Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
26 C 58/2022-60
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 97 019,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 65 299,07 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 15. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 31 719,94 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 719,94 Kč od 15. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 97 019,01 Kč od 15. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 15 580 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 65 299,07 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 15. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 31 719,94 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 719,94 Kč od 15. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 97 019,01 Kč od 15. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 15 580 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 11. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 97 019,01 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení z této částky od 15. 5. 2021 do zaplacení a s 8,25% úrokem z této částky od 15. 7. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že předmětnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 2. 2021 od původního věřitele právnická osoba Tato společnost uzavřela se žalovanou dne 8. 7. 2019 smlouvu o úvěru s číslem úvěrového účtu bankovní účet, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se tento úvěr zavázala splatit včetně sjednaného úroku ve výši 13,9 % ročně. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a banka rozhodla o jeho zesplatnění k datu 2. 1. 2021, kdy k tomuto dni činila nesplacená jistina 98 482,30 Kč. Po zesplatnění žalovaná uhradila ještě částku 8 639,19 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že právnická osoba řádně provedla zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Banka lustrovala žalovanou v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, ověřovala platnost jejího občanského průkazu v databázi neplatných dokladů. Dále vycházela z informací získaných přímo od žalované, pokud se jedná o její zaměstnání a výši příjmu a skutečnost, že nemá žádnou vyživovací povinnost a nejsou ji prováděny žádné srážky ze mzdy či z účtu z důvodu exekuce. Banka také prověřovala pohyby na bankovním účtu žalované, a to pravidelné měsíční příjmy ze zaměstnání a její výdaje, jiné příjmy a obrat na účtu č. bankovní účet za předcházející období před uzavřením smlouvy. Pokud se jedná o výši výdajů žalované, vycházela banka ze svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji o výši životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Dle banky příjem žalované byl v té době dostatečný k pokrytí splátek i životních nákladů. Příjmy žalované byly po odečtení minimální výše existenčních nákladů dostatečné pro poskytnutí požadovaného úvěru. Úvěruschopnost tak byla posouzena řádně a plně v souladu s metodikou banky. Úvěr měl být splacen formou 96 měsíčních splátek po 1 757 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k nařízeným jednáním se nedostavila, ačkoliv byl řádně a včas předvolána. Svoji neúčast pokaždé omluvila, důvodnost omluvy nedoložila, nepožádala však přitom o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 2. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 3. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 3. 2021 včetně podacího archu ze dne 10. 3. 2021 a sdělení České pošty o doručení zásilky, smlouvy o úvěru ze dne 8. 7. 2019, výpisu z úvěrového účtu, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 1. 2021 včetně podacího archu ze dne 5. 1. 2021, výstupu z insolvenčního rejstříku ze dne 11. 4. 2022, výpisu z evidence neplatných dokladů ze dne 11. 4. 2022, žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 8. 7. 2019, výpisu z běžného účtu žalované za období od 22. 2. 2019 do 30. 6. 2019, posouzení úvěruschopnosti klienta, přehledu umořování a předžalobní upomínky ze dne 27. 9. 2021 včetně podacího archu ze dne 29. 9. 2021. Jiné důkazy nebyly v řízení ani po poučení navrhovány.
4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkových stav: ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22. 2. 2021 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem smlouvy byly pohledávky uvedené v seznamu postoupených pohledávek, který obsahuje i pohledávku z předmětné smlouvy za žalovanou. Dne 2. 3. 2021 potvrdila právnická osoba, že žalobkyně uhradila kupní cenu za postoupené pohledávky dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 2. 2021. Dopisem ze dne 9. 3. 2021 oznámila právnická osoba žalovanému, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Ten dopis byl odeslán dle podacího archu na adresu žalované dne 10. 3. 2021. Následně žalobkyně upomínala žalovanou o úhradu dlužné částky v předžalobní upomínce ze dne 27. 9. 2021, která byla dle podacího archu dne 29. 9. 2021 odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalované.
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 7. 2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právnická osoba jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. příjmení se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč za sjednaný úrok ve výši 13,9 % ročně. Úvěr měl být veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splatit formou 96 měsíčních anuitních splátek po 1 757 Kč. Dopisem ze dne 2. 1. 2021 oznámila právnická osoba žalované, že u předmětného úvěru rozhodla o okamžité splatnosti celkového dluhu ke dni 2. 1. 2021 a vyzvala současně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 98 762 Kč. Dle poštovního podacího archu bylo toto rozhodnutí odesláno jako doporučená zásilka na adresu žalované dne 5. 1. 2021. Čerpání úvěru je patrné z výpisu z úvěrového účtu označeného jako„ podklady pre súdne konanie“. Z téže listiny bylo zjištěno, že úvěrující ke dni zesplatnění úvěru, tj. ke dni 2. 1. 2021, eviduje platby žalované ve výši 26 061,74 Kč (jistina a úrok 21 904,30 Kč, úrok z prodlení 15,34 Kč a poplatky 4 142,10 Kč). Z listiny označené jako přehled umořování bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr v době od 1. 1. 2021 do 16. 9. 2021 celkem 8 639,19 Kč.
6. Z výpisů z běžného účtu žalované č. bankovní účet za období od února do června 2019 bylo zjištěno ohledně příjmů a výdajů žalované pro zkoumání její úvěruschopnosti následující: Na účet docházela každý měsíc mzda a to ve výši 14 295 Kč, 18 140 Kč, 3 034 Kč a 11 863 Kč a taktéž nemocenská od ČSSZ ve výši 7 706 Kč a 2 454 Kč. Zůstatky na konci kalendářního měsíce činily: 420 Kč, 198,81 Kč, 145,68 Kč, 30,90 Kč a 22,10 Kč. Z účtu byla poukazována částka 1 066 Kč jako splátka úvěru, v květnu 2019 byla splátka provedena opožděně, v červnu 2019 již provedena nebyla. Hrazení nákladů na bydlení a energie z výpisů z účtu patrné není. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná vůči právnická osoba prohlásila, že je svobodná, žije v dvoučlenné domácnosti v nájmu, je zaměstnána u právnická osoba od 7. 9. 2018 na dobu neurčitou, nehradí žádné splátky, výživné apod., na nájemném platí 3 000 Kč měsíčně. Z listin o nahlížení do insolvenčního rejstříku a do databáze neplatných dokladů nebylo zjištěno ničeho, jelikož ty listiny byly vyhotoveny nikoliv před uzavřením úvěrové smlouvy, ale až v dubnu 2022, tj. bezprostředně před prvním jednáním ve věci a z těchto listin nelze dovodit, že by banka skutečně lustrovala žalovanou v insolvenčním rejstříku a v databázi neplatných dokladů.
7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost právnická osoba dostala svým povinnostem stanoveným v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Přesněji řečeno, banka zjišťovala příjmy a výdaje žalované za dostatečně dlouhé období z jejího běžného účtu, nicméně pokud by řádně vyhodnotila takto získané údaje, tak dle soudu, neměla spotřebitelský úvěr žalované poskytnout. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropského unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud nezpochybňuje způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to porovnání jejích příjmů a výdajů z běžného účtu vedeného delší dobu úvěrujícím před uzavřením úvěrové smlouvy, a to za podmínky, že z výpisů z tohoto účtu budou patrné jak příjmy, tak i pravidelné i nepravidelné výdaje, jejich druh, účel a celková struktura. Výpisy z běžného účtu dle soudu v případě žalované tyto podmínky splňovaly pouze částečně. Byly předloženy výpisy za dobu několika měsíců před uzavřením smlouvy. Výpisy obsahují dostatečné množství položek pro posouzení struktury výdajů žalované a jejich výše, vyjma výdajů na bydlení a energie. Mzda v dostatečné výši byla na účet řádně poukazována. Zůstatky na účtu však ke konci kalendářního měsíce byly nepatrné a v žádném případě by nepostačovaly na hrazení splátek úvěru. Žalovaná měla určité problémy již se splácením předchozího úvěru po 1 066 Kč měsíčně, a to v období, kdy pobírala místo části mzdy nemocenskou. Tato okolnost nasvědčuje zvýšenému riziku u žalované, pokud se jedná o řádné splácení úvěru, zejména pokud jeho splátka není zcela zanedbatelná. Soud má tedy za to, že v daném případě úvěruschopnost žalované nebyla bankou řádně zkoumána, banka vycházela z nedostatečných zjištění ohledně výdajové stránky rodinného rozpočtu žalované.
8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) Žalovaná na základě neplatně uzavřené smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 100 000 Kč a dle listin předložených žalobkyní a dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila celkem 34 700,93 Kč a vzniklo ji tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi částkou čerpaného úvěru a součtem všech provedených splátek, tj. v částce 65 299,07 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně do řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které nabyla žalobkyně od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovanou, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 65 299,07 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě stanovené dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za požadované období. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající z přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 65 299,07 Kč, tj. 67 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 31 719,94 Kč, tj. 33 % předmětu řízení a má tedy nárok na náhradu 34 % nákladů řízení (67 – 33). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 45 823 Kč, a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 881 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 25 100 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 1 500 Kč, náhrady za ztrátu času stráveného cestou k jednáním soudu ve výši 2 000 Kč, cestovného k jednáním soudu ve výši 6 063 Kč a z částky odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 279 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž osvědčení o registraci plátce DPH zástupkyně žalobkyně je evidováno u zdejšího soudu pod Spr číslo. Odměna a režijní paušály byly přiznány za pět úkonů právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u dvou jednání soudu), přičemž odměna za jeden úkon činí 5 020 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu Náklady spojené s cestou k jednáním byly přiznány za cestu k celkem dvěma jednáním konaným v této věci z obec do obec a zpět. Náhrada za ztrátu času byla přiznána dle § 14 advokátního tarifu za 2 x 10 půlhodin strávených jednotlivými cestami. Cestovné ke dvěma jednáním bylo přiznáno za jízdu osobními automobily při ujetí 390 km, resp. 380 km v průměrné spotřebě dle předložených technických průkazů, ceně benzinu dle platné vyhlášky, tj. 44,50 Kč za 1 litr, s připočtením paušální náhrady 4,70 Kč za jeden ujetý kilometr. Náhradu dalších nákladů procesně úspěšnější žalobkyně neúčtovala. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalované a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady náklady řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 15 580 Kč, tj. 34 % z částky 45 823 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.