Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 181/2021-28
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 11 763,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 757,79 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 8 607,79 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 4 950,84 Kč s 26,28 % úrokem ročně z částky 9 845,08 Kč od datum do zaplacení a dále s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 155,46 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 315 Kč k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení jméno, sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 757,79 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 8 607,79 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 4 950,84 Kč s 26,28 % úrokem ročně z částky 9 845,08 Kč od [datum] do zaplacení a dále s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 155,46 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 315 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 11 763,25 Kč společně s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne datum pod číslo na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby dluží neuhrazenou jistinu úvěru v žalované výši. Žalobkyně dále požadovala příslušenství pohledávky, a to sjednaný úrok z úvěru ve výši 26,28 % ročně od datum a zákonný úrok z prodlení od datum, přičemž obě příslušenství kapitalizovala do datum a dále stejné příslušenství požadovala z dlužné jistiny i od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne datum, z úvěrových podmínek tvořících nedílnou součást smlouvy, ze sazebníku poplatků a odměn, ze splátkového kalendáře, z výzvy ke splacení celého úvěru a z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne datum pod číslo podepsána smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč, přičemž z poskytnutých finančních prostředků byl povinen uhradit sjednaný úrok ve výši 26,28 % ročně. Vyčerpané finanční prostředky byl žalovaný povinen hradit v pravidelných měsíčních splátkách, které představovaly 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný v průběhu úvěrového vztahu celkem načerpal finanční prostředky ve výši 13 548,70 Kč a faktický uhradil na splátkách úvěru částku 4 940,91 Kč. Jelikož žalovaný neplatil dále dohodnuté splátky řádně a včas a dostal se do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni datum, a to dopisem z téhož dne, kterým byl žalovaný vyzván k zaplacení celého neuhrazeného úvěru jednorázově. Ke dni podání žaloby představuje dluh neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 9 845,08 Kč, čtyři poplatky za vedení účtu za období od října 2020 do ledna 2021 ve výši 4 × 59 Kč, celkem 236 Kč, poplatky za pojištění ve výši 75,17 Kč za období od října 2020 do ledna 2021, náklady na vymáhání ve výši 330 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 277 Kč. Žalobkyně dále kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru ve výši 26,28 % z částky 9 845,08 Kč od datum do datum, což představuje částku 1 740,66 Kč, a stejné příslušenství požadovala i od datum do zaplacení. Dále žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení od datum do datum z jistiny, poplatků a smluvních pokut, což představuje částku 204,72 Kč, a stejné příslušenství požadovala z částky 11 763,25 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.
5. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne datum vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem prověřila v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného řádně a včas splácet poskytnutý úvěr.
6. Žalobkyně ve svém podání ze dne datum sdělila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila zjištěním jeho kreditního skóre, čímž posoudila spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku při použití statistického modelu, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně má za to, že statistický model vyhovuje nárokům stanoveným zákonem č. 257/2016 Sb., a je mnohem spolehlivějším způsobem posouzení úvěruschopnosti klienta, než posuzování na základě dokladů předložených žadatelem o úvěr. Ke svým tvrzením žalobkyně předložila pouze úvěrovou zprávu vyplněnou ze strany žalobkyně, z jejíhož obsahu vyplývá, že žalovaný byl ke dni poskytnutí úvěru svobodný, bydlel u rodičů a neměl žádnou vyživovací povinnost. Zdrojem jeho příjmu byl výdělek z pracovního poměru ve výši 14 000 Kč měsíčně. Příjem ostatních členů domácností byl uveden ve výši 15 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti bez jejich specifikace jsou uvedeny ve výši 5 000 Kč. Žalovaný měl pouze jednu žádost o poskytnutí závazku z kreditní karty. Žádné informace o příjmu či zaměstnání žalovaného nebyly žalobkyní prověřovány.
7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
12. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že nebyly ověřeny příjmy žalovaného ani celkové příjmy domácnosti, žalobkyně rovněž neprověřovala základní pravidelné výdaje domácnosti (nájem, úhrada služeb apod.). Soud konstatuje, posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr jen na základě určitého statistického modelu nesplňuje povinnost věřitele vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru a nemůže být objektivním podkladem pro hodnocení finančních i osobních poměrů žadatele o úvěr. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru.
13. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 8 607,79 Kč, což představuje rozdíl mezi částkou vyčerpanou ve výši 13 548,70 Kč a částkou uhrazenou ve výši 4 940,91 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné jistiny od datum a žalobkyně kapitalizovala uvedené příslušenství do 29 4. 2021, provedl soud přepočet tohoto zákonného úroku z prodlení za uvedené období z částky 8 607,79 Kč, což představuje částku 150 Kč. Soud tedy zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 8 757,79 Kč (8 607,79 Kč + 150 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 607,79 Kč od datum do zaplacení, neboť od tohoto data byl žalovaný v prodlení s úhradou nedoplatku dlužné jistiny. O nároku na zákonný úrok z prodlení rozhodl soud dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
14. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 4 950,84 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 1 740,66 Kč, pojistné ve výši 75,17 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 277 Kč, náklady na vymáhání ve výši 330, rozdíl v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 54,72 Kč (204,72 Kč - 150 Kč) a část jistiny úvěru, která byla žalovaným fakticky zaplacena provedenými splátkami. Dále byl zamítnut nárok žalobkyně na zaplacení úroku z úvěru ve výši 26,28% ročně z částky 9 845,08 Kč od datum do zaplacení. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná a přiznal žalobkyni jen dlužnou jistinu se zákonným úrokem z prodlení, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru, smluvní pokuty, pojištění, nákladů na vymáhání včetně příslušenství z těchto nároků.
15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 57 % uplatněného nároku (částka 9 060 Kč zahrnující i příslušenství), neúspěšná do 43 % (částka ve výši 6 854 Kč zahrnující i příslušenství) uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 14 % (57 % - 43 %). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva před podáním žaloby), odměna tedy činí 900 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 252 Kč Náklady řízení představují celkem 2 252 Kč, 14 % z této částky činí 315 Kč.
16. K aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Za podání žalobkyně ze dne datum nebyla odměna přiznána, neboť tímto podáním žalobkyně na písemnou výzvu soudu doplnila rozhodné skutečnosti ke splnění své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy tyto skutečnosti byly v žalobě tvrzeny nedostatečným způsobem a bylo nutno je doplnit. Náklady řízení související s tímto podáním nepovažuje soud za účelně vynaložené a nelze je přičítat k tíži žalovaného.
17. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, ve dvojím vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelný rozsudek, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.