Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
52 C 10/2022-45
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6.350 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci
a. částku 6.350 Kč,
b. úrok v částce 500,94 Kč
c. zákonný úrok z prodlení z částky 6.350 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % p.a.,
a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a. částku 6.350 Kč, b. úrok v částce 500,94 Kč c. zákonný úrok z prodlení z částky 6.350 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % p.a., a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa žalobkyně].
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17. 8. 2021 domáhal zaplacení částky 6.350 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“), uzavřel s žalovaným dne 14. 1. 2019 bez zkoumání úvěruschopnosti smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému částku 10.000 Kč. Žalovaný do dne 9. 3. 2020 zaplatil věřiteli na dlužné částce pouze 3.650 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalobce kromě vydání částky 6.350 Kč nárokuje úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 18. 12. 2020 ve výši 500,94 Kč a další úrok z prodlení z jistiny za období od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.
4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Věřitel s žalovaným uzavřeli dne 14. 1. 2019 smlouvu číslo na základě které věřitel poskytnul žalovanému při podpisu smlouvy částku 10.000 Kč. Žalovaný na dluh naposledy zaplatil 9. 3. 2020 podle přehledu plateb. Dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena z věřitele na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dne 6. 1. 2021. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 28. 6. 2021.
6. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).
7. Žalobce tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána. Soud tak dospěl k závěru, že věřitel dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru.
8. Pokud tedy byla následně mezi věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 OZ).
9. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění věřitele odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které věřitel poskytl žalovanému (úvěr ve výši 10.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 OZ). Žalovaný věřiteli již zaplatil do dne 9. 3. 2020 částku 3.650 Kč a zbývá mu tak uhradit částku 6.350 Kč.
10. Žalovaný se rovněž dostal nejpozději 10. 3. 2020 do prodlení s plněním peněžitého závazku a věřiteli vzniklo právo na úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 OZ. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ust. § 1879 a násl. OZ na žalobce, který je tak oprávněn pohledávku vymáhat. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl ve výši tvrzené žalobcem a zavázal žalovaného k úhradě žalované částky ve výši 6.350 Kč, spolu se správně kapitalizovaným úrokem z prodlení do 18. 12. 2020 ve výši 500,94 Kč a dalším úrokem z prodlení z částky 6.350 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % p.a. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů.
11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč a dále v nákladech právního zastoupení. Soud postupoval přiměřeně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném ke dni vykonání úkonu. Hodnota jednoho úkonu právní služby činí v daném případě 200 Kč (§ 14b advokátního tarifu). Ke každému úkonu právní služby pak náleží režijní paušál v částce 100 Kč. Zástupce žalobce vykonal v řízení 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 – příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a písemné podání ve věci – žaloba. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 189 Kč Celkem tak náhrada nákladů žalobce činí 1.489 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit tuto částku přímo k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení, se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o úvěru a žalovaných. Z mínění soudu je přesně toto druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b advokátního tarifu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).