Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
115 C 179/2022-49
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 97 886 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 998 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 100 998 Kč za dobu od 3. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 37 980,57 Kč, úroku ve výši 16,118 % ročně z částky 97 886 Kč za dobu od 22. 3. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 18 844,91 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 97 886 Kč za dobu od 22. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 8 362 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 998 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 100 998 Kč za dobu od 3. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 37 980,57 Kč, úroku ve výši 16,118 % ročně z částky 97 886 Kč za dobu od 22. 3. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 18 844,91 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 97 886 Kč za dobu od 22. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 8 362 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 1. 2022 a doplněnou dne 17. 6. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 97 886 Kč s úrokem ve výši 37 980,57 Kč, úrokem ve výši 16,188 % ročně z částky 97 886 Kč za dobu od 22. 3. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 18 844,91 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 97 886 Kč za dobu od 2. 3. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 9. 11. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla částku 193 398 Kč, účelem úvěru byla koupě motorového vozidla. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 16,117511 %. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 84 měsíčních splátkách ve výši 3 850 Kč, celková částka k úhradě činila 323 400 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 92 400 Kč. Žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před podání žaloby z informací poskytnutých žalovaným, dále lustrací žalovaného v databázích dlužníků (NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík, evidence exekucí). Žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z jeho měsíčního příjmu ve výši 30 000 Kč a měsíčních výdajů ve výši 10 738 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem ve svém podání doručeném soudu dne 17. 6. 2022. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 4. 7. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění.
5. Ze smlouvy o úvěru č. spisová značka (dále jen„ Smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena dne 9. 11. 2018 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 193 398 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 16,117511%. Žalovaný se zavázal splácet tento úvěr v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 850 Kč, datum splatnosti první splátky byl stanoven na 7. 12. 2018. Účelem úvěru bylo zaplacení kupní ceny za vozidlo značka automobilu, model anonymizováno, příjmení: anonymizováno. Žalovaný uvedl adresu svého bydliště: ulice a číslo, obec – část obce.
6. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad vztahujícímu se k úvěru ze Smlouvy žalovaný dosud uhradil na tento úvěr částku 92 400 Kč.
7. Z dopisu ze dne 16. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru ze Smlouvy a požadovala okamžité zaplacení částky 190 286 Kč.
8. Z matričního listu klienta bylo zjištěno, že žalovavý uvedl dne 9. 11. 2018 tyto informace o své majetkové situaci: je zaměstnán u společnosti právnická osoba na dobu neurčitou s čistým příjmem ve výši 30 000 Kč měsíčně, čistý příjem jeho partnerky je ve výši 21 000 Kč měsíčně, výdaje domácnosti žalovaného jsou ve výši 8 000 Kč měsíčně. Žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost vůči žádné osobě a bydlí v podnájmu.
9. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný splácí úvěr u dalšího věřitele měsíční splátkou ve výši 2 738 Kč, zbývající částka k úhradě činí 131 424 Kč.
10. Z dopisu ze dne 26. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dluhu ze Smlouvy ve lhůtě do 2. 6. 2021 a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z podacího archu soud zjistil, že dne 27. 5. 2021 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného dle Smlouvy.
11. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr za účelem koupě vozidla ve výši 193 398 Kč, žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, dosud uhradil 92 400 Kč. Žalobkyně nedoložila soudu k výzvě učiněné usnesením ze dne 6. 6. 2022, č. j. 115 C 179/2022-37, že zkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru.
12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
14. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
15. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
16. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
17. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Smlouva uzavřená mezi účastníky řízení měla charakter smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření této smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Z doložených listinných důkazů nelze určit pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného, je naopak zřejmé, že žalovaný měl další úvěr, který splácel měsíční splátkou ve výší 2 738 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by si ověřila tvrzení žalovaného ohledně jeho majetkové situace z příslušných listin, vycházela tedy pouze z tvrzení žalovaného, což je dle názoru soudu nedostatečné. Žalobkyně rovněž neprokázala, že lustrovala žalovaného v dostupných databázích dlužníků. Z uvedeného má soud za to, žalobkyně nesplnila povinnost danou jí § 86 ZoSÚ a článkem 8 Směrnice, tj. neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 193 398 Kč a žalovaný dosud uhradil na tuto částku 92 400 Kč, je tedy z neplatné smlouvy podle § 2991 o. z. povinen uhradit žalobkyni částku 100 998 Kč. Žalobkyni byl přiznán nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v souladu s § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; úrok z prodlení byl přiznán ode dne 3. 6. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 27. 5. 2021, ve kterém stanovila lhůtu k plnění do 2. 6. 2021, od 3. 6. 2021 se tak žalovaný ocitl v prodlení s úhradou žalované částky. Ve zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu poplatků, smluvních úroků, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení.
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 362 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 23 227,60 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 3 916 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 15 060 Kč, režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 900 Kč a částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a režijních paušálů, celkem ve výši 3 351,60 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž osvědčení o registraci plátce DPH zástupce žalobkyně doložil soudu. Odměna a režijní paušály byly přiznány za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy k plnění), přičemž odměna za 1 úkon právní služby činí 5 020 Kč podle § 7 advokátního tarifu (tedy 3 x 5 020 Kč), režijní paušál za jeden úkon právní služby činí 300 Kč podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu (tedy 3 x 300 Kč). Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně.
19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.