Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 126/2022-24
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 11 344 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 800 Kč jdoucím od 9. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 6 544 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 11 344 Kč jdoucím od 14. 7. 2021 do 8. 12. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 544 Kč jdoucím od 9. 12. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 800 Kč jdoucím od 9. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 6 544 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 11 344 Kč jdoucím od 14. 7. 2021 do 8. 12. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 544 Kč jdoucím od 9. 12. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 11 344 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že„ Žalovaný s žalobcem uzavřel dne 19.05.2020 smlouvu o úvěru ve výši 14 544,00 Kč (skládající se z půjčené částky 8 000,00 Kč a souhrnného poplatku 6 544,00 Kč), podle které měl splácet týdně 243,00 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 3 200,00 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56. 497% a v poměru 43. 503% na souhrnný poplatek – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Žalovaná částka 11 344,00 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56. 497%) a z nesplacené části souhrnného poplatku (z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43. 503% - souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostního inkasa splátek - týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta) – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. Nejedná se osjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 3 200,00 Kč, vydělil týdenní splátkou 243,00 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce by podle tohoto klíče nastala již ke dni 25.08.2020. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje 13.07.2021 a datum prodlení ke dni 14.07.2021. Žalobce tímto překládá rozhodující skutečnosti k okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména uvádí z jakých informací před a v rámci uzavření smlouvy o půjčce čerpal, jaké informace od žalovaného k jeho osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly věřitelem využity k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit.“
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.
4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne 19. 5. 2020 se žalobcem smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byla žalované při podpisu smlouvy poskytnuta částka 8 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách po 242,40 Kč celkem 14 544 Kč, přičemž 8 000 představuje dle smlouvy úvěr, částka 1 584 Kč představuje úrok, částka 2 400 Kč představuje poplatek za zpracování a doručení úvěru a částka 2 560 Kč představuje poplatek za hotovostní inkaso splátek (smlouva o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční karta klienta). Přímo ve smlouvě je uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 70,89 % ročně. Z listiny založené na č. l. 9 – interní formulář žalobce – se podává, že žalovaná uhradila celkem 3 200 Kč. Předžalobní výzvou založenou ve spise na č. l. 13 byla žalovaná zástupcem žalobce vyzvána k zaplacení dlužné částky do 7 dnů ode dne doručení upomínky. Z potvrzení o podání zásilky k poštovní přepravě se podává, že výzva byla předána k poštovní přepravě dne 26. 11. 2021.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobcem nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru závazek v podobě úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy.
6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z poskytnutých peněz žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši 2 400 Kč představující poplatek za zpracování úvěru a částka ve výši 2 560 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso Kč, které měla žalovaná vedle jistiny ve výši 8 000 Kč a úroku ve výši 1 584 Kč zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako„ poplatek za zpracování úvěru či hotovostní inkaso“ by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že částky byly ve smlouvě rozděleny na tři části: na úroky, poplatky za zpracování a poplatky za hotovostní inkaso splátek. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobcem poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatků je ryze formální (ostatně sám žalobce v žalobě při specifikaci výše dluhu žalovaného uváděl jen částku jistiny a„ kapitalizovaného úroku“, ale již žádným dalším způsobem nespecifikoval, jakou část z jím uváděných složek tohoto poplatku měla žalovaná pokrýt) a že celá částka požadovaných poplatků nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Tento závěr soudu je navíc podepřen i tím, že ve smlouvě vyjádřená zápůjční úroková sazba ve výši 66 % ročně obsahuje jak úroky, tak i všechny poplatky. Žalobce tak ve smlouvě pouze zastíral skutečnou povahu částek požadovaných nad rámec poskytnuté jistiny. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu„ poplatků“ jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje roční úrok ve výši 70,89 %, je ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v květnu 2020 činila 6,94 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídky zápůjček.
7. Jelikož je ujednání o úrocích esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, které nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy (§ 2395 občanského zákoníku), je celá smlouva jako celek neplatná. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit půjčenou jistinu ve výši 10 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku představovalo všechno plnění žalobce plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se bezdůvodně obohatila o částku 10 000 Kč.
8. Jak bylo shora uvedeno, z obsahu žaloby a listin k ní připojených vyplývá, že žalovaná uhradila dosud celkem částku 3 200 Kč. Ze shora uvedených důvodů tedy soud uložil žalované, aby žalobci zaplatila zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 4 800 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byla žalovaná prokazatelně vyzvána žalobcem k vrácení finančních prostředků předžalobní výzvou založenou ve spise na č. l. 13, kde byla vyzvána k vrácení dlužné částky do 7 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 26.11. 2021. Podle § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se oznámení dostalo do sféry žalované dnem 1. 12. 2021 a do 7. dne od tohoto data měla žalovaná žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 8. 12. 2021. Jelikož tak žalovaná neučinila, dostala se od 9. 12. 2021 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinil tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž úspěch stran v tomto řízení byl s ohledem na požadované příslušenství téměř shodný, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.