Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
94 C 197/2021-41
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
Žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 1 686 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 8. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 168 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 8. 2017 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 161 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 8. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 168 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 8. 2017 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 161 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 686 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena dne 26. 7. 2017 mezi žalovanou a společností právnická osoba, a jejímž předmětem měl být závazek žalované vrátit poskytnutou částku 1 500 Kč spolu s poplatkem ve výši 186 Kč do 25. 8. 2017, tomuto závazku žalovaná nedostála, a to ani po postoupení pohledávky žalobkyni.
2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.):
3. V dokumentu označeném jako rámcová smlouva o úvěru ze dne 26. 7. 2017, se měla žalovaná dohodnout se společností právnická osoba na podmínkách budoucího uzavírání úvěrových smluv prostřednictvím SMS zpráv. V dokumentu označeném jako jednotlivá smlouva o úvěru číslo ze dne 26. 7. 2017 se měla táž společnost zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 1 500 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 186 Kč, když celá částka 1 686 Kč měla být splatná dne 25. 8. 2017. Oba dokumenty obsahují prostý elektronický podpis uvedením jména a dřívějšího příjmení žalované.
4. Původní věřitel snad vedl ohledně žalované nějaké osobní údaje směřující i k její úvěruschopnosti, předložený dokument„ profil“ však neobsahuje jakoukoli verifikaci ze strany žalované, navíc z něj vyplývá, že žalovaná se měla registrovat k této službě již dne 6. 6. 2012, zapsané údaje tak vůbec nemusely být aktuální.
5. Z výpisu z účtu u Fio banky soud zjistil, že částka 1 500 Kč byla dne 26. 7. 2017 odeslána. Dle soudem vyžádaného potvrzení právnická osoba, byla majitelem účtu č. bankovní účet ke dni 26. 7. 2017 žalovaná a téhož dne obdržela částku 1 500 Kč od původního věřitele. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni dne 12. 7. 2019 (smlouva, seznam postoupených pohledávek, oznámení žalované včetně předžalobní výzvy a podací lístek z 26. 7. 2019)
6. Po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena úvěrová smlouva. Soud nemá za prokázané, že by žalovaná uzavřela předložené smlouvy, žalobkyně přes výzvu soudu netvrdila, jak původní věřitel ověřil totožnost žalované, která měla jednat prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Nad rámec toho soud uvádí, že původní věřitel neučinil ani žádné kroky k ověření úvěruschopnosti žalované (žalobkyně na výzvu neoznačila žádné důkazy), případná úvěrová smlouva tak nemohla být platná ani s odkazem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
7. Dne 26. 7. 2017 však obdržela žalovaná od společnosti právnická osoba částku 1 500 Kč, kterou přes výzvu nevrátila, pohledávka byla následně postoupena žalobkyni, té proto náleží právo na vrácení bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku) ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanou vyzývala k zaplacení, ocitla se žalovaná v prodlení a je proto povinna platit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř).
8. Ve zbývající části platně nesjednaného poplatku za úvěr ve výši 186 Kč a úroků z prodlení nad rámec shora uvedeného soud výrokem II. žalobu zamítl. Uváděla-li žalobkyně ve svém podání ze dne 2. 2. 2022, že se žalobou domáhá zaplacení toliko jistiny ve výši 1 500 Kč, příslušný úkon částečného zpětvzetí žaloby neučinila.
9. Procesně úspěšnější žalobkyni soud přiznal (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu poměrné části 78 % nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba) ve výši 600 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 200 Kč, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradu DPH ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 161 Kč (78 % z 1 489 Kč) uložil soud zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
10. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).