Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
16 C 213/2021-24
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 12 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 354,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 1 036 Kč, k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 354,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 1 036 Kč, k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 4 944 Kč a nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne datum pod číslo mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Současně žalobkyně požadovala z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč zákonný úrok z prodlení od datum do zaplacení.
2. Před rozhodnutím ve věci žalobkyně vzala žalobu částečně zpět do částky 5 044 Kč představující náklady na upomínání ve výši 100 Kč a kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 4 944 Kč. Soud v tomto rozsahu řízení zastavil usnesením ze dne datum. Důvodem zpětvzetí je skutečnost, že žalobkyně nedisponovala žádnými listinnými důkazy, kterými by prokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové a právní námitky.
4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z obchodních podmínek smlouvy o úvěru a z předžalobní upomínky ze dne datum včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřená pod číslo smlouva o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč s tím, že tato částka měla být věřiteli vrácena do datum. Žalovaný na předmětný dluh neuhradil žádnou částku. Žalobkyně požadovala zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od datum do datum ve výši 1 354,52 Kč. Celkový dluh ke dni rozhodnutí soudu představoval 13 354,52 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.
6. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum, na základě níž s účinností ke dni datum přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn.
7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
12. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, neboť žalobkyně soudu sdělila, že nedisponuje žádnými doklady, které by prověření úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly. Jelikož za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru, bylo možno žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 12 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení a dále v kapitalizované výši 1 354,52 Kč za období od datum do datum. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 13 354,52 Kč společně s příslušenstvím dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná, avšak řízení bylo částečně zastaveno z důvodu zavinění na straně žalobkyně, kdy tato míra zaviněného zastavení řízení představuje 27 % z původně uplatněného nároku. Za této situace náleží žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 46 % (73% úspěch - 27% neúspěch). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (kvalifikovaná výzva před podáním žaloby, převzetí věci a sepis žaloby), odměna tedy činí 900 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 252 Kč Náklady řízení představují celkem 2 252 Kč a 46 % pak částku 1 036 Kč, která byla žalobkyni přiznána.
14. Soud nepřiznal žalobkyni náklady za částečné zpětvzetí žaloby, neboť tento procesní úkon žalobkyně byl důsledkem skutečnosti, že žalobkyně nemohla v řízení prokázat prověření úvěruschopnosti žalovaného. Za této situace se nejedná o účelně vynaložené náklady řízení, ale o důsledek důkazní nouze na straně žalobkyně.
15. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, ve dvojím vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelný rozsudek, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.