Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 122/2022-17

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu Mgr Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení 60 820,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 205,14 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 468,97 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 205,14 Kč od datum do zaplacení, a dále částku 23 794,86 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 317,50 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 794,86 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 053,50 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 225,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 822,69 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 108,70 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 14 313,84 Kč od datum do zaplacení, a dále částku 14 767 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 956,37 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 567,33 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 617,17 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 33 412,03 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 205,14 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 468,97 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 205,14 Kč od [datum] do zaplacení, a dále částku 23 794,86 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 317,50 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 794,86 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 053,50 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 225,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 822,69 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 108,70 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 14 313,84 Kč od [datum] do zaplacení, a dále částku 14 767 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 956,37 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 567,33 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 617,17 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 33 412,03 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se jako právní nástupce právnická osoba podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce číslo dne datum smlouvu o zápůjčce číslo. Podle těchto smluv poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované na základě první z uvedených smluv částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 925 Kč v 12 měsíčních splátkách ve výši 2 207 Kč s poslední splátkou splatnou dne datum a druhou z uvedených smluv částku 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 30 767 Kč v 24 měsíčních splátkách ve výši 2 949 Kč s poslední splátkou splatnou dne datum. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka z těchto smluv činí dle žalobkyně celkem 60 820,50 Kč s příslušenstvím, která byla postoupena na žalobkyni, avšak kterou žalovaná nezaplatila ani přes předžalobní upomínku.

2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. , (dále jen ), vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky ( ). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady zápůjčky v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 2 459 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 29 % ročně a 12 měsících trvání smlouvy), odměna za administrativní činnost ve výši 4 874 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 592 Kč. Z tabulky umoření ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 1 794,86 Kč, ze které byla částka 686,16 Kč započtena na jistinu a zbývající částka 1 108,70 Kč na souhrnný poplatek. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti částku 40 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady zápůjčky v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 13 183 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 29 % ročně a 24 měsících trvání smlouvy), odměna za administrativní činnost ve výši 14 752 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 832 Kč. Z tabulky umoření ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 16 205,14 Kč, ze které byla částka 6 587,97 Kč započtena na jistinu a zbývající částka 9 617,17 Kč na souhrnný poplatek. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalované, žalovaná dluží z výše uvedených smluv celkem částku 85 526,34 Kč s příslušenstvím, která se skládá z dlužné jistiny ze smlouvy číslo ve výši 14 313,84, z dlužné jistiny ze smlouvy číslo ve výši 33 412,03 Kč a dále z dlužných poplatků, jak plyne též z předžalobní výzvy a žalobního návrhu. Dále žalobkyně požaduje smluvního úrok ve výši 29 % ročně z každé jednotlivé pohledávky (z části kapitalizovaný) a úroků z prodlení z dlužných jistin. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k tomuto dni pohledávku za žalovanou na žalobkyni, když tato skutečnost jí byla oznámena dopisem ze dne datum. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne datum.

4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. , (dále jen „o. z.“), dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ust. o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle ust. o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ust. o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

5. Soud se nejprve zabýval platností obou smluv o zápůjčce, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. spisová značka). V dané věci byl dle předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 32,15 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. spisová značka NS ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. spisová značka) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. spisová značka lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti , (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz příjmení, P. a kol., anonymizováno zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). I Ústavní soud (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. ústavní nález dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. ústavní nález dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka nebo spisová značka uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 až 4 roky zaplatit 2x až 3x víc, než byla poskytnutá částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami, denními i jednorázovými. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí:„ exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“

6. Jak již bylo výše uvedeno, smlouvou o zápůjčce číslo ze dne datum byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 29 % ročně, který byl pro dobu trvání smlouvy vyčíslen pevnou částkou ve výši 2 459 Kč. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období duben 2019 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,36 % ročně, tedy tato dosahuje téměř čtyřnásobku obvyklé hodnoty. Vedle toho byla žalovaná povinna uhradit také odměnu za administrativní činnost ve výši 4 874 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 592 Kč, tj. náklady úvěru činily celkem 9 925 Kč, které měla žalovaná zaplatit spolu s poskytnutým úvěrem, a proto roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila dle uzavřené smlouvy o zápůjčce 176,22 %. Dále měla žalovaná uhradit poplatek za pojištění ve výši 1 548 Kč. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak každé na každé je třeba pohlížet v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Právní předchůdce žalobkyně si do předtištěného formuláře smlouvy zakotvil poplatek za administrativní činnost ve výši 32 % z výše jistiny a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 17 % z výše jistiny, přičemž administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. Veškeré formuláře jsou připraveny, nutné je doplnit jen několik málo údajů, pro něž jsou ve formulářích připraveny i na ně navazující skutečnosti. Ve smlouvě zakotvené poplatky v celkové výši 7 466 Kč, tj. 50 % výše jistiny, neodpovídá ekonomické realitě, když jak mzdy, tak příjmy z podnikání jsou vypláceny na účty, prakticky každý ekonomicky činný člověk má nějaký účet, a proto právním předchůdcem žalobkyně předepsané poplatky za flexibilní a komfortní splácení, když existuje běžný způsob bezhotovostního plnění, soud považuje za poplatky, které ve skutečnosti mají vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru. Po tomto posouzení pak hodnota úroku z úvěru atakuje hranici 80 % ročně, přičemž přímo ve smlouvě samotné právní předchůdce žalobkyně uvádí RPSN ve výši 176,22 %. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne datum pak byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 29 % ročně, který byl pro dobu trvání smlouvy vyčíslen pevnou částkou ve výši 13 183 Kč. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období prosinec 2018 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,63 % ročně, tedy tato dosahuje téměř čtyřnásobku obvyklé hodnoty. Vedle toho byla žalovaná povinna uhradit také odměnu za administrativní činnost ve výši 14 752 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 832 Kč, tj. náklady úvěru činily celkem 30 767 Kč, které měla žalovaná zaplatit spolu s poskytnutým úvěrem, a proto roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila dle uzavřené smlouvy o zápůjčce 83,24 %. Ani zde nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy její jednotlivá smluvní ujednání, ale naopak i zde je třeba posuzovat každé v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Právní předchůdce žalobkyně si do předtištěného formuláře smlouvy zakotvil poplatek za administrativní činnost ve výši 37 % z výše jistiny a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 7 % z výše jistiny, přičemž administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. Veškeré formuláře jsou připraveny, nutné je doplnit jen několik málo údajů, pro něž jsou ve formulářích připraveny i na ně navazující skutečnosti. Ve smlouvě zakotvené poplatky v celkové výši 17 584 Kč, tj. 44 % výše jistiny, neodpovídá ekonomické realitě, když jak mzdy, tak příjmy z podnikání jsou vypláceny na účty, prakticky každý ekonomicky činný člověk má nějaký účet, a proto právním předchůdcem žalobkyně předepsané poplatky za flexibilní a komfortní splácení, když existuje běžný způsob bezhotovostního plnění, soud i zde považuje za poplatky, které ve skutečnosti mají vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru. Po tomto posouzení pak hodnota úroku z úvěru přesahuje 70 % ročně, přičemž přímo ve smlouvě samotné právní předchůdce žalobkyně uvádí RPSN ve výši 83,24 %. K těmto poplatkům u obou smluv pak v případě neplnění povinností přistupuje smluvní pokuta v procentuální výši za každý den prodlení, která sama o sobě opět není v nepřiměřené výši a poplatky za upomínky a prodlení dlužníka, které již pouze podtrhují již takto zcela zjevně nepřiměřenou výši finančního zatížení dlužníka. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tato musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz anonymizována tři slova a anonymizováno č. rok číslo) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem„ poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné.

7. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí Ústavního soudu uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv týkajících se poskytnutí peněžních prostředků (např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci) nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci. Jednotlivá ujednání daných smluv o zápůjčce poskytnutých podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků a poplatků (tj. dalšího skrytého kapitalizovaného úroku), by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalované nepůjčil, tedy neplatná jsou celé smlouvy o zápůjčce. Jejich ustanovení ve svém souhrnu zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smluv.

8. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalované je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. o. z. Toto jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. , neboť toto soud poskytuje jen za předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Taktomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 15 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku 1 794,86 Kč, a dále částku 40 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku 16 205,14 Kč. Žalovaná tedy vrátila právnímu předchůdci žalobkyně na úhradu těchto částek celkem částku 18 000 Kč, a proto je důvodný nárok žalobkyně z první z uvedených smluv co do částky 13 205,14 Kč (15 000 – 1 794,86) a 23 794,86 Kč u druhé z uvedených smluv (40 000 – 16 205,14). Tyto částky byly žalobkyni přiznány výrokem I., neboť žalovaná musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni jako postupníku vydat, neboť ten má právo na vrácení toho, co bylo plněno ( o. z.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z dlužných jistin, neboť žalovaná byla a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, je tato v souladu s  Soud proto přepočítal žalobkyní uplatněné kapitalizované úroky z prodlení za dobu od datum do datum a přiznal jí částku zákonných úroků z dlužné jistiny 13 205,14 Kč za toto období ve výši 1 468,97 Kč a dále pokračující zákonné úroky z prodlení. Ve zbývající části, tedy co do částky 9 053,50 Kč (22 258,64 – 13 205,14), byl nárok žalobkyně výrokem II. zamítnut. Soud částečně zamítl i část kapitalizovaných úroků z prodlení, které žalobkyně vypočítala z jí tvrzené nesplacené jistiny ve výši 14 313,84 Kč, a to ve výši 225,20 Kč (1 694,17 – 1 468,97) a pro vyčerpání žalobního petitu rovněž pokračující úroky z prodlení z částky 1 108,70 Kč (14 313,84 – 13 205,14), a to vzhledem k jejich akcesoritě. Dále soud přepočítal žalobkyní uplatněné kapitalizované úroky z prodlení za dobu od datum do datum a přiznal jí částku zákonných úroků z dlužné jistiny 23 794,86 Kč za toto období ve výši 1 317,50 Kč a dále pokračující zákonné úroky z prodlení. Ve zbývající části, tedy co do částky 14 767 Kč (38 561,86 – 23 794,86), byl nárok žalobkyně výrokem II. zamítnut. Soud částečně zamítl i část kapitalizovaných úroků z prodlení, které žalobkyně vypočítala z jí tvrzené nesplacené jistiny ve výši 33 412,03 Kč, a to ve výši 956,37 Kč (2 273,87 – 1 317,50) a pro vyčerpání žalobního petitu rovněž pokračující úroky z prodlení z částky 9 617,17 Kč (33 412,03 – 23 794,86), a to vzhledem k jejich akcesoritě. Výrokem II. byl zamítnut i nárok na žalobkyní požadovaný smluvní úrok z obou pohledávek, který žalobkyně částečně kapitalizovala, a to právě vzhledem k výše podrobně popsané absolutní neplatnosti celé smlouvy. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. , (dále jen „“).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť při součtu jistin a příslušenství ke dni rozhodování byla ve věci úspěšnější žalovaná, které tak vzniklo právo na jejich náhradu, avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.