Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 22/2022-51
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
AK sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12.150 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.588,54 Kč, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 12.150 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 2.850 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 651,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.616,48 Kč, 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 2.850 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky ve výši 15.000 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.396,24 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12.150 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.588,54 Kč, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 12.150 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 2.850 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 651,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.616,48 Kč, 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 2.850 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky ve výši 15.000 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.396,24 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou k soudu dne datum, se o žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 15 000 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o půjčce číslo. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Učinil tak především na základě hodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve se žalovaným uzavřena smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti, v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu, jistiny a úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje dne datum, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Za trvání smluvního vztahu, až do okamžiku postoupení pohledávky žalobci, uhradil žalovaný pouze 2 850 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 23 250 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 974,15 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 275,85 Kč. Příslušenství pohledávky tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení.
2. Zdejší soud v dané věci vydal dne datum rozhodnutí pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.
3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den datum, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se o ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, právní zástupce žalobce svoji neúčast u ústního jednání řádně omluvil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.
4. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO, jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Touto smlouvou právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovanému vyplatil při uzavření smlouvy, což z obsahu smlouvy bylo potvrzeno. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč. Tento poplatek se skládal z poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úroku ve výši 2 100 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Zavázal se tedy splatit právnímu předchůdci žalobce celkem 26 100 Kč, a to v pravidelných týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Bylo dohodnuto celkem 58 týdenních splátek. Z karty zákazníka ze dne datum bylo zjištěno, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako řidič od anonymizováno rok Čistá mzda u něj dosahuje 14 000 Kč a nájem, inkaso 2 400 Kč měsíčně a výdaje domácnosti 3 500 Kč. Volné použitelné finanční prostředky tedy u žalovaného dle mínění právního předchůdce žalobce dosáhly 8 100 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, která byla uzavřena datum mezi postupitelem společnosti právnická osoba, a žalobcem jako postupníkem, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil své pohledávky na žalobce, přičemž ze seznamu postoupených pohledávek bylo ověřeno, že se jednalo i o pohledávku za žalovaným z výše označené smlouvy o zápůjčce. Soudu bylo předloženo oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum adresované žalovanému, včetně dokladů o jejím doručování žalovanému (podací lístek).
6. Dalším listinným důkazem byla předžalobní výzva právního zástupce žalobce adresovaná na žalovaného dne datum, včetně dokladu o jejím doručování žalovanému (podací lístek).
7. Na zjištěný skutkový stav byl soudem aplikován občanský zákoník číslo 89/2012 Sb. a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.
8. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení spotřebitelského úvěru, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Dle ustanovení § 580 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Bylo prokázáno, že žalobce měl v úmyslu se žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., spotřebitelským úvěrem. Soud proto dle výše uvedeného § 9 odst. 1 daného zákona se zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla účastníky platně uzavřena, zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zda žalobce skutečně nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet.
13. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 číslo 33 Cdo 2178/2018, z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posouzení splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a podobně. V další řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko u věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby už dřív. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péči při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně doloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tato porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.
14. V řízení bylo žalobcem konkrétně tvrzeno a také prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy volné zdroje žalovaného byly právním předchůdcem žalobce nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné pro splácení poskytnutého úvěru. Žalovaný, dle karty zákazníka, měl příjem 14 000 Kč měsíčně. V hodnocení klienta jsou, dle mínění soudu, velmi podhodnoceny výdaje spojené například s bydlením žalovaného, inkasem, zcela absentují další výdaje. Výše uvedených výdajů je, dle mínění soudu, zcela nereálná, nejsou hodnoceny další výdaje na bydlení, jako například náklady spojené s vodou, elektřinou, topení, placením odpadu, atd. V hodnocení se nachází řada nepřesností a nejasností.
15. Soud tedy zkoumal, zda úvěrující, při poskytnutí spotřebitelského úvěru, prověřoval schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splácet řádně, pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud odkazuje v tomto směru i na další rozhodnutí – Nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné, dle Ústavního soudu, považovat za neplatné. Nad to Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.
16. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je smlouvou neplatnou dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 a § 588 o.z. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.), a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci, jako ochuzenému, vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný převzal od žalobce částku v celkové výši 15 000 Kč a uhradil částku 2 850 Kč, zůstal žalobci dlužen částku 12 150 Kč, ve zbytku soud žalobu, jako nedůvodnou, zamítl. Přiznal žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o.z.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého má více úspěšný žalobce právo na 62 % nákladů řízení. Pokud by byl zcela úspěšným, měl žalobce nárok na náhradu nákladů řízení, které spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení se skládaly ze 3 úkonů právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, přičemž úkony právní služby spočívaly v převzetí a přípravě právního zastoupení, předžalobní výzvě a podané žalobě. Ke každému úkonu právní služby náležel 1 režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky a 21 % DPH ve výši 252 Kč, neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem náklady řízení by dosáhly výše 2 252 Kč, vzhledem k tomu, že žalobce měl nárok pouze na 62 % z této částky, jedná se o částku 1 396,24 Kč, k jejíž úhradě soud zavázal více neúspěšného žalovaného.
18. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.