Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 239/2022-27
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 6 069 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 500 Kč od 18. 7. 2022 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 2 569 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 8,25 % z částky 3 500 Kč od 1. 1. 2021 do 17. 7. 2022.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 063,68 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 500 Kč od 18. 7. 2022 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 2 569 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 8,25 % z částky 3 500 Kč od 1. 1. 2021 do 17. 7. 2022. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 063,68 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu dne 28. 2. 2022 a doplněným podáním ze dne 22. 7. 2022 domáhala na žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy o úvěru č. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 30. 11. 2022 Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku poté, co se žalovaná zaregistrovala na internetových stránkách žalobkyně webová adresa. Žalobkyně poskytla na základě smlouvy o úvěru žalované úvěr ve výši 3 500 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 085 Kč nejpozději dne 31. 12. 2020. Žalobkyně úvěr žalované poskytla dne 30. 11. 2020 převodem na účet žalované č. bankovní účet. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplatila, žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 484 Kč. Žalobkyně proto požadovala po žalované zaplacení jistiny ve výši 3 500 Kč, úroku a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 085 Kč, žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 1 484 Kč a zákonný úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z celkové částky ve výši 3 500 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní marně písemně vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.
2. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě informací uvedených v žádosti o úvěru, kde žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí 22 000 Kč a měsíční výdaje 15 000 Kč Tyto informace žalobkyně ověřila z výpisu z účtu žalované za období listopad 2020. Dále žalobkyně provedla lustraci žalované v databázi EUCB, ze které zjistila pozitivní úvěrovou historii žalované, a v databázích příjmení, ISIR, příjmení příjmení.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Z listinných důkazů a tvrzení předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
6. Žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu o úvěru 2020, na jejímž základě žalobkyně dne 30. 11. 2020 žalované poskytla částku 3 500 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do 31. 12. 2020 v plné výši nevrátila. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 1. 2021 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy, která jí byla odeslána téhož dne. V případě řádného nehrazení pohledávky se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni dále smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny úvěru.
7. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Zjišťování a dostatečné posuzování nebylo prokázáno z listinných důkazů předložených žalobkyní, přičemž žalobkyně sice poukázala na kroky činěné před poskytnutím úvěru (ověření totožnosti žalované z OP, lustrace žalované v databázi EUCB, příjmení, ISIR, příjmení příjmení, bankovní výpis žalované z účtu za měsíc listopad 2020 a zjišťování příjmů a výdajů), ovšem žalobkyně vycházela pouze ze žádosti o úvěr a informací zde uvedených. Ke skutečnosti, že by ověřila tyto informace (např. z pracovní smlouvy, výplatní pásky či potvrzení o zaměstnání, nájemní smlouvy apod.), však neuvedla žádné konkrétní důkazy. Žalobkyně předložila pouze výpis z účtu žalované za období listopad 2020. Tento však nevypovídá o pravidelnosti příjmů žalované ze zaměstnání (z jednotlivých položek není seznatelné, které tvoří mzda), ani o jejích pravidelných výdajích (jsou patrné pouze výběry, platby v obchodech).
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,
a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
12. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi žalobkyní
a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že Smlouva o úvěru je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy či nikoli.
17. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
19. Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
20. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované u Smlouvy o úvěru zcela nedostatečně. Soud proto Smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o.z.) a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že byla žalované takto poskytnuta částka ve výši 3 500 Kč, žalovaná nezaplatila žalobkyni ničeho. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila co do částky 3 500 Kč a je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Soud proto vyhověl žalobě toliko co do částky 3 500 Kč, přičemž rovněž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od 18. 7. 2022 do zaplacení, tedy ode dne, kdy se žaloba dostala do dispozice žalované. Úrok z prodlení soud přiznal ve výši požadované žalobkyní, neboť soud je vázán žalobním návrhem žalobkyně.
21. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.
22. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena podstatně delší, než lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a též ke skutečnosti, že v tomto případě by měl zohlednit i majetkové poměry, možnosti
a schopnosti žalované. Tyto poměry ovšem soud nezjistil. Proto uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou částku s příslušenstvím ve lhůtě, která dle názoru soudu umožní žalované buď zajistit si finanční prostředky k úhradě, nebo dohodnout s žalobkyní jinou lhůtu k plnění. I v zájmu žalobkyně jistě je, aby žalovaná splnila svoji povinnost dobrovolně.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 063,68 Kč, přičemž tato částka představuje 15,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 57,67 % a úspěchu žalované v rozsahu 42,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 069 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.