Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
11 C 40/2022-52
Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 13 515,55 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 6.450 Kč, spolu s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 6.450 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.702,81 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 7.065,55 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.039,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16.919,97 Kč, 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 7.065,55 Kč od datum do zaplacení, 23,72 % úroku ročně z částky ve výši 13.515,55 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 6.450 Kč, spolu s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 6.450 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.702,81 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 7.065,55 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.039,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16.919,97 Kč, 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 7.065,55 Kč od [datum] do zaplacení, 23,72 % úroku ročně z částky ve výši 13.515,55 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou k soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit mu částku 13 515,55 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi jeho právním předchůdcem společností právnická osoba, IČO a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo. Nedílnou součástí této smlouvy byly smluvní podmínky obsažené ve smlouvě. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet poskytnutou půjčku. To posoudil především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány a proti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka, byly ověřeny doklady uvedenými v kartě, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, jejímž podpisem žalovaná stvrdila ujednání článku 7.2 podmínek:„ Zákazník potvrzuje, že úvěrující sám, nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením smlouvy, s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka, o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ Dle článku 7.1 podmínek, žalovaná prohlásila, že věřitel před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnutou půjčku, a že má plnou způsobilost smlouvu uzavřít a je schopna splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů, žalovaná stvrdila svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná smlouva. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v den uzavření smlouvy v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky, se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně sjednanou v článku 1.2 podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek odměnu ve výši 6 000 Kč. To vše se zavázala splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Za celou dobu trvání smluvního vztahu žalovaná zaplatila částku ve výši 8 555 Kč, z toho na jistinu částku ve výši 1 484,45 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, a poplatek za administrativní činnost 3 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 965,55 Kč Poslední platba ze strany žalované byla uhrazena dne datum. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobce jako nového věřitele, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku ve výši 17 550 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 13 515,55 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 034,45 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 16 919,97 Kč, ke kterému uvedl, že se jedná o úrok ve výši 23,72% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 515,55 Kč od datum do data postoupení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 742,23 Kč, a to 8,05% zákonný úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny od datum do data postoupení, dále úrok ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení a 8,05% zákonný úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny za téže období.
2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 6. 8. 2021 pod č. j. EPR 184203/2021-5 elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz v souladu s ust. § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.
3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den datum, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, právní zástupce žalobce svoji neúčast u ústního jednání řádně omluvil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.
4. Ze smlouvy o půjčce číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne datum mezi společností právnická osoba jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou. Touto smlouvou se právní předchůdce žalobce zavázal ve prospěch žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž ze smlouvy bylo zjištěno, že tato částka byla žalované vyplacena v hotovosti před podpisem smlouvy. Tuto skutečnost žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli celkem částku ve výši 26 100 Kč, tedy za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč poplatek ve výši 11 100 Kč. Tento poplatek se skládal z poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úroku ve výši 2 100 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala věřiteli vrátit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Z karty zákazníka, která byla sepsána a podepsána dne datum bylo zjištěno, že v této byly uvedeny osobní údaje žalované, adresa výběrního místa a adresa trvalého pobytu žalované a další kontaktní adresa. Totožnost byla ověřena občanským průkazem. K dalším poměrům žalované v kartě bylo uvedeno, že bydlí v podnájmu, má dvě nezaopatřené děti. Žalovaná v kartě uvedla, že nemá žádné jiné závazky vůči jiným úvěrovým společnostem. Zaměstnavatelem žalované byla společnost právnická osoba, ve které pracovala jako dělník s čistým měsíčním příjmem 15 800 Kč. Další příjem je výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně a přídavky ve výši 1 200 Kč Celkem příjmy žalované činily 22 000 Kč. Pokud se jedná o výdaje, byl zde uveden nájem a inkaso ve výši 7 000 Kč měsíčně a výdaje domácnosti byly konkretizovány částkou 9 500 Kč měsíčně. Dalším výdajem byly pouze výdaje na telefon 200 Kč měsíčně. Dokumenty, které sloužily k ověření těchto informací, měly být občanský průkaz, výplatní páska, pracovní smlouva a smlouva nájemní.
5. Další listinné důkazy, které byly soudu předloženy, sloužily k ověření aktivní legitimace žalobce. Jednalo se o smlouvu o postoupení pohledávek, která byla uzavřena mezi postupitelem společností právnická osoba a žalobcem jako postupníkem dne datum. Soudu byl předložen i částečný seznam postoupených pohledávek, ze kterého bylo ověřeno, že i pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena.
6. Dalším listinným důkazem bylo oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, a to včetně dokladů o jeho doručování žalované.
7. Soudu byla dále předložena předžalobní upomínka sepsaná na žalovanou právním zástupce žalobce dne datum a doklad o jejím doručování žalované (podací lístek).
8. Na zjištěný skutkový stav je možno aplikovat jednak občanský zákoník č. 89/2012 Sb. a dále zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.
9. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Dle ust. § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Dle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
12. Dle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Bylo prokázáno, že žalobce měl v úmyslu s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., spotřebitelským úvěrem. Soud proto dle výše uvedeného § 9 odst. 1 daného zákona se zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla účastníky platně uzavřena, zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, zda právní předchůdce žalobce skutečně nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jako spotřebitele tento úvěr splácet.
14. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018 č. 33 Cdo 2178/2018, z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení sociálních a rodinných vztahů apod. V další řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby už dřív. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou zmíněné informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, podložit min. potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu zákona č. 110/2006 Sb., o průměrných výdajích obyvatelstva, a toto porovnávat se zjištěnými informacemi spotřebitele o jeho příjmech a výdajích.
15. V řízení bylo žalobcem konkrétně tvrzeno a také prokázáno, že věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalované úvěr splácet, kdy volné zdroje žalované byly právním předchůdcem žalobce nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné pro splácení jí poskytnutého úvěru. Žalovaná údajně dle výplatní pásky (tuto neměl soud k dispozici), měla mít příjmy – mzdu ve výši 15 800 Kč měsíčně, dále měla pobírat výživné ve výši 5 000 Kč a přídavky ve výši 1 200 Kč měsíčně. Dle karty zákazníka nájem a inkaso žalované činilo 7 000 Kč měsíčně a výdaje domácnosti 9 500 Kč (tato částka představuje výdaje žalované a jejich dvou dětí). Jiné výdaje (vyjma telefonu ve výši 200 Kč měsíčně) v této kartě nebyly uvedeny. V hodnocení klienta, jsou dle mínění soudu, velmi podhodnoceny výdaje spojené s bydlením žalované a inkasem. Vůbec se zde nepočítá s dalšími výdaji spojenými s bydlením, např. s náklady spojeným s odběrem elektrické energie, plynu, s vodným a stočným, či odvozem odpadu. Vůbec nejsou brány v úvahu výdaje spojené s nákupem životních potřeb, ošacení, jídla, přičemž žalovaná má dvě vyživovací povinnosti, nejsou brány v úvahu další výdaje např. s dopravou, atd. Soud má za to, že v hodnocení klienta se nachází řada nejasností, nepřesností.
16. Soud tedy zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřoval schopnost úvěrované plánovaný úvěr splácet řádně, pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS4129/18). Soud odkazuje v tomto rozhodnutí i na další rozhodnutí – Nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS199/11 a sp. zn. III. ÚS4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelů, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu, považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje, schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.
17. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru (smlouva o půjčce) je smlouvou neplatnou dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o. z. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalované částku ve výši 15 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci, jako ochuzenému vydat. Soud proto žalovanou zavázal k úhradě části úvěru, který ještě neuhradila, a to částky ve výši 6 450 Kč (půjčila si 15 000 Kč, zaplatila 8 550 Kč, zůstatek činí 6 450 Kč). Vzhledem k tomu, že se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci, přiznal soud žalobci rovněž příslušenství pohledávky ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy více úspěšná žalovaná má právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že ji prokazatelně s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
19. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.