Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 92/2022-29
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částky 7 819,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 7 819,10 Kč společně:
- se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 098,06 Kč ve výši 9,00 % ročně za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení,
- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 917,52 Kč,
- s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 399,12 Kč,
- s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 7 819,10 Kč společně:</b> <b>- se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 098,06 Kč ve výši 9,00 % ročně za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení,</b> <b>- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 917,52 Kč,</b> <b>- s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 399,12 Kč,</b> <b>- s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč.</b> <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 25. 11. 2021, domáhala po žalované zaplacení částky 7 819,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 098,06 Kč ve výši 9,00 % ročně za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 917,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 399,12 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že předmětnou pohledávku nabyla od původní věřitelky, společnosti právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. Jmenovaná společnost uzavřela se žalovanou dne 15. 10. 2017 smlouvu o úvěru č. 0236999, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč, tuto částku žalovaná v den podpisu smlouvy převzala v hotovosti. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru 14 732 Kč. Dlužnou částku včetně uvedeného poplatku se zavázala zaplatit v měsíčních splátkách po 2 338 Kč, první splátku měla uhradit do 1 měsíce od podpisu smlouvy, celková splatnost dluhu nastala dne 15. 12. 2018. Žalobkyně se domáhala v tomto řízení, s ohledem na osobu žalované, zaplacení nesplacené jistiny ve výši pouze 4 098,06 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 102,32 Kč, nesplaceného poplatku za postoupení úvěru ve výši 1 724,18 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 353,76 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 689,67 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 1 529,19 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 917,52 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 721,04 Kč. Žalovaná uhradila na dluh celkovou částku 25 764,01 Kč, z toho 13 901,94 žalobkyně započetla na úhradu jistiny dluhu a na úhradu smluvního příslušenství byla započtena částka 11 862,07 Kč.
2. Žalovaná se k žalobnímu požadavku nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalované doručeny na adresu jejího trvalého bydliště v obec obec, anonymizována dvě slova číslo, kam jí soud doručil podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. zásilku formou uložení zásilky na poště a následného vyvěšení sdělení o uložení zásilky na úřední desce soudu. Fikce doručení nastala dne 23. 5. 2022.
3. K ústnímu jednání, které bylo nařízeno na den 29. 6. 2022, se zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil dopisem ze dne 25. 5. 2022. Žalovaná svoji neúčast u jednání neomluvila. Za této situace soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když bylo možno rozhodnout na základě obsahu spisu a provedených důkazů.
4. V daném řízení bylo prokázáno na základě obsahu smlouvy o úvěru ze dne 15. 10. 2017, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovanou. Úvěrující společnost se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 18 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, žalovaná se zavázala uhradit úvěrující společnosti kromě jistiny ve výši 18 000 Kč také celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 14 732 Kč. Celkovou částku 32 732 Kč se žalovaná zavázala splatit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 338 Kč, kdy první splátka se stává splatnou do 1 měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka se stává splatnou do 1 měsíce od splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpis žalované, a také její výslovné prohlášení, že od úvěrující společnosti skutečně převzala v hotovosti částku odpovídající celé výši spotřebitelského úvěru. Z předložené žádosti o půjčku ze dne 15. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, bydlí v nájemním bytě, má v péči 2 nezletilé děti, je t. č. na rodičovské dovolené. Její příjem tvoří dávky státní sociální podpory, včetně přídavku na děti, ve výši 7 000 Kč měsíčně. Žalovaná označila příjem ze mzdy nebo z podnikání další osoby společně hospodařící v jedné domácnosti (jméno této osoby není v žádosti uvedeno, ani poměr k žadatelce o úvěr) ve výši 15 453 Kč měsíčně. Ani po výzvě soudu nebyly předloženy žádné doklady, které měla věřitelka k dispozici ohledně majetkových poměrů žalované v době uzavírání smlouvy o úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 19. 7. 2021 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávek uvedených v seznamu, který soudu nebyl předložen. Žalobkyně předložila soudu pouze jakousi interní listinu označenou KIE C/ 3 /124, která obsahuje shrnutí základních údajů a bodů půjčky. Z této listiny nevyplývá, že by pohledávka za žalovanou byla součástí seznamu postoupených pohledávek. Relevantní doklad v tomto směru žalobkyně nepředložila, přestože byla v rámci předvolání k jednání k tomuto vyzvána. Původní věřitelka dopisem ze dne 5. 8. 2021 oznámila žalované postoupení pohledávky na žalující společnost, dopis byl zaslán doporučenou poštou na adresu žalované v obec, ulice a číslo, která byla v minulosti adresou trvalého pobytu žalované. Ve smlouvě o úvěru je uvedena jiná adresa žalované, a to i adresa korespondenční, v obec, ulice a číslo. Žalobkyně netvrdila a nedoložila, z jakého důvodu posílala žalované uvedené oznámení na jinou než smluvní adresu. K úhradě dluhu byla žalovaná vyzvána také prostřednictvím advokáta předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2021, zásilka byla doporučeně zaslána žalované dne 20. 10. 2021 na adresu ulice a číslo. Soud považoval za prokázané, že žalovaná uhradila na dluh částku 25 764,01 Kč.
5. Žaloba je zcela nedůvodná.
6. Žalobkyně v řízení neprokázala svoji aktivní věcnou legitimaci ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku, když neprokázala, že by na ni přešla, resp. byla postoupena i předmětná pohledávka za žalovanou. Ze samotné smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně nabyla od původní věřitelky, společnosti právnická osoba pohledávky za dlužníky, nevyplývá, že by žalobkyně takto nabyla i předmětnou pohledávku za žalovanou. I přes výzvu soudu žalobkyně nepředložila seznam konkrétních postoupených pohledávek ani jiný doklad prokazující vznik její aktivní věcné legitimace. Výše uvedený doklad nazvaný KIE C/ 3 /124 takovým dokladem jednoznačně není a nemůže být, jde o samostatný interní doklad, z něhož nevyplývá, že by tvořil přílohu k jakékoliv smlouvě.
7. Nadto soud konstatuje, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi společností právnická osoba a žalovanou ze dne 15. 10. 2017 je absolutně neplatná, k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Nebylo prokázáno, že by společnost právnická osoba dostála svým povinnostem popsaným v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice zabraňují vnitrostátním úpravám, podle nichž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době. Žalobkyně předložila soudu pouze žádost žalované o úvěr, ale nijak nedoložila, že by úvěrující společnost jakkoli ověřovala neúplné údaje uváděné žalovanou v žádosti o úvěr. Ani po výzvě soudu žalobkyně nepředložila doklady, které měla věřitelka k dispozici ohledně majetkových poměrů žalované v době uzavírání smlouvy o úvěru.
8. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy, jak je výše popsáno, je možno o požadovaném nároku rozhodnout pouze jako o nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Podle textu uzavřené smlouvy žalovaná skutečně převzala v hotovosti od původní věřitelky celou částku úvěru, tj. 18 000 Kč. Bylo ovšem také prokázáno na základě žalobního vyjádření samotné žalobkyně, že žalovaná již dobrovolně uhradila částku 25 764,01 Kč, tedy zaplatila více, než činil její skutečný dluh vyplývající z bezdůvodného obohacení. I z tohoto důvodu byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastnic podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně v řízení nebyla úspěšná a právo na náhradu nákladů jí nepřísluší. Žalované podle obsahu spisu v souvislosti s tímto soudním řízením náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).