Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
14 C 114/2021-33
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 20 682 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 634 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 634 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 048 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 945,35 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 6 292,84 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 065,21 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 292,84 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 502,84 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 009,85 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 6 292,84 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 065,21 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 292,84 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 448,84 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 634 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 634 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 048 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 945,35 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 6 292,84 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 065,21 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 292,84 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 502,84 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 009,85 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 6 292,84 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 065,21 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 292,84 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 448,84 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 20 682 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o zápůjčce, které s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Ta před sjednáním obou smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě jí poskytnutých informací a dokladů, jejichž pravdivost žalovaná potvrdila podpisem zákaznické karty. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za 3 měsíce a pod/nájemní smlouva. Nadto je žalobkyně přesvědčena, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti sdělených informací a předložených dokladů.
2. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 21. 11. 2015 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit částku ve výši 7 524 Kč, která představuje úrok ve výši 1 185 Kč (sazba 20,5 % ročně), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 849 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 490 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 276 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila celkem 6 210 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 6 292,84 Kč a na poplatku částku 4 021,16 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 3 945,35 Kč (úrok ve výši 20,5 % ročně z částky 6 292,84 Kč od 15. 1. 2017 do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 065,21 Kč (ve výši 8,05 % ročně z částky 6 292,84 Kč od 25. 12. 2017 do 20. 1. 2020) a dále úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně a úroků ve výši 20,5 % ročně, a to vždy z částky 6 292,84 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení.
3. Na základě druhé smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 3. 11. 2015 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit částku ve výši 7 524 Kč, která představuje úrok ve výši 1 185 Kč (sazba 20,5 % ročně), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 849 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 490 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 276 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila celkem 6 156 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 6 292,84 Kč a na dlužném poplatku částku 4 075,16 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4 009,85 Kč (úrok ve výši 20,5 % ročně z částky 6 292,84 Kč od 28. 12. 2016 do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 065,21 Kč (ve výši 8,05 % ročně z částky 6 292,84 Kč od 25. 12. 2017 do 20. 1. 2020) a dále úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně a úroků ve výši 20,5 % ročně, a to vždy z částky 6 292,84 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení.
4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.
5. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovanou byla dne 3. 11. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo dále dne 21. 11. 2015 smlouva o zápůjčce číslo. Na základě každé smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku vždy ve výši 9 000 Kč a žalovaná se v obou případech zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 7 524 Kč, který představuje úrok ve výši 1 185 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 20,5 % ročně), poplatek za administrativní činnost ve výši 1 849 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 4 490 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 276 Kč (poslední splátka činila 240 Kč). Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky. V jejich čl. 12 bylo sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má poskytovatel zápůjčky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Podle čl. 20 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky.
6. Z předložené tabulky umoření ve vztahu ke smlouvě číslo vyplývá, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy 3. 11. 2015. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 6 156 Kč.
7. Z předložené tabulky umoření ve vztahu ke smlouvě číslo vyplývá, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy 21. 11. 2015. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 6 210 Kč.
8. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost, včetně výzvy k úhradě dlužné částky 20 682 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 14. 2. 2020.
9. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou ze dne 23. 4. 2020, odeslanou následujícího dne.
10. Dle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 3. 11. 2015 a poté dne 21. 11. 2015 dvě smlouvy o zápůjčce, jejímž předmětem byla zápůjčka peněz ve výši 9 000 Kč.
15. Žalovaná vystupovala v rámci obou posuzovaných smluvních vztahů jako slabší strana – spotřebitel, pročež před poskytnutím úvěru bylo povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat její schopnost úvěry splácet. Pokud by tak předchůdkyně žalobkyně neučinila, byla-by smlouva absolutně neplatná. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby věřitelka zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací od spotřebitele, resp. z relevantních databází nebo z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
16. Žalobkyně sice vyložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, nicméně ani přes výzvu soudu nepředložila zákaznické karty žalované obsahující jí sdělené údaje o jejích příjmech a výdajích a nepředložila ani jedinou listinou, ze které by bylo možné cokoliv zjistit o majetkových poměrech žalované v době sjednávání obou smluv. Žalobkyně tedy s ohledem na § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil, neprokázala, že by její předchůdkyně jakkoliv posuzovala majetkové poměry žalované a nelze tak mít ani za prokázané, že by žalovaná předložila doklady, které žalobkyně příkladmo uváděla v žalobě. Bez doložení jakéhokoliv dokladu stran bonity žalované se tak jedná o pouhá nijak nepodložená tvrzení.
17. Nad rámec shora uvedeného k další argumentaci žalované soud uvádí, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem (soudu nepředložených zákaznických karet) stvrzuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele představuje veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Poskytovatel úvěru se nemůže zprostit jejího splnění s odkazem na povinnost spotřebitele jednat poctivě. Za situace, kdy žalobkyně nedoložila zákaznické karty a z ničeho ani neplyne, jaké podklady měla žalovaná při sjednávání obou smluv předkládat, je nepředmětná argumentace žalobkyně odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, jehož názorem není soud v posuzované věci vázán, dle kterého postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud setrvale zastává názor, že jestliže má z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem.
18. Žalobkyně nesplnila svou povinnost doložit, že řádně a s kladným výsledkem byla zkoumána úvěruschopnost žalované, a proto je třeba předložené smlouvy považovat za absolutně neplatné. Z tohoto důvodu měla žalobkyně, resp. předtím její právní předchůdkyně, vůči žalované od počátku právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žalované byla poskytnuta celkem částka 18 000 Kč (9 000 Kč + 9 000 Kč), přičemž na svůj dluh uhradila celkem 12 366 Kč (6 210 Kč z titulu smlouvy číslo 6 156 Kč z titulu smlouvy číslo) a žalované tak zbývá uhradit na jistině celkem 5 634 Kč. Soud poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007 nebo ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 320/2011). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
19. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně při zohlednění požadavku na zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení požadovala úroky z prodlení vždy od 25. 12. 2017, soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 3. 3. 2020. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky z titulu obou (absolutně neplatných) smluv do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 14. 2. 2020. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované tato výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo 19. 2. 2020, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 2. 3. 2020 a žalovaná se dostala do prodlení následujícího dne. Soud přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalované.
20. Co do zbývající požadované částky 15 048 Kč, veškerých smluvních úroků a zbývající částky úroků z prodlení, tak jak jsou vymezeny ve výroku II. tohoto rozsudku, je žaloba nedůvodná a soud žalobu v této části zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení, bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku vyhlášení tohoto rozsudku (a to včetně příslušenství). S ohledem na to, že v řízení byla zcela zjevně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.