Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

216 C 24/2021-59

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 37 368,16 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 146 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 15 146 Kč od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, přičemž první splátka je splatná do 3 dnů od právní moci rozsudku a potom vždy každého prvního dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 22 222,16 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 13 862 Kč od datum do datum Kč, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 13 362 Kč od datum do zaplacení a s 1,75% úrokem z prodlení ročně z částky 15 146 Kč od datum do zaplacení, dále úrok ve výši 95,90 % ročně z částky 24 833,96 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 118 022 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 146 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 15 146 Kč od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, přičemž první splátka je splatná do 3 dnů od právní moci rozsudku a potom vždy každého prvního dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 22 222,16 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 13 862 Kč od [datum] do [datum] Kč, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 13 362 Kč od [datum] do zaplacení a s 1,75% úrokem z prodlení ročně z částky 15 146 Kč od [datum] do zaplacení, dále úrok ve výši 95,90 % ročně z částky 24 833,96 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 118 022 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 37 368, 16 s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne datum pod číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný neuhradil dlužnou jistinu úvěru ve výši 27 340,84 Kč, smluvní pokutu ve výši 499 Kč a 8 860,16 Kč, náklady ve výši 600 Kč související s prodlením žalovaného se třemi splátkami a částku 69 Kč představující pojištění schopnosti klienta splácet úvěr za 1 měsíc. Současně žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 008 Kč od datum do datum, který byl kapitalizován ve výši 32,23 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve stejné výši z částky 28 508 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně dále požadovala sjednaný úrok z úvěru ve výši 95,9 % ročně z částky 24 833,96 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum do zaplacení dosáhne částky 118 022 Kč.

2. Žalovaný u jednání dne datum konstatoval lítost nad vzniklou situací s tím, že vzniklý dluh je ochoten uhradit dle svých finančních možností.

3. Z předsmluvního formuláře ze dne datum, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, z příloha číslo k anonymizováno na uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum, z prohlášení klientů, z hodnocení klienta ze dne datum, z oznámení o schválení úvěru ze dne datum včetně dodejky, z dokladu o vyplacení úvěru, ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru, z karty klienta, z pojištění schopnosti splácet úvěry-informační dokument o pojistném produktu, z přihlášky do pojištění - skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry, z výpisu záznamů z registru příjmení, z výpisu z nebankovního registru klientských informací (anonymizováno), z pracovní smlouvy žalovaného ze dne datum, z dodatku k pracovní smlouvě žalovaného ze dne datum, z výplatních lístků žalovaného za srpen a září 2019, z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, z výzvy k zaplacení ze dne datum, z oznámení ze dne datum a z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího archu má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla podepsána dne datum pod číslo smlouva o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 2 118 Kč za sjednanou úrokovou sazbou ve výši 95,90 % ročně, čímž místo částky 25 000 Kč měl žalobkyni uhradit do 4 let částku 98 357 Kč. Mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky. Dále žalobkyně do smlouvy zahrnula stanovení účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením každé jednotlivé splátky, a to ve výši 200 Kč za každou splátku. Mezi účastníky řízení bylo dále sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr, a to ve výši 69 Kč měsíčně. V bodě 6.5 smlouvy byla sjednána další smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný provedl platby ve výši tří řádných splátek v měsících prosinec 2019, leden 2020 a březen 2020 ve výši 3 × 2 118 Kč, celkem 6 354 Kč Tyto platby žalobkyně započetla částečně na jistinu a částečně na příslušenství pohledávky. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátky číslo došlo k zesplatnění úvěru ke dni datum, kdy k tomuto datu činil zůstatek neuhrazené nové jistiny úvěru částku 27 340,84 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou číslo předmětného úvěru a zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s úhradou splátek číslo tedy 3 × 200 Kč. Žalobkyně rovněž kapitalizovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení s úhradou částky 27 840,84 Kč, což představovalo částku 8 860,16 Kč. Rovněž žalobkyně požadovala zaplacení dlužného pojistného zahrnutého do splátky číslo ve výši 69 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné jistiny, včetně smluvní pokuty ve výši 499 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením splátek ve výši 600 Kč a dlužného pojistného ve výši 69 Kč, tedy celkem do prodlení s částkou 28 508 Kč, požadovala žalobkyně z této částky zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, přičemž za období od datum do datum provedla kapitalizaci tohoto zákonného úroku z prodlení z částky 29 008 Kč, kdy tato částka představovala nedoplatek dlužné částky bez splátky provedené dne datum ve výši 500 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil 3 500 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval a další splátky na dluh již neprovedl.

4. Jelikož se jedná o spotřebitelský úvěr, soud se zabýval otázkou, zda před uzavřením smlouvy byla ze strany žalobkyně v zákonem požadovaném rozsahu prověřena úvěruschopnost žalovaného, jak to předpokládá ustanovení o spotřebitelském úvěru. V tomto směru zy nazvané„ hodnocení klienta“ vyplývá, že žalovaný ke dni uzavření smlouvy dosahoval pravidelného čistému příjmu ve výši 11 304 Kč. Jeho tvrzení bylo podloženo pracovní smlouvou ze dne datum včetně jejího dodatku ze dne datum, z jejíhož obsahu vyplynulo, že žalovaný pracoval pro obec Dolní Moravice jako dělník pro čištění města, přičemž pracovní poměr byl sjednán opakovaně na dobu určitou, kdy k datu podepsání smlouvy byl pracovní poměr sjednán pouze do datum. Příjem žalovaného za srpen 2019 představoval 11 306 Kč a v září 2019 částku 11 279 Kč. Žalovaný byl svobodný a bezdětný s tím, že o pravidelné výdaje žalovaného nebyly ze strany žalobkyně žádným způsobem prověřeny, bylo kalkulováno pouze s náklady v podobě životního minima ve výši 3 410 Kč a s údajem žalovaného o výdajích na bydlení ve výši 1 400 Kč. Po vynaložení nutných výdajů činila rezerva žalovaného 1 000 Kč.

5. Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

6. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

7. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

8. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. V podepsané smlouvě, která představuje smlouvu o úvěru formulářového charakteru, byla sjednána roční úroková sazba ve výši 95,90 %, kterou soud považuje za sjednanou v rozporu s dobrými mravy, neboť obvyklá výše úroku z úvěru se u těchto typů smluv pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku z úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy. S odkazem na ustanovení § 6 o. z., má soud za to, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

15. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o úroku z úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. ze dne 26. 9. 1997, ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne datum, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě úroku z úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání úroku v dané výši, by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o úroku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru včetně ujednání o smluvní pokutě a dalších nákladů sjednaných pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru.

16. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dále se soud zabýval otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně s přihlédnutím k právní úpravě zahrnuté do , tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v  cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

19. Vzhledem k provedenému dokazování dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že nebyly především ověřeny výdaje žalovaného, když jeho příjem z pracovního poměru byl zajištěn jen do datum a samotná výše příjmu se pohybovala na hranici minimální mzdy. Za této situace bylo povinností žalobkyně mnohem důsledněji prověřit majetkové poměry žalovaného zvláště za situace, kdy délka splácení úvěru byla stanovena na 4 roky. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru.

20. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 15 146 Kč (25 000 Kč - 9 854 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum, neboť od tohoto data byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny. O příslušenství pohledávky soud rozhodl dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením ().

21. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 22 222,16 Kč zahrnující část uhrazené jistiny úvěru, pojistné ve výši 69 Kč, smluvní pokutu ve výši 499 Kč + 8 860,16 Kč a poplatky ve výši 600 Kč společně s úrokem z úvěru ve výši 95,90 % ročně z částky 24 833,96 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 862 Kč (29 008 Kč - 15 146 Kč) od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 362 Kč (28 508 Kč - 15 146 Kč) od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 15 146 Kč od datum do zaplacení, neboť v tomto období činila zákonná úroková sazba 8,25 % ročně, nikoliv 10 % ročně, jak požadovala žalobkyně. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná a přiznal žalobkyni jen dlužnou jistinu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 146 Kč, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru, smluvní pokuty, pojištění, poplatků včetně příslušenství z těchto nároků.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle , přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně nebyla v převážné míře uplatněného nároku úspěšná a žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.

23. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle a uložil žalovanému zaplatit dlužnou částku ve výši 15 146 Kč společně s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Soud přihlédl k aktuální osobní a majetkové situaci žalovaného, který je zaměstnaný s příjmem ve výši asi 13 000 Kč čistého měsíčně, jeho pravidelné výdaje představují minimálně částku 5 500 Kč, a od dubna 2021 má vyživovací povinnost k narozené dceři. Jeho přítelkyně, se kterou sdílí společnou domácnost, je toho času na mateřské dovolené.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.