Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
115 C 190/2021-63
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 33 975 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 750 Kč, poplatku za upomínání ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 825 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 000 Kč od 6. 12. 2019 do 14. 12. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.788 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 750 Kč, poplatku za upomínání ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 825 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 000 Kč od 6. 12. 2019 do 14. 12. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.788 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2021, doplněnou o podání ze dne 3. 12. 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 33 975 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba (dále je„ právní předchůdce“) a žalovaným byla dne 5. 11. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 750 Kč jednorázovou úhradou do 5. 12. 2019. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti; na svůj dluh neuhradil ničeho. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 5 750 Kč, poplatku za upomínání ve výši 150 Kč a smluví pokuty kapitalizované k 26. 11. 2020 ve výši 8 825 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.
3. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 5. 11. 2019, obchodních podmínek a transakční historie soud zjistil, že právním předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti v prodejně právnická osoba poskytnuta částka 25 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s obchodním úrokem ve výši 5 750 Kč jednorázovou platbou do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tj. do 5. 12. 2019. Pro případ prodlení s úhradou dlužné částky byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
5. Potvrzením o připsání úplatku, smlouvou o postoupení pohledávek a její přílohou bylo prokázáno, že žalobce nabyl pohledávku vůči žalovanému od poskytovatele úvěru společnosti právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.6.2021.
6. Upomínkou ze dne 19. 12. 2019, 5. 1. 2020 a 16. 1. 2020 právní předchůdce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dluhu.
7. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 11. 2020 právní předchůdce žalobkyně žalovaného opětovně upozornil na výši dluhu a vyzval jej k jeho zaplacení do 15 dnů od doručení výzvy. Z podacího archu České pošty, s.p. se podává, že předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 27. 11. 2020.
8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.
15. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
16. V posuzované věci žalobkyně v reakci na výzvu soudu uvedla, že výše závazků a platební morálka žalovaného byla zjišťována z databází a dalších informačních zdrojů (interní databáze právního předchůdce žalobkyně, insolvenční rejstřík, databáze neplatných dokladů). Právní předchůdce žalobkyně však žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry ani sám nevyžádal doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Měl-li žalovaný vrátit poskytnutou částku 25 000 Kč spolu s obchodním úrokem ve výši 5 750 Kč jednorázovou úhradou pouhý měsíc po poskytnutí úvěru, pak není vůbec zřejmé, na základě jakých skutečností právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že žalovaný bude částkou přesahující 30 000 Kč za takto poměrně krátkou dobu disponovat, nebyly-li mu známy osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného.
17. Právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
18. Právní předchůdce žalobkyně tedy poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18).
19. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 25 000 Kč.
20. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za první prokazatelně doručenou výzvu k úhradě považovat předžalobní upomínku ze dne 23. 11. 2020, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Dřívější odeslání výzvy nebylo žalobcem tvrzeno ani prokázáno. Předžalobní upomínka ze dne 23. 11. 2020 byla žalovanému zaslána dne 27. 11. 2020. Dne 28. 11. 2020 žalovanému počala běžet 15 denní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 14. 12. 2020. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 15. 12. 2020 ve výši 8,25 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
21. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.
22. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 25 000 Kč, poplatku za upomínání ve výši 150 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 750 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 825 Kč. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 25 000 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 14 725 Kč (150 Kč + 5 750 Kč + 8 825 Kč). Žalobkyně byla proto úspěšná v 63 % předmětu řízení, v 37 % předmětu řízení úspěšná nebyla. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobkyně vůči úspěchu žalovaného má žalobkyně právo na náhradu 26 % účelně vynaložených nákladů.
23. Náklady řízení žalobce ve výši 6.877,60 Kč jsou tvořeny:
- zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.360 Kč,
- odměnou advokáta ve výši 3.960 Kč § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) ve výši 500 Kč za úkon a dále za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (účast na jednání) určená podle § 7 ve spojení s § 14b odst. 3 advokátního tarifu ve výši 2.460 Kč,
- hotovými výdaji advokáta ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu sestávající ze 3 paušálních částek ve výši 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) a 1 paušální částky ve výši 300 Kč (účast na jednání),
- 957,60 Kč odpovídající 21 % DPH, jíž je zástupce žalobce plátcem.
Žalobce má tedy právo na náhradu ve výši 1.788 Kč, která odpovídá 26 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.