Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (8)No categories available
5 C 180/2022-83
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Martou Ondačkovou
sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 - Nové město
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 69 108 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 128 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39 128 Kč od 15. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyni domáhala zaplacení částky 29 980 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 58 983 Kč od 22. 10. 2021 do 14. 4. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 855 Kč od 15. 4. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 015,28 Kč a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 48 486,37 Kč od 15. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 10. 2021 dosáhne částky 137 376 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 709,80 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. Marty Ondačkové, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 128 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39 128 Kč od 15. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyni domáhala zaplacení částky 29 980 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 58 983 Kč od 22. 10. 2021 do 14. 4. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 855 Kč od 15. 4. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 015,28 Kč a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 48 486,37 Kč od 15. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 10. 2021 dosáhne částky 137 376 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 709,80 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. Marty Ondačkové, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 4. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, a to převodem na účet dne 23. 4. 2021. Žalovaný se zavázal splatit úvěr a za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 64,85 % ročně. Žalovaný si sjednal pojištění úvěru za poplatek 444 Kč měsíčně. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, pročež se celý úvěr stal podle smlouvy splatným k 20. 10. 2021. Žalovaný byl podle smlouvy také povinen nahradit žalobkyni náklady na vymáhání dlužné splátky ve výši 200 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátky ve výši 499 Kč, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru po jeho zesplatnění. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil částku ve výši 10 872 Kč. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 56 253,88 Kč, poplatků za pojištění úvěru ve výši 1 332 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 2 x 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 x 499 Kč, a smluvní pokuty ve výši 10 125 Kč, dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků a úroků z prodlení. Žalovaný přes výzvy žalobkyně zbytek dluhu neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky.
4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalovaného, který svou neúčast na jednání ani neomluvil.
5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
6. Účastníci uzavřeli dne 23. 4. 2021 smlouvu číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, to vše v 36 pravidelných měsíčních splátkách. Peněžní prostředky byly žalovanému převedeny na účet dne 23. 4. 2021 Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 64,85 % ročně. Podle čl. 6 smlouvy má žalobkyně právo proti žalovanému na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Podle č. l. 6 smlouvy má žalobkyně právo proti žalovanému na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti z prodlením žalovaného s úhradou každé splátky, přičemž výše těchto nákladů byla dohodnuta na částku 200 Kč. Podle č. l. 6 smlouvy má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny úvěru za každý den prodlení, pokud žalovaný nezaplatí úvěr v den jeho zesplatnění (prokázáno smlouvou číslo včetně příloh, dodatků a přihlášky do pojištění, předsmluvním formulářem, oznámením o schválení úvěru ze dne 26. 4. 2021 včetně splátkového kalendáře a dodejky, dokladem o vyplacení úvěru, průkazem o povolení k trvalému pobytu).
7. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovanému byla zaměstnavatelem vyplacena v lednu 2021 částka 21 332 Kč a v únoru 2021 částka 17 077 Kč (prokázáno detaily o transakci). Žalovaný před uzavřením smlouvy mj. prohlásil, že nemá splatné dluhy vůči třetí osobě a že se nenachází v insolvenci; žalovaný neměl záznam v SOLUS a NRKI (prokázáno prohlášením klienta ze dne 23. 4. 2021, výpisem žalovaného v SOLUS, výpisem z nebankovního registru klientských informací). Na základě zjištěných skutečností byl žalobkyní stanoven průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 19 470 Kč se seznamem výdajů spočívajících v životním minimu 3 860 Kč a nákladů na bydlení 4 000 Kč (prokázáno hodnocením klienta). Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, zatím na svůj dluh uhradil částku 10 872 Kč (prokázáno kartou klienta). Žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění dluhů z úvěru a opakovaně žalovaného vyzvala k jejich zaplacení (prokázáno výzvami ze dne 16. 9. 2021, 18. 10. 2021 a 20. 10. 2021). K okamžitému zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný řádně vyzván upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 30. 3. 2022 včetně podacího archu).
8. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
9. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.
10. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.
13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.
15. Za shora zjištěného skutkového stavu má soud prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala stranu příjmů žalovaného a jeho aktuální finanční situaci, když jí byl doložen výpis o výplatě mzdy. Žalobkyně dále žalovaného lustrovala v „ registru dlužníků“, aby zjistila, zda žalovaný není osobou, která již v době poskytnutí úvěru nebyla schopna splácet své závazky. Vzhledem k učiněným zjištěním má soud ovšem za to, že žalobkyně řádně nezkoumala stranu výdajů žalovaného. Žalobkyně mezi výdaje žalovaného kromě jeho splátek dluhu vůči žalobkyni zahrnula životní minimum stanovené právními předpisy ve výši 3 860 Kč a náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru v zásadě nemá možnost zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele a do značné míry je závislý na informacích, které se mu od spotřebitele dostanou. Pokud však žalobkyně měla od žalovaného poskytnuty informace, že žalovaný nemá žádné volnočasové výdaje a náklady na dopravu a že náklady na bydlení činí pouze 4 000 Kč měsíčně, za této situace neměla„ slepě“ vycházet z poskytnutých údajů. Vzhledem k výši uvedených nákladů na bydlení (nájemné, inkaso), která neodpovídá realitě roku 2021, měla žalobkyně zcela jednoznačně zaujmout podezření k pravdivosti uvedených údajů a od žalovaného vyžádat listiny dokládající pravdivost jeho tvrzení, která lze již na první pohled vzhledem k podané žádosti o úvěr považovat za účelová. Z žalobních tvrzení se nepodává ničeho o tom, z jakých konkrétních informací o výdajích žalovaného žalobkyně vycházela a zda tato tvrzení spotřebitele skutečně ověřovala. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.
16. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, a to s přihlédnutím k výdajům žalovaného, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a přiloženy. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně žalobní tvrzení nedoplnila a důkazy neoznačila.
17. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného i stran jeho výdajové stránky, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).
18. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (50 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (10 872 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené předžalobní výzvou včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě předžalobní výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího a zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Po zohlednění těchto částek se podává, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 76 657,57 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 3,72 % (51,86 % úspěch – 48,14 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:
-) 3 456 Kč (zaplacený soudní poplatek),
o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) a účast na jednání soudu dne 3. 6. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu).
o) Mimosmluvní odměna za úkony právní služby činí 3 x 3 900 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),
o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),
o) 179 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Škoda, registrační značka, na trase Pardubice - Kutná Hora a zpět o celkové vzdálenosti 90 Km, při ceně 36,10 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 4,70 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.; žalobkyně požadovala pouze 1/3 vzniklých cestovních nákladů, protože se téhož dne zúčastnila u zdejšího soudu celkem tří jednání,
o) 134 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený cestou do místa úkonu v celkové délce čtyř započatých půlhodin (dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 adv. tarifu); žalobkyně požadovala náhradu za promeškaný čas ve výši 1/3, protože se téhož dne zúčastnila u zdejšího soudu celkem tří jednání,
-) 2 711,73 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).
Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 3,72 % z částky 19 080,73 Kč, tj. 709,80 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.