Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
22 C 125/2022-18
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: zaplacení částky 295 599,94 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 295 599,94 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 24. 4. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 47 398 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 295 599,94 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 24. 4. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 47 398 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit mu částku 295 599,94 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 24. 4. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že dne datum byla mezi jeho právním předchůdcem společností právnická osoba (dříve názvem„ anonymizováno příjmení příjmení“), IČO, a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 250 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných splátkách ve výši 4 518,66 Kč spolu s úrokem 16,90 % ročně a to vždy k 17. dni v měsíci, počínaje 17.11.2018. Ve smlouvě byl rovněž sjednán nárok na smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou splátek, a to dle platného Sazebníku banky. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Žalovaný se dostal do prodlení úhradou svých smluvních závazků dle Smlouvy, a tak banka využila svého oprávnění a předmětnou pohledávku zesplatnila, čemž byl žalovaný zpraven Oznámením o prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka se tak stala splatnou k 23.4.2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.6.2020 právní předchůdce žalobce právnická osoba, postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29.6.2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil svůj závazek plynoucí ze smlouvy žalobci ani jeho právnímu předchůdci, žalobce požaduje po žalovaném zaplacení zůstatku jistiny 250 000 Kč, poplatků 2 315 Kč. Žalobce dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky jistiny 250 000 Kč od 24.4.2019 do zaplacení. Za dobu předchozí jej pak požaduje v kapitalizované výši 19 070,92 Kč. Dne 29.6.2020 byla žalovanému zaslána výzva k plnění. Po odeslání výzvy žalovaný ničeho neuhradil.
Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.
Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.
Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi předchůdcem žalobce právnická osoba, a žalovaným došlo dne 2.10.2018 k uzavření smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet„ anonymizována dvě slova“ (dále jen“ Smlouva“). Ve Smlouvě se věřitel zavázal při podpisu Smlouvy poskytnout žalovanému úvěr v částce 250 000 Kč. Úvěr, včetně úroku 16,90 % ročně, měl být splácen a splacen celkem 108 pravidelnými měsíčními platbami po 4 921,66 Kč (včetně úhrady pojištění 403 Kč), které byly splatné každého 17. dne v měsíci, počínaje 17.11.2018. Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný přestal hradit splátky řádně a včas, a proto byl předchůdcem žalobce dopisem ze dne 24.4.2019 upozorněn, že ke dni 23.4.2019 došlo k zesplatnění úvěru a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky do 9.5.2019. Z výpisu z úvěrového účtu vystaveného po zesplatnění úvěru tj. ke dni 17.6.2020 je zřejmé, že žalovaný dluží na jistině úvěru 250 000 Kč, smluvních úrocích 19 070,92 Kč, úrocích z prodlení 24 214,02 Kč a poplatcích 2 315 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.6.2020 postoupena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25.6.2020. Dopisem ze dne 29.6.2020 označeném jako„ Výzva k uhrazení závazku - předžalobní upomínka“ byl žalovaný žalobcem dodatečně vyzván k úhradě dluhu. Dle podacího archu byla Výzva odeslána dne 29.6.2020. Žalovaný ani na základě této výzvy nic nezaplatil.
Soud má za prokázané, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“ či„ o.z.“). Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. Předchůdce žalobce a žalovaný se tedy v projednávané věci dohodli, že předchůdce žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí úrok za čerpání úvěru (případně další dohodnuté poplatky za služby dle Ceníku předchůdce žalobce), a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě a úvěrových podmínkách předchůdce žalobce, na něž smlouva výslovně odkazovala. Z platně uzavřené dohody předchůdce žalobce svůj závazek vůči žalovanému splnil, když mu poskytl částku 350 000 Kč, žalovaný se však s jejím vrácením dostal do prodlení. Jelikož pohledávku žalovaný předchůdci žalobce, ani žalobci na nějž pohledávka za žalovaným přešla platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879, § 1880 odst. 1 o.z., do současné doby neuhradil beze zbytku, a to ani na základě výzvy k zaplacení, shledal soud pohledávku žalobce do žalované částky oprávněnou a žalobě zcela vyhověl. V řízení pasivní žalovaný pak ani netvrdil, tím méně pak neprokazoval, že by na dlužnou částku provedl nějaké další úhrady, než ty, jež jsou předmětem evidence žalobce.
Jelikož se žalovaný dostal s placením do prodlení, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení. Podle § 1968 věta první občanského zákoníku je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 odst. 2 občanského zákoníku stanoví výši úroku z prodlení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobci proto byl přiznán zákonný úrok z prodlení dle výše uvedeného nařízení vlády.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 398 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 824 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 295 599,94 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 400 Kč ve výši 6 174 Kč.
Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.