Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 74/2022-24
Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Bílou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 20 586,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 20 585,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10,75 % p. a. od 13. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 20 585,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10,75 % p. a. od 13. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným k procesnímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 585,51 Kč s příslušenstvím, představující smluvní pokutu za prodlení žalovaného se zaplacením nové jistiny úvěru, který žalobkyně žalovanému poskytla a následně zesplatnila. Již v minulosti rozhodoval soud o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu vyčíslenou ke dni 17. 7. 2018. Žalovaný na úhradu tohoto nároku však dosud nezaplatil ničeho. V daném řízení proto žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty za další období prodlení dlužníka, tj. od 18. 7. 2018 do 27. 12. 2021 ve výši 0,1 % denně z částky 30 112 Kč.
2. Elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl dle ustn. § 173 odst. 2 ve spojení s ustn. § 174a ) odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání. V jeho rámci provedl soud důkazy žalobkyní předložené, a jelikož se žalovaný na jednání nedostavil, z jednání se neomluvil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoliv mu bylo řádně doručeno předvolání na jednání na adresu jeho bydliště, bylo jednáno a následně rozhodnuto bez přítomnosti žalovaného, když soud vyšel z toho, že tvrzení žalobkyně jsou provedenými důkazy prokázána. I za této důkazní situace však soud z úřední povinnosti přezkoumával nárok žalobkyně pokud jde o dobré mravy a soulad se zákonem a zjistil, že nárok žalobkyní žalobou uplatněný není důvodný pro rozpor s dobrými mravy a pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ze které žalobkyně svůj nárok odvozuje.
3. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací (dále jen rozsudkem nalézacího soudu) ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací (dále jen rozsudkem odvolacího soudu), Smlouvou o úvěru ze dne datum, oznámením žalobkyně ze dne 26. 11. 2017 o zesplatnění úvěru a předžalobní upomínkou, má soud prokázáno, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši efektivní úrokové sazby 167,78 % ročně splácet po 18 splátkách po 5 542 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2017 dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný sjednané podmínky řádně neplnil a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, dostal se do prodlení i s úhradou splátky či její částky o délce více jak 30 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru v celkové výši 2 495 Kč, neboť takovéto prodlení se týkalo 5 splátek a smluvní pokuta ve výši 499 Kč byla sjednána za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení v délce více jak 30 dnů. Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy o úvěru v celkové výši 1 200 Kč, neboť žalovaný se ocitl v prodlení o délce více jak 15 dnů s 6 splátkami a náhrada ve výši 200 Kč byla sjednána za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce více jak 15 dní. Ke dni 26. 11. 2017 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaný byl v prodlení o délce 65 dnů s úhradou splátky či její části. Podle bodu 6.4 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, staly součástí nové jistiny. Tuto novou jistinu ve výši celkem 50 004 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění. Po zesplatnění úvěru žalovaný na svůj dluh uhradil žalobkyni ještě částku v celkové výši 19 892 Kč, žalovaný tak dle žalobních tvrzení ke dni podání žaloby dlužil žalobkyni novou jistinu úvěru v celkové výši 30 112 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Soud při právní kvalifikaci uzavřené smlouvy o úvěru vycházel z ustn. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustn. § 2048 o. z., ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ustn. § 2049 o. z., zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ustn. § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustn. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru byla mezi účastníky sjednána efektivní úroková sazba z úvěru ve výši 167,78 % p. a., což představuje nominální úrokovou sazbu 102,66 % ročně. Obvyklá výše úroku dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období únor 2017 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 10,33 % ročně. Dohodnutá výše úroků 102,66 % ročně tedy podstatně převyšuje (téměř desetinásobně) tuto obvyklou úrokovou míru, což vedlo soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy a tedy neplatné. Jedná se přitom o důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit. Proto soud považoval ve smyslu § 576 o. z. za neplatnou jen tuto část uvedené smlouvy o úvěru, kdy byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 102,66 % ročně. Protože žalovaný poskytnutý úvěr vyčerpal, avšak řádně jej nesplácel, bylo zesplatnění úvěru po právu a žalovanému vznikla povinnost jej zcela zaplatit a to co do dlužné jistiny nákladů a smluvních pokut, tak co do úroků. Jelikož úroky sjednané mezi účastníky byly neplatné a žalobkyně má v souladu s výše citovaným ustanovením § 1802 o. z. nárok na úroky obvyklé, tj. ve výši 10,33 % ročně, musel soud provést přepočet částek, které žalovaný zaplatil a žalobkyně je započítávala na nemravně vysoké úroky. Následně se soud zabýval výší požadované smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % za každý den prodlení z dlužné jistiny. V rozsudku uvedeným výpočtem pak došel k závěru, že smluvní pokuta za splátky, se kterými se žalovanými dostal do prodlení, v celkové výši 2 495 Kč byla soudem přiznána v plné výši, neboť tyto nároky byly v souladu s výše citovanými ustanoveními smlouvy o úvěru a s výše uvedenými závěry o skutkovém stavu prodlení žalovaného se splátkami v 3. – 8. Jako důvodným pak posoudil rovněž nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 1 919,49 Kč, a proto byla žalobkyni přiznána celková částka 5 404,91 Kč. Kromě již výše uvedených smluvních pokud se jednalo i o částku 1 200 Kč, představovanou náklady vzniklými v souvislosti s prodlením žalovaného tak, jak byly sjednány ve smlouvě. Soud proto rozhodl v nalézacím řízení, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 614,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 3 695 Kč od 17. 7. 2018 do zaplacení a s úrokem ve výši 10,33 % ročně z částky 18 735,26 Kč od 28. 11. 2017 do 14. 12. 2017, z částky 16 935,26 Kč od 15. 12. 2017 do 28. 12. 2017, z částky 11 393,26 Kč od 29. 12. 2017 do 1. 2. 2018, z částky 6 293,26 Kč od 2. 2. 2018 do 15. 2. 2018 a z částky 5 843,26 Kč od 16. 2. 2018 do 13. 6. 2018, a to do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Řízení pak bylo v části, ve které se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení úroku ve výši 67,66 % ročně z částky 30 112 Kč od 14. 6. 2018 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 13 506,15 Kč zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní.
4. Smluvní pokuta byla tedy výše citovaným rozsudkem nalézacího soudu přiznána za období do 17. 7. 2018. Rozsudek nalézacího soudu byl následně potvrzen rozsudkem soudu odvolacího specifikovaným rovněž již shora, když se odvolací soud ztotožnil s veškerou argumentací a právním posouzením nalézacího soudu. Předmětnou žalobou v dané věci se žalobkyně domáhá smluvní pokuty za pokračovací období, tj. od 18. 7. 2018 do 27. 12. 2021 ve výši 0,1 % denně z částky 30 112 Kč kapitalizovanou ve výši 20 585,51 Kč.
5. Po právní stránce nahlížel soud na daný případ dle ustn. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
6. Soud musí při každém svém rozhodování zkoumat, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Jak plyne z dikce § 588 odst. 1 o. z., je povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či k rozporu se zákonem. V soudní praxi se přitom již mnoho let řeší soulad smluv o spotřebitelských úvěrech, které poskytují nebankovní instituce. Dosud se tato právní problematika posuzovala především v exekučním řízení. Ústavní soud již v nálezech sp. zn. I ÚS 199/11 nebo III ÚS 562/12 dovodil, že ustanovení smlouvy,„ která jsou formulářově předtištěna, neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci“ ,....„ postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianco směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutu ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřiměřené a uvedená jednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy“ takže by„ k ochraně takových věřitelů neměla být poskytována soudní ochrana, a to ani v exekučním řízení, neboť ochrana takto nabytých práv stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo zákonný hodnotový rámec práva jako normativního systému“. Obdobně tak Ústavní soud v nálezu sp. zn. III ÚS 4083/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím dvou bianco směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti. V těchto a dalších nálezech tak uzavřel v právní rovině, že v takovýchto případech je na místě přistoupit k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. . V nálezech sp. zn. I ÚS 523/07 a ÚS 728/10 posuzoval rozhodnutí nalézacích soudů přiznávajících věřiteli úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, neboli 182,5 % ročně a dovodil, že taková rozhodnutí porušují právo na spravedlivý proces i právo na ochranu majetku. Obdobně tak Nejvyšší soud dovodil, že„ nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou..... v rozporu s dobrými mravy“ (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ) resp. pokud„ dohodnutá výše úroku (výše 60 % p. a.) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy (rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 21 Cdo 486/2002 ). V návaznosti na tento dílčí právní názor a zejména výše citovanou judikaturu Ústavního soudu se postupně vyvíjela také judikatura Nejvyššího soudu v exekučních věcech ohledně způsobu posuzování platnosti smluv o spotřebitelských úvěrech. Nejvyšší soud nejdříve zastával právní názor, že pro závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru (a rozhodčí smlouvy) je nutno zkoumat, za jakých okolností byla uzavřena, a to za pomoci kritérií judikatury Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu ke smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1387/2016 nebo 20 Cdo 4022/2017 ). Tento právní názor se však během následujících let posunul zejména na základě judikatury Ústavního soudu, který dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. – viz např. nález Ústavního soudu sp. z. II ÚS 3194/18 Nejvyšší soud ČR pak v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019 , 20 Cdo 3811/2019 , 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 , uzavřel, že v rozhodčím řízení přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je na místě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 – 4 roky zaplatit 2x až 3x více než byla poskytnutá částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami denními i jednorázovými. Popsané právní závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu jsou plně aplikovatelné i na danou věc. Ve své většině sice byly vysloveny v rámci exekučního řízení, o to více jsou ale použitelné i pro řízení nalézací. Exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva. Vedle toho jsou uvedené závěry aplikovatelné přesto, že se týkají zejména úroků z úvěru či smluvních pokut za prodlení či splácení, což jsou právní instituty, které v tomto případě nejsou tak zásadní. To ovšem nikterak nebrání posouzení smlouvy jako takové z hlediska dobrých mravů, a to v závislosti na celkovém zatížení, které pro dlužníka obsah předmětné smlouvy z hlediska jeho majetkové situace a srovnání vzájemných práv a povinností přináší, neboť meritum citované judikatury spočívá v tom, zda nároky věřitele ve svém souhrnu nejsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy.
7. V daném případě, jak již bylo soudem uvedeno shora, bylo provedeným dokazováním prokázáno, že Smlouva o úvěru ze dne datum číslo (dále jen smlouva) ve spojení s Oznámením věřitele o schválení úvěru, předsmluvním formulářem, formulářem pro hodnocení klienta, splátkovým kalendářem ke smlouvě a kartou klienta, byla mezi účastníky v uvedený den uzavřena, na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal splácet včetně sjednaného úroku v efektivní úrokové sazbě ve výši 167,78 % ročně, což představuje nominální úrokovou sazbu 102,66 % ročně v 18 měsíčních splátkách po 5 542 Kč, když podle bodu 6.1 smlouvy pokud se klient ocitne v prodlení s úhradu kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dále se podle bodu 6.2 smlouvy poskytovatel vůči klientovi může domáhat práva na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením klienta. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli další smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dohodnutá výše úroku 102,63 % p.a. téměř desetinásobně převyšuje obvyklou výši úroků zveřejněných Českou národní bankou, kdy pro období únor 2017 činila pro korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 10,33 % p.a. Smlouvou sjednané smluvní pokuty byly sjednány jednak pevnou částkou 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce více jak 30 dnů a jednak procentním vyjádřením ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Zároveň bylo sjednáno právo poskytovatele na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka o více jak 15 dnů. Zde konkrétně ze šesti splátkami po 200 Kč, tj 1200 Kč. Z výše uvedeného pak je zřejmé, že v celkovém souhrnu je smlouva zjevně nevyvážená s ohledem na celkové zatížení, které pro dlužníka obsah předmětné smlouvy z hlediska jeho majetkové situace a srovnání vzájemných práv a povinností přináší, neboť meritum citované judikatury spočívá v tom, zda nároky věřitele nejsou ve svém souhrnu ve zjevném rozporu s dobrými mravy. S ohledem na posun judikatury ohledně této právní otázky, lze na smlouvu za této situace nahlížet jako na absolutně neplatný právní úkon, který je v rozporu s dobrými mravy. Ačkoli tedy soud ve svém předchozím řízení posoudil nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, z důvodu toliko částečné neplatnosti, týkající se nemravných úroků z prodlení, za důvodnou, v daném případě za situace, kdy je nahlíženo na úvěrovou smlouvu jako na neplatnou v celém svém rozsahu, není na místě, aby byla žalobkyni přiznána smluvní pokuta, jejíhož zaplacení se za konkrétní období domáhá, a proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.
8. O nákladech řízení bylo rozhodováno za situace, kdy žalobkyně byla ve věci neúspěšná a nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto rozhodl soud tak, jak uvádí výroková část tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím soudu podepsaného, ve třech stejnopisech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.