Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 103/2022-17

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu Mgr Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 159 208,28 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 64 256,28 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 151,78 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 64 256,28 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 94 952 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 413,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 364,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 157,72 Kč a s úrokem ve výši 19,81 % ročně z částky 68 414 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 64 256,28 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 151,78 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 64 256,28 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 94 952 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 413,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 364,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 157,72 Kč a s úrokem ve výši 19,81 % ročně z částky 68 414 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se jako právní nástupce právnická osoba podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 70 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 76 952 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč v 36 měsíčních splátkách po 4 582 Kč s poslední splátkou splatnou dne datum. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka z této smlouvy činí celkem 159 208,28 Kč, která byla postoupena na žalobkyni a kterou žalovaný nezaplatil ani přes předžalobní upomínku.

2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. , (dále jen ), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky ( ). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 70 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 76 952 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 56,70 % ročně a 36 měsících trvání smlouvy) a odměna za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 5 743,72 Kč, ze které byla částka 1 586 Kč započtena na jistinu, částka 3 657,72 Kč na úrok a 500 Kč na poplatek. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. anonymizováno 2021 zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalovanému, žalovaný dluží celkem částku 159 208,28 Kč s příslušenstvím, která se skládá z částky 68 414 Kč dlužné jistiny, z částky dlužného úroku ve výši 73 294,28 Kč a dlužných poplatků v částce 17 500 Kč, jak plyne též z předžalobní výzvy a žalobního návrhu. Dále žalobkyně požaduje smluvního úrok, a to snížený na sazbu 19,81 % ročně (z části kapitalizovaný) a úroků z prodlení z dlužné jistiny, která dle žalobkyně činí 68 414 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k tomuto dni pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem ze dne datum. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínky ze dne datum.

4. Podle , (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle ust. o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ust. o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. spisová značka). V dané věci byl dle předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 56,70 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. spisová značka NS ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. spisová značka) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. spisová značka lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti , (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz příjmení, P. a kol., I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). I Ústavní soud (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. ústavní nález dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. ústavní nález dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka nebo spisová značka uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 až 4 roky zaplatit 2x až 3x víc, než byla poskytnutá částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami, denními i jednorázovými. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí:„ exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“

6. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 56,70 % ročně. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období září 2017 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 11,16 % ročně. Dohodnutá výše úroků 56,70 % ročně tedy podstatně převyšuje (více než pětkrát) tuto obvyklou úrokovou míru, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Na tomto závěru nic nemění ani to, že právní předchůdce žalobkyně nebyl bankou, neboť tato skutečnost přece nemůže znamenat, že právní předchůdce žalobkyně si mohl sjednávat takto nemravnou výši úroků. Tento závěr je v souladu s předchozími pravomocnými rozhodnutími odvolacího (i zdejšího) soudu, kdy jako neplatné byly shledány sjednané úroky ze spotřebitelských úvěrů i ve výši 86,21 % ročně - č. j. číslo jednací nebo ve výši 52,21 % (č. j. číslo jednací). Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci.

7. V dané věci byl smlouvou o spotřebitelském úvěru žalovaný navíc zavázán platit spolu s každou splátkou„ administrativní poplatek“ ve výši 500 Kč (viz Splátkový kalendář Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo), tedy celkem kapitalizovanou částku 18 000 Kč. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je přitom typickou formulářovou smlouvu, jejíž zaevidování a správa je logicky jednoduchá a rychlá, tedy nemůže vést k takto vysokým nákladům. Veškeré formuláře jsou připraveny, nutné je doplnit jen několik málo údajů, pro něž jsou ve formulářích připraveny i na ně navazující údaje.„ Administrativní poplatek“, který v dané věci dosahuje 26 % dlužné jistiny, je natolik enormní, že nemůže vést pouze k uspokojení reálných nákladů, ale slouží i ke generování zisku. Proto jej nelze než považovat za další skryté úroky z úvěru a tyto ve skutečnosti činily 93,09 %, jak je právní předchůdce žalobkyně sám ve smlouvě vyčíslil roční procentní sazbou nákladů (RPNS). Nemravnost smlouvy je dobře patrná i při pohledu na celkový výsledek smlouvy, kdy při čerpání úvěru žalovaným ve výši 70 000 Kč, měl tento dle smlouvy zaplatit celkem 164 952 Kč, tedy více jak dvojnásobek poskytnuté částky. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz anonymizována tři slova a anonymizováno č. rok číslo) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem„ administrativní poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné. Je třeba též zmínit, že vedle výše uvedených ujednání o nemravném úroku a„ administrativním poplatku“, měl spotřebitel plnit v souvislosti s případným prodlením jakékoli splátky další poplatek ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení (tj. dalších 36,5 % ročně).

8. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí Ústavního soudu uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv týkajících se poskytnutí peněžních prostředků (např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci) nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy právě tato nemravná ustanovení byla nazvána jako základní ustanovení o spotřebitelském úvěru. Jednotlivá ujednání dané smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků a administrativního poplatku (tj. dalšího skrytého kapitalizovaného úroku), by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčil, tedy neplatná je celá spotřebitelská smlouva o úvěru. Její ustanovení ve svém souhrnu zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy.

9. V neposlední řadě nelze dále přehlédnout, že dle karty klienta žalovaný neuvedl vůbec žádný příjem. Právní předchůdce žalobkyně přesto s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřel, a peníze mu poskytl, i když nebyla osvědčena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný ke svým majetkovým poměrům uvedl jen výdaje, a to nemalé, neboť jen na splátky jiných úvěrů a zápůjček byl povinen splácet 30 000 Kč měsíčně. Celkem žalovaný uvedl v kartě klienta své měsíční výdaje ve výši 47 410 Kč. Právní předchůdce žalobkyně již po vyhodnocení vyplněných údajů neměl vůbec úvěr poskytnout, neboť z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, který neuvedl žádné své příjmy, musely vyplynout důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. I tato skutečnost zakládá neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 87 ZSÚ).

10. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. , neboť toto soud poskytuje jen za předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Taktomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 70 000 Kč, žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně na úhradu této částky celkem částku 5 743,72 Kč, a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 64 256,28 Kč (70 000 – 5 743,72). Ta byla žalobkyni přiznána výrokem I., neboť žalovaný musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni jako postupníku vydat, neboť ten má právo na vrácení toho, co bylo plněno ( o. z.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, neboť žalovaný byl a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, je tato v souladu s  Soud proto přepočítal žalobkyní uplatněné kapitalizované úroky z prodlení za dobu od datum do datum a přiznal jí částku zákonných úroků z dlužné jistiny 64 256,28 Kč za toto období ve výši 5 151,78 Kč a dále pokračující zákonné úroky z prodlení. Ve zbývající části, tedy co do částky 94 952 Kč (159 208,28 - 64 256,28), byl nárok žalobkyně výrokem II. zamítnut. Soud částečně zamítl i část kapitalizovaných úroků z prodlení, které žalobkyně vypočítala z jí tvrzené nesplacené jistiny ve výši 68 414 Kč, a to ve výši 413,98 Kč (5 565,76 - 5 151,78) a pro vyčerpání žalobního petitu rovněž pokračující úroky z prodlení z částky 4 157,72 Kč (68 414 – 64 256,28), to vše vzhledem k akcesoritě příslušenství. Výrokem II. byl zamítnut i nárok na žalobkyní požadovaný smluvní úrok, který žalobkyně částečně kapitalizovala, a to právě vzhledem k výše podrobně popsané absolutní neplatnosti tohoto ujednání, které způsobuje neplatnost celé smlouvy. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. , (dále jen „“).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnějšímu žalovanému, kterému vzniklo právo na jejich náhradu dle poměrného úspěchu ve věci, žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.