jaké údaje ze statistických dat měl původní věřitel zjistit, tedy není vůbec zřejmé, jakou částku disponibilních zdrojů žalovaného mohl původní věřitel ze svých výpočtů získat.
18. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání úvěrové smlouvy, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Nedostatečné zkoumání příjmové a výdajové stránky žalovaného a jeho poměrů je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.
19. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
20. Soud je toho názoru, že původní věřitel nemohl ze shora uvedených skutečností učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Za takové situace soud úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla tudíž vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnutých splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému celkem částku 123.722,53 Kč, z níž žalovaný vrátil toliko 91.348 Kč. Rozdíl ve výši 32.374,53 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je žalovaný povinen vydat.
21. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce výše uvedenou postupní smlouvou v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Postoupením pohledávky žalobce nabyl ve smyslu § 1880 odst. 1 občanského zákoníku také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku shora uvedeným dopisem.
22. Pro vydání bezdůvodného obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. V takovém případě může věřitel ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený zesplatňující dopis, odeslaný žalovanému datum. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal datum, žalovaný měl plnit bez zbytečného odkladu, tedy do datum, a od následujícího dne datum se dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Od téhož dne žalobci vzniklo právo na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 10 % ročně. Žalobce však požaduje úrok z prodlení až ode dne datum.
23. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 32.374,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum až do zaplacení. Výrokem II byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně jistiny 7.580,08 Kč s veškerým požadovaným úrokem z úvěru a částečně s úrokem z prodlení.
24. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 59 % předmětu sporu a ohledně 41 % úspěch neměl. Při určení míry úspěchu a neúspěchu soud u úroků či úroků z prodlení zamítnutých či přiznaných na dobu neurčitou kapitalizoval tyto úroky a úroky z prodlení ke dni tohoto rozhodnutí. Přiznané úroky z prodlení tak představují 5.135,57 Kč. Zamítnuté úroky z úvěru činí 2.241,16 Kč a 14.968,93 Kč a zamítnuté úroky z prodlení činí 1.104,07 Kč. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 18 %. Soud vzal také v úvahu, že ve smyslu § 142a o. s. ř. žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z datum Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1.599 Kč, z odměny za právní zastoupení za 4 a půl úkonu právní pomoci po 2.700 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále z pěti paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 2.866,50 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a zastupování u dvou jednání před soudem ve dnech datum a datum. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemná doplnění žaloby, neboť skutečnosti v nich obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 18.115,50 Kč, z čehož žalobci náleží 18 %, tedy 3.261 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.