Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 277/2021-86
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 14 981,90 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 104,90 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 7. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 4 877 Kč, úroku ve výši 1 276,26 Kč, úroku ve výši 22,99 % ročně z částky 10 104,90 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 008,99 Kč, úroku z prodlení z částky 14 981,90 Kč
od 21. 11. 2020 do 6. 11. 2021 a úroku z prodlení z částky 4 877 Kč od 7. 11. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 104,90 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 7. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 4 877 Kč, úroku ve výši 1 276,26 Kč, úroku ve výši 22,99 % ročně z částky 10 104,90 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 008,99 Kč, úroku z prodlení z částky 14 981,90 Kč od 21. 11. 2020 do 6. 11. 2021 a úroku z prodlení z částky 4 877 Kč od 7. 11. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 4. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky
z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba se žalovaným uzavřela dne 9. 5. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytované prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,99 % ročně. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila uvedená společnost ke dni 1. 12. 2019 celý zůstatek úvěru splatným. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo soud zjistil, že tuto dne 9. 5. 2019 uzavřeli žalovaný a společnost právnická osoba (dále také jen„ banka“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Banka se zde zavázala poskytovat žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 10 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky průběžně vracet a zaplatit úrok ve výši 22,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 % čerpané jistiny. Pro případ prodlení s jakoukoliv úhradou se účastníci dohodli, že je banka oprávněna prohlásit celý úvěr splatným a požadovat po žalovaném úroky z prodlení
a poplatky dle sazebníku. Z přiložené standardní informace o spotřebitelském úvěru se podává, že jsou zde uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru včetně některých sankčních poplatků. Předložené všeobecné produktové podmínky pak obsahují zejména výklad některých pojmů, ujednání o doručování a zakotvují možnost aktualizace sazebníku poplatků.
4. Z listiny nazvané sazebník poplatků soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.
5. Z platební historie a výpisů ke kreditní kartě soud zjistil, že celkem žalovaný vyčerpal 10 108,10 Kč, z čehož mu bylo odečteno 3,20 Kč jako odměna, avšak bance nezaplatil ničeho.
6. Z dopisu ze dne 1. 12. 2019 soud zjistil, že banka, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 16 258,16 Kč k tomuto dni splatným. Z přiloženého podacího archu se podává,
že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 3. 12. 2019.
7. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný 9. 5. 2019 požádal banku o revolvingový úvěr s limitem 10 000 Kč. Je zde uvedeno, že žalovaný má vysokoškolské vzdělání a je zaměstnán jako dělník / řemeslník se mzdou částka měsíčně. Celkový příjem domácnosti činí částka, avšak je zde jen jeden zdroj příjmů. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, ničeho dalšího nesplácí a má jednu vyživovací povinnost. Z přiložené úvěrové angažovanosti se pak podává, že žalovaný měsíčně splácí dalších částka. Dále pak z dokumentu nazvaného vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že ohledně výdajů banka vycházela z částky životního minima a splátek jak vyplývají ze zjištěné úvěrové angažovanosti.
8. Z dopisu ze dne 8. 7. 2019 soud zjistil, že jím banka vyzývala žalovaného k zaplacení 478,73 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, dohody o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že banka touto smlouvou ze dne 18. 11. 2020 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení.
10. Z dopisu ze dne 30. 11. 2020 soud zjistil, že banka žalovanému tímto dopisem oznámila, že pohledávku za ním ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 14. 12. 2020.
11. Z dopisu ze dne 10. 2. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě celkem 20 428,40 Kč s tím, že pokud tak do 25. 2. 2021 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 10. 2. 2021.
12. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 9. 5. 2019 uzavřel s bankou smlouvu, kde se banka zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky až do výše limitu 10 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky průběžně vracet a zaplatit úrok ve výši 22,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 % čerpané jistiny. Žalovaný vyčerpal celkem 10 108,10 Kč, z čehož mu bylo odečteno 3,20 Kč jako odměna, avšak bance nezaplatil ničeho. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila banka celý zůstatek úvěru ke dni 1. 12. 2019 splatným. Před uzavřením smlouvy žalovaný bance sdělil, že má vysokoškolské vzdělání a je zaměstnán jako dělník / řemeslník se mzdou částka měsíčně. Celkový příjem domácnosti činí částka, avšak v žádosti o úvěr je uveden jen jeden zdroj příjmů. Banka dále zvažovala, že žalovaný bydlí v nájmu, na splátky vynakládá částka měsíčně a má jednu vyživovací povinnost.
13. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona
o spotřebitelském úvěru).
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle
odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl
po právu plnit sám.
17. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry
a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
18. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 25 000 Kč měsíčně a celkových příjmů domácnosti ve výši 37 000 Kč. Dále pak zohlednila měsíční splátky úvěrů, které žalovaný splácel po 3 809,33 Kč měsíčně. Ohledně výdajů pak vycházela z životního minima a historických dat ČSÚ. Po provedeném dokazování je nutno žalobkyni přisvědčit, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala, nicméně dospěla-li na základě zjištěných údajů k závěru o jeho schopnosti poskytovaný úvěr splácet, nemohla tak činit s odbornou péčí. Předně je třeba konstatovat, že vedla-li banka pro žalovaného jeho běžný účet, nebylo důvodu vycházet z životního minima a nějakých historických dat Českého statistického úřadu a stačilo nahlédnout na pohyby na účtu žalovaného. Pokud by tak banka učinila, mohla by získat skutečný obraz o finanční situaci žalovaného, který by nemusela nahrazovat žádným modelem. Pokud žalobkyně uváděla, že bance nelze klást k tíži, jestliže klient svévolně neuvede své výdaje (a k tomu odkazovala na rozhodnutí Městského soudu v Praze), dlužno dodat, že banka v tomto případě běžné výdaje žalovaného ani nezjišťovala, což naopak nelze klást k tíži žalovaného, že se jej na tyto skutečnosti nikdo nedotázal. Vzhledem k uvedenému nezbylo
než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
19. V řízení však bylo prokázáno, že banka žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 108,10 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 3,20 Kč (resp. banka mu tuto částku odpustila jako odměnu) a k vydání tudíž zbývá již jen 10 104,90 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých
z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu, stejně jako z podacích lístků se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 5. 11. 2021 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 6. 11. 2021, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 7. 11. 2021 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.
20. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 10 104,90 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o.z. jdoucích od 7. 11. 2021 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
21. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 4 877 Kč, úroku ve výši 1 276,26 Kč, úroku ve výši 22,99 % ročně z částky 10 104,90 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 008,99 Kč, úroku z prodlení z částky 14 981,90 Kč od 21. 11. 2020 do 6. 11. 2021 a úroku z prodlení z částky 4 877 Kč od 7. 11. 2021 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
22. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.