Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
115 C 164/2022-83
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 23 146,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 146,85 Kč s úrokem z prodlení výši 8,25 % ročně z částky 23 146,85 Kč za dobu od 16. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 1 098,11 Kč, úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 23 146,85 Kč za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 146,85 Kč za dobu od 17. 9. 2021 do 15. 11. 2021, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 474 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 146,85 Kč s úrokem z prodlení výši 8,25 % ročně z částky 23 146,85 Kč za dobu od 16. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 1 098,11 Kč, úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 23 146,85 Kč za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 146,85 Kč za dobu od 17. 9. 2021 do 15. 11. 2021, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 474 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 3. 2022 a doplněnou dne 9. 6. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 146, 8557 Kč s úrokem ve výši 1 098 Kč, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 23 149,85 Kč za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 146,85 Kč za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně – právnická osoba uzavřela dne 14. 12. 2017 s žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách a k této smlouvě byla uzavřena smlouva o zřízení pro žalovaného tzv. anonymizováno, na základě kterého žalovaný mohl čerpat úvěr do výše povoleného limitu 23 000 Kč. Žalovaný překročil povolený úvěrový limit a úvěr nesplácel řádně a včas. Dne 5. 3. 2020 právnická osoba zřídila pro žalovaného úvěrový účet, na který převedla aktuální výši přečerpání, kterou měl žalovaný splácet, tuto povinnost však nesplnil. Žalobkyně uvedla, že ke dni podání žaloby žalovaný dluží na jistině částku 23 146,85 Kč. Dne 16. 9. 2021 právnická osoba postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací od žalovaného a jeho lustrací v bankovních a nebankovních registrech dlužníků. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 15 576 Kč, celkových příjmů domácnosti žalovaného ve výši 60 000 Kč a jeho výdaje byly odhadnuty na základě historických dat ČSÚ. Žalovaný uvedl, že splácí jiné úvěry celkovou měsíční splátkou ve výši 6 915,83 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 17. 6. 2022. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění.
5. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách (dále jen„ Smlouva“) bylo zjištěno, že ji uzavřeli dne 14. 12. 2017 právnická osoba (dále jen„ příjmení“) a žalovaný, příjmení se zavázala vést žalovanému bankovní účet.
6. Ze žádosti o povolení debetního zůstatku bylo zjištěno, že žalovaný dne 23. 6. 2019 požádal příjmení o povolení debetního zůstatku na svém účtu, navrhl výši úvěrového limitu 23 000 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční čistý příjem je ve výši 15 576 Kč, příjmy domácnosti žalovaného jsou ve výši 60 000 Kč, žalovaný má vyživovací povinnost vůči jedné osobě.
7. Z potvrzení o výši příjmu bylo zjištěno, že zaměstnavatel žalovaného uvedl, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí 15 576 Kč, z příjmu žalovaného nejsou prováděny srážky pro účely exekučního či insolvenčního řízení.
8. Z Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách bylo zjištěno, že dne 23. 6. 2019 se příjmení zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 23 000 Kč, dále byl sjednán smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně. Žalovaný podpisem Dispozice vyjádřil svůj souhlas s poskytnutým úvěrovým limitem.
9. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že v září 2021 žalovaný dluží ze Smlouvy celkovou částku 23 146,85 Kč.
10. Z dopisu ze dne 9. 9. 2020 bylo zjištěno, že příjmení oznámila žalovanému, že z důvodu opakovaného porušování smluvních ujednání žalovaným prohlašuje příjmení celý úvěr ve výši 24 389,97 Kč za splatný ke dni 7. 9. 2020.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 bylo zjištěno, že příjmení postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v Příloze číslo seznamu pohledávek. Ze strany 11 seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že v něm figuruje pohledávka ze Smlouvy.
12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021 bylo zjištěno, že příjmení oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že příjmení zaslala dne 4. 10. 2021 poštovní zásilku na adresu žalovaného.
13. Z dopisu ze dne 12. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalobou uplatněné částky a zároveň ho upozornila na podání žaloby v případě jejího nezaplacení. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 12. 11. 2021 poštovní zásilku na adresu žalovaného.
14. Z výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. příjmení příjmení a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, dle které příjmení jako úvěrující poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných splátkách spolu se sjednanými úroky. Banka posuzovala úvěruschopnost žalovaného, ověřila si pouze jeho měsíční čistý příjem potvrzením od zaměstnavatele žalovaného. Žalobkyně nedoložila, že by příjmení ověřovala skutečné měsíční výdaje žalovaného, nedoložila rovněž, že příjmení lustrovala žalovaného v dostupných databázích dlužníků. Dosud žalovaný neuhradil jistinu úvěru ve výši 23 146,85 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena z příjmení na žalobkyni.
15. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1
17. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
19. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
20. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od právnická osoba v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla charakter smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel úvěru není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ je zapotřebí, aby spotřebitel namítal neplatnost úvěrové smlouvy (tj. relativní neplatnost). Zde je však třeba dle názoru soudu vycházet ze Směrnice, která je závazná pro soud a jejíž článek 23 stanoví, že sankce za porušení povinností stanovených směrnici mají být účinné a odrazující. Soud vykládá § 87 ZoSÚ v souladu s touto směrnicí, a proto sám z moci úřední přihlíží k neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru v zájmu ochrany spotřebitele. Z doložených listinných důkazů nelze určit pravidelné měsíční výdaje žalovaného, je naopak zřejmé, že žalovaný měl vícero věřitelů - žalobkyně uvádí, že měl měsíční splátky úvěrů ve výši 6 915,83 Kč. S ohledem na příjem žalovaného okolo 15 000 Kč a jeho měsíční splátky ve výši 6 915,83 Kč bez splátky vůči Bance a dále na jeho pravidelné výdaje, které Banka neověřovala, má soud za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena s odboru péčí, jak to Bance ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, když banka při sjednávání úvěrové smlouvy neznala pasivní majetkovou stránku žalovaného. Banka nesplnila povinnost danou jí § 86 ZoSÚ a článkem 8 Směrnice, tj. neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná. V rámci řízení bylo prokázáno, že Banka poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 23 000 Kč a žalovaný čerpal peněžní prostředky od Banky ve výši 23 146,85 Kč, které dosud nevrátil. Žalovaný je povinen z neplatné smlouvy o úvěru uhradit žalobkyni podle § 2991 o. z. částku 23 146,85 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně (zde je soud vázán žalobním návrhem) podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 za dobu od 16. 11. 2021 do zaplacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vznikl žalobkyni ode dne 16. 11. 2021, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 12. 11. 2021, který mu byl doručen dne 15. 11. 2021 (§ 573 o. z.), a ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ihned. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevzniklo právo na úhradu úroků a ani části žalobou nárokovaného úroku z prodlení.
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 474 Kč, přičemž tato částka představuje 62 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 2 378 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 926 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč, režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč a částka odpovídající 21 % DPH ve výši 252 Kč, když zástupce žalobkyně doložil soudu, že je plátcem daně z přiznané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Odměna a režijní paušály byly přiznány za 3 úkony právní služby žaloby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy k plnění), přičemž odměna za 1 úkon právní služby činí 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. 2) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) – tj. 3 x 300 Kč, režijní paušál za 3 úkony právní služby činí 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT – tj. 3 x 100 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně.
22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.