Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

112 C 219/2021-77

: Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D., jako samosoudcem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci, o zaplacení částky 3 404,84 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 404,84 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 1 218,87 Kč za dobu od 1. 6. 2019 do zaplacení a ve výši 10 % z částky 2 185,97 Kč za dobu od 1. 6. 2020 do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 838 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 404,84 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 1 218,87 Kč za dobu od 1. 6. 2019 do zaplacení a ve výši 10 % z částky 2 185,97 Kč za dobu od 1. 6. 2020 do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 838 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Žalobce se žalobou podanou dne 23. 8. 2021 domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby zaplatil částku 3 404,84 Kč. Jedná se o dlužná vyúčtování zálohových plateb za roky 2018 a 2019, která nebyla žalovaným uhrazena.

Žalovaný nárok žalobce odmítl, když podle něj mu nebyla vyúčtování řádně doručena na adresu na Slovensku. Současně nebylo žádné z vyúčtování podepsáno k tomu oprávněnou osobou, pročež je nelze považovat za autentické. Vyúčtování za rok 2018 by rovněž mělo zohledňovat platbu ve výši 6 974 Kč učiněnou v roce 2019. Vyúčtování za rok 2019 bylo doručeno až právnímu zástupci v listopadu 2020, tedy opožděně.

Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že vyúčtování byla doručována na adresu patrnou z katastru nemovitostí a v souladu se stanovami žalobce. Vyúčtování je podepsáno příslušnou osobou v originálu, který je k dispozici k nahlédnutí u žalobce.

Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím zjištěním. Z výpisu katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaný je evidován jako vlastník bytové jednotky v objektu, u něhož vykonává správu žalobce. Z vyúčtování za rok 2018 soud zjistil, že žalovanému měl vzniknout v souvislosti s užíváním uvedené bytové jednotky nedoplatek ve výši 3 458,87 Kč a za rok 2019 nedoplatek ve výši 2 185,97 Kč s tím, že místo podpisu bylo na obou vyúčtováních uvedeno u příslušných osob„ v. r.“. Ze zápisu o doručení (č. l. 54) ve spojení s interní směrnicí (č. l. 55) a podacím lístkem a výpisem ze systému track and trace České pošty (č. l. 70 a 71) soud zjistil, že žalovanému bylo doručováno vyúčtování za rok 2019 vhozením do schránky dne 30. 4. 2020, resp. zasláním poštou a doručováním téhož dne na tutéž adresu. U vyúčtování za rok 2018 soud zjistil, že toto bylo doručováno zásilkou doručenou dle stejného systému České pošty 30. 4. 2019 (č. l. 68 a 69) vhozením do domovní schránky. Dle citované interní směrnice mělo doručování proběhnout buď na známou adresu v ČR, zasláním na e-mailovou adresu nebo vhozením do domovní schránky vlastníka, rovněž tak na vyúčtování má být uváděno„ v. r.“ a podpis je uveden na originále vyúčtování v účetnictví žalobce. Dopisem z 23. 5. 2019 podal žalovaný reklamaci proti vyúčtování za rok 2018, když toto nezohlednilo výši záloh zaplacených z jeho strany (č. l. 37 a 63), současně chtěl doručovat na adresu na Slovensku, kde má trvalé bydliště.

V rámci komunikace účastníků sdělil žalobce dopisem z 28. 5. 2021 (v reakci na dopis žalovaného z 30. 4. 2021 – č. l. 38, reagující na dopisy žalobce – č. l. 44 a 45), že platba 6 974 Kč nemohla být zahrnuta do vyúčtování, neboť tato byla provedena po skončení zúčtovacího období, byl však o část platby ponížen nedoplatek vyúčtování za rok 2018, a to na částku 1 218,87 Kč. Žalobce rovněž obhajoval doručování pouze v rámci ČR, když odmítl námitku účelovosti takového postupu a současně vytkl žalovanému neoznámení osoby užívající jeho bytovou jednotku. Na tomto názoru žalobce setrval i v zásilce z 12. 7. 2021 adresované rovněž zástupci žalovaného v reakci na dopis z 15. 6. 2021 (č. l. 40), v němž zástupce žalovaného uvedl, že oznamuje změnu údajů o pobytu žalovaného na adresu na Slovensku, vyúčtování by mělo být rovněž podepsáno.

Ze žaloby (č. l. 34 až 36) soud zjistil, že mezi účastníky probíhá spor o včasnost doručení vyúčtování, když žalovaný se v pozici žalobce domáhá zaplacení pokuty za opožděná doručení příslušných dokumentů. Jednalo se o reakci na neúspěšnou výzvu z 23. 8. 2021 (č. l. 58). Dopisem z 1. 11. 2021 (č. l. 59) požádal žalovaný o změnu evidovaného údaje o trvalém pobytu, když ten měl doložit k datu 23. 7. 2021. Uvedený údaj korespondoval s potvrzením předloženým po jednání soudu.

Ze smlouvy o zajišťování správy (č. l. 60 a 61) soud nezjistil nic podstatného k meritu sporu.

Nárok žalobce soud posoudil podle a 1181 , , podle nichž„ nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad“. Současně platí, že„ vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období“.

Z uvedeného plyne jednoznačná povinnost žalovaného platit zálohové platby a povinnost žalobce tyto zálohové platby po skončení zúčtovacího období vyúčtovat. V prvé řadě bylo v projednávané věci sporné, zda byla řádně doručena vyúčtování žalovanému. Soud má za to, že byla. Doručováno bylo prokazatelně na adresu bytové jednotky, u níž došlo ke vhození do domovní schránky, což ostatně plynulo, jednak ze zápisu o vhození příslušnými orgány žalobce, jednak ze systému České pošty. V obou sporných případech se tak stalo v zákonné lhůtě do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období. Žalovaný ostatně byl s doručením vyúčtování minimálně za rok 2018 seznámen, když na něj reagoval podáním reklamace (č. l. 37 a 63). Podle názoru soudu nic nebrání žalobci, aby v zájmu zajištění akceschopnosti orgánů sdružení a možnosti konstituovat vůli subjektu přijal dokument, který upravuje postup doručování. Uvedená interní směrnice umožňovala alternativní způsoby doručení – doručení poštou na známou adresu v ČR, mailem, nebo vhozením do schránky. Žalobce zvolil dvě z uvedených variant. Nelze žalobci vyčítat, že případně nevyužil i variantu třetí, pokud vůbec měl mailovou adresu žalovaného k dispozici, u níž nicméně není zaručeno zajištění dokladu o doručení, pokud na zasílanou zásilku nereaguje samotný adresát. S tím souvisí i námitka, že adresa na Slovensku byla žalobci známa. Tu soud nepovažuje za legitimní. Podstatné je, zda byla taková adresa žalobci i prokázána. Může to totiž pro změnu vyloučit spory o to, zda takovou adresu skutečně sdělil žalovaný či někdo jiný a zda došlo k řádnému doručení. K prokázání uvedeného došlo až v souvislosti s komunikací účastníků v roce 2021, tedy až po skončení sporných zúčtovacích období. I tak však v zásadě žalobci nic nebrání v tom, aby žalovanému doručoval v intencích interní směrnice jiným ze způsobů v ní uvedených, pokud bude schopen prokázat, že zásilka se dostala do sféry dispozice adresáta. Soud nepovažuje interní směrnici ani její obsah za diskriminační a účelový v tom smyslu, že má žalovanému zabránit v reakcích na činnost žalobce, účelový je postup pouze v tom směru, že usnadňuje proces doručování a zamezuje tak případům, kdy i jediný vlastník bytové jednotky může svou nečinností paralyzovat nebo podstatně ztížit činnost společenství vlastníků jednotek.

Další z námitek byla absence náležitostí v podobě nepřipojení podpisu příslušné osoby pod doručované dokumenty. Ani zde se soud s námitkou žalovaného neztotožnil. V projednávané věci je zcela zřejmé, že vyúčtování bylo podáno žalobcem, na vyúčtování jsou označeny osoby ze statutárního orgánu žalobce a u nich je uvedeno„ v. r.“, tedy podpis vlastní rukou. Současně je v interní směrnici uvedeno, že originál s podpisy je součástí účetnictví. Za situace, kdy je zřejmé, kdo jedná – žalobce – a nevyvstává spor o to, že by snad takto jednal jiný subjekt k tomu neoprávněný, lpění na tom, aby byl připojen i vlastnoruční podpis příslušné osoby na každý jednotlivý stejnopis, by bylo přepjatým formalismem. Přestože žalobcem odkazované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. se týká z logiky věci oblasti práva veřejného, tím spíše má soud za to, že v oblasti práva soukromého, kde je otázka formy a vymezení obsahu úkonu do jisté míry volnější a je rozhodně prostor pro interpretaci a dotváření právního úkonu širší, není na místě neuplatnit tam zmíněnou možnost, kdy i při absenci jinak předepsané náležitosti není dotčen účinek zpochybňovaného úkonu za situace, kdy není sporné, kdo a co chce takovým úkonem sdělit.

Zbývalo tak posoudit, zda je relevantní alespoň poslední námitka žalovaného, tedy zahrnutí platby provedené v roce 2019 do vyúčtování za rok 2018. I zde je námitka nedůvodná. Je vcelku logické, že vyúčtování za konkrétní časové období může obsahovat pouze platby přijaté za dané období. Pokud je, byť na dané období, poukázána platba až v období následujícím, nemůže mít tato skutečnost vliv na přehled plateb proběhlých v daném zúčtovacím období. Ze strany žalobce došlo k zohlednění uvedené platby ve výši 6 974 Kč tak, že nadále byl po žalovaném požadován k doplacení nedoplatek o uvedenou platbu ponížený. To je jistě správný postup. Úprava vyúčtování v tomto případě nepřichází v úvahu, protože daná platba nebyla poukázána jako záloha – po skončení zúčtovacího období nelze již poukázat zálohu, ale maximálně platbu na výsledek celkového zúčtování. Takto ostatně žalobce platbu žalovaného správně posoudil. Jelikož byla uvedená námitka jedinou námitkou vztahující se k předmětu sporu ve smyslu výše dluhu, nebylo na místě postupovat jinak, než žalobě vyhovět, pročež tím, že žalovaný neuhradil dluh ve lhůtě splatnosti, dostal se do prodlení podle a je povinen zaplatit i úrok z prodlení podle ve výši dle Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil podle .

Výrok pod bodem II. je odůvodněn skutečností, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému účastníkovi podle Náklady žalobce činila odměna zástupce ve výši 1 000 Kč/úkon spočívající v převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzvě, dvojí vyjádření žalobce, účasti u jednání, a to podle , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle a 3 advokátního tarifu podle , d) a h) advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč, zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Součástí náhrady je též daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle ve výši 1 638 Kč Celkem je žalovaný povinen k rukám zástupce žalobce podle zaplatit částku 9 838 Kč, a to ve lhůtě stanovené v souladu s  .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání ( ) ani dovolání ( a contrario).

Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uloženou povinnost, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

Městský soud v Brně