Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 2/2021-67

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

sídlem adresa

o zaplacení 35 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Konstatuje se, že v řízení vedeném u název soudu pod sp. zn. spisová značka bylo porušeno právo žalobce na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě.

II. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 35 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,26 % ročně z částky 35 000 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši

15 600 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce příjmení jméno příjmení ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Konstatuje se, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo porušeno právo žalobce na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. II. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 35 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,26 % ročně z částky 35 000 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 600 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 35 000 Kč, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u název soudu pod sp. zn. spisová značka (dále jen„ řízení“). Nesprávný úřední postup soudu žalobce spatřoval v nepřiměřené délce řízení, které bylo zahájeno dne 30. 12. 2016 a ke dni podání žaloby nebylo skončeno, tj. dosud trvalo 3 roky

a 5 měsíců. Řízení se týkalo obchodní věci. Za jeden rok trvání řízení žalobce požadoval částku 15 000 Kč, přičemž za první dva roky řízení požadoval částku v poloviční výši. Výslednou částku 35 000 Kč nijak nemodifikoval. Žalobce uplatnil u žalované svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění, k jeho projednání však ke dni podání žaloby nedošlo.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 27. 4. 2020 nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši

35 000 Kč ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /. Žalovaná po předběžném posouzení nároku shledala, že celková dosavadní délka řízení 3 roky a 9 měsíců (ke dni projednání žádosti žalovanou) byla přiměřená. Ve vztahu k žalobci řízení započalo na konci března 2017, ve věci rozhodoval soud I. stupně i odvolací soud jedenkrát a nyní je spis u Nejvyššího soudu k rozhodnutí o dovolání. Význam řízení označila za standardní, neboť předmětem řízení je vydání bezdůvodného obohacení mezi dvěma podnikatelskými subjekty a žalobce byl účastníkem již několika soudních sporů postavených na stejném či obdobném skutkovém základě. Postup soudů označila za plynulý s rychlým rozhodováním.

3. Soud postupoval podle ust. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání, když účastníci s takovým postupem souhlasili.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

5. Žalobou doručenou název soudu dne 30. 12. 2016 se žalobkyně příjmení, anonymizováno 11 slov domáhala po žalobci (v obsahu spisu dále jako žalovaný) zaplacení částky 493 065 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za anonymizována čtyři slova za období od 1. 1. 2013 do 30. 11. 2106 s tím, že žalovaný s žalobcem neuzavřel anonymizována čtyři slova anonymizována čtyři slova anonymizována tři slova. Dne 3. 1. 2017 soud vyzval žalobce k upřesnění označení žalovaného a k zaplacení soudního poplatku. Žalobce na výzvu reagoval dne 5. 1. 2017 a dne 9. 1. 2017 zaplatil soudní poplatek. Dne 30. 3. 2017 soud vydal platební rozkaz, kterým žalobě vyhověl a žalobci jej doručil dne 30. 3. 2017. Žalovaný podal dne 4. 4. 2017 proti platebnímu rozkazu odpor. Dne 18. 4. 2017 žalovaný zaslal další vyjádření k žalobě. Dne 20. 4. 2017 soud vyjádření přeposlal žalobci a dne 11. 5. 2017 nařídil na 14. 9. 2017 jednání. Oba účastníci byli právně zastoupeni. Dne 12. 5. 2017 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu plánované dovolené a současně sdělil termíny, na kdy nemá soud jednání nařizovat. Soud žádosti dne 16. 5. 2017 vyhověl a jednání odročil na 21. 9. 2017. Dne 30. 8. 2017 žalovaný zaslal soudu doplnění vyjádření, které soud dne 5. 9. 2017 přeposlal žalobci, následně ve dnech 4. 9. 2017, 7. 9. 2017 a 11. 9. 2017 žalovaný zaslal soudu další vyjádření a jednou z příloh byl návrh na předložení otázek k Soudnímu dvoru Evropské unie. Dne 18. 9. 2017 žalobce zaslal repliku k vyjádření žalovaného, nato žalobce dne 20. 9. 2017 reagoval na repliku žalovaného. K jednání dne

21. 9. 2017 se dostavili oba právní zástupci účastníků, soud provedl listinné důkazy, žalovaný navrhl provedení dalších důkazů a soud jednání odročil na 7. 12. 2017. Dne 19. 10. 2017 žalobce požádal o odročení jednání z důvodu kolize, dne 20. 10. 2017 žalovaný doplnil tvrzení. Žalobce svá tvrzení doplnil dne 23. 10. 2017 a dne 26. 10. 2017 zaslal repliku k podání žalovaného ze dne 19. 10. 2017. V mezidobí soud dne 24. 10. 2017 jednání odročil

na 14. 2. 2018. Dne 9. 2. 2018 zaslal žalovaný soudu své vyjádření k poslednímu podání žalobce ze dne 23. 10. 2017. V mezidobí soud podání jednotlivých účastníků vzájemně přeposílal. Na jednání dne 14. 2. 2018 soud prováděl dokazování listinnými důkazy a jednání odročil na 11. 4. 2018. Po jednání soud požádal anonymizována čtyři slova o zaslání anonymizována tři slova. Této žádosti bylo vyhověno následující den. Dne 8. 3. 2018 žalovaný doplnil svá tvrzení a žalobce tak učinil dne 9. 3. 2018. Následně soud vyjádření účastníků vzájemně přeposlal. Dne 13. 3. 2018 žalobce učinil repliku k vyjádření žalovaného, a žalovaný tak učinil dne 6. 4. 2018. Při jednání dne 11. 4. 2018 soud pokračoval v dokazování listinnými důkazy a v závěru jednání odročil za účelem vyhlášení rozhodnutí na 20. 4. 2018. Při něm soud vyhlásil rozsudek, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 278 419 Kč s příslušenstvím, žalobu co do částky 214 646 Kč s příslušenstvím zamítl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 25 657 Kč. Písemné vyhotovení rozsudku soud rozeslal dne 17. 5. 2018. Na rozsudku je vyznačena doložka právní moci, ve výroku I. v částce 216 529 Kč dne 5. 2. 2021, do výroku II. v částce 178 340 Kč dne 5. 6. 2018 a ve výroku III. v částce 36 298 Kč dne 14. 12. 2018. Dne

24. 5. 2018 žalobce podal do rozsudku odvolání, žalovaný tak učinil dne 30. 5. 2018. Žalovaný své odvolání odůvodnil dne 14. 6. 2018. Dne 19. 6. 2018 soud vyzval účastníky k zaplacení soudních poplatků za podaná odvolání, kteří soudní poplatky následně uhradili. Spis byl předložen název soudu dne 23. 7. 2018 Odvolací soud nařídil dne

22. 8. 2018 jednání na den 27. 9. 2018. Dne 27. 8. 2018 žalovaný požádal o odročení jednání, soud žádosti vyhověl a jednání odročil na 1. 11. 2018. Odročené jednání proběhlo dne

27. 8. 2018, v jehož závěru odvolací soud jednání odročil za účelem vyhlášení rozhodnutí

na 8. 11. 2018. Rozsudkem ze dne 8. 11. 2018 odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku I. v celém rozsahu, ve výroku II. v rozsahu, v němž byla zamítnuta v částce 36 298 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně

od 19. 12. 2016 do zaplacení a ve výroku III. potvrdil a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. Spis byl zaslán soudu I. stupně dne 6. 12. 2018. Rozsudek odvolacího soudu byl rozeslán účastníkům dne 13. 12. 2018. Na rozsudku je vyznačena doložka právní moci dne 14. 12. 2018 s tím, že výrok I. v části odvolací soud potvrdil výrok I. co do částky 61 890 Kč s příslušenstvím a ve výroku II. bylo rozhodnutí zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu. Dne 11. 1. 2019 žalovaný podal dovolání, soud jej dne 14. 1. 2019 vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání a zaslal dovolání žalobci. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu dne 11. 2. 2019. Dne 25. 2. 2019 podal žalobce vyjádření k dovolání žalovaného. Rozsudkem ze dne 16. 12. 2020 Nejvyšší soud dovolání v části odmítl, ve výroku II. rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. v části, jíž odvolací soud potvrdil výrok co do částky 61 890 Kč s příslušenstvím a výrok III. rozsudku soudu I. stupně a ve výroku II. jakož i rozsudek soudu I. stupně ze dne 20. 4. 2018, ve výroku I. co do částky 61 890 Kč s příslušenstvím a ve výroku III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud I. stupně rozhodnutí zaslal účastníkům dne 4. 2. 2021, přičemž spis obdržel dne 20. 1. 2021. Dne 8. 2. 2021 soud vyzval žalobce ke sdělení, zda s ohledem na názor Nejvyššího soudu v otázce běhu objektivní promlčecí lhůty, pokud jde o nárok ve výši 61 890 Kč, na žalobě trvá. Žalobce dne 10. 3. 2021 sdělil, že na žalobě i nadále trvá. V pokynu ze dne 11. 3. 2021 soud nařídil na 28. 5. 2021 jednání. Dne 27. 4. 2021 zaslal žalobce soudu vyjádření. Vyjádření soud následně zaslal žalovanému, který poskytl soudu repliku dne 17. 5. 2021. Po přeposlání repliky žalobci žalobce zaslal soudu své vyjádření dne 25. 5. 2021. Na jednání dne 28. 5. 2021 soud pokračoval v dokazování listinnými důkazy a jednání odročil na 7. 6. 2021 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 7. 6. 2021 soud žalobu v částce 61 890 Kč s příslušenstvím zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Rozsudek soud zaslal účastníkům dne 23. 6. 2021. Na rozsudku je vyznačena doložka právní moci dne 14. 10. 2021. Dne 7. 7. 2021 žalobce podal odvolání. Soud jej dne 12. 7. 2021 vyzval k zaplacení soudního poplatku za odvolání a následně odvolání přeposlal žalovanému. Spis byl doručen odvolacímu soudu dne

21. 7. 2021. Žalovaný se k odvolání vyjádřil dne 28. 7. 2021. Rozsudkem ze dne 30. 9. 2021 soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení. Spis obdržel soud I. stupně dne 12. 10. 2021 a dne 13. 10. 2021 jej rozeslal účastníkům. Dne 13. 12. 2021 podal žalobce dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, soud jej dne 14. 12. 2021 vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání, který uhradil dne 15. 12. 2021. Žalovaný se k dovolání vyjádřil dne 2. 1. 2022. Spis byl doručen Nejvyššímu soudu dne 6. 1. 2022. Usnesením ze dne 29. 3. 2022 Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 694,80 Kč. Rozhodnutí dovolacího soudu bylo žalobci doručeno dne

28. 4. 2022 (prokázáno podstatným obsahem spisu název soudu, sp. zn. spisová značka a přípisem název soudu ze dne 20. 5. 2022).

6. Podáním ze dne 27. 4. 2020 uplatnil žalobce u žalované svůj nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Žalobce požadoval zadostiučinění ve výši 35 000 Kč. Žalovaná po prostudování předmětného spisu konstatovala, že v daném řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, neboť celková délka řízení byla vzhledem k okolnostem dané věci přiměřená (prokázáno žádostí o přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku soudního řízení ze dne 27. 4. 2020, dodejkou z datové schránky žalované ze dne 27. 4. 2020 a stanoviskem žalované ze dne 4. 1. 2021).

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

8. Podle ust. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické

a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

9. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust.

se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž

k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst.

1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví

v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci příjmení a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci příjmení proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak

i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci příjmení proti České republice ze dne

21. 6. 2005).

12. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

13. Celková délka posuzovaného řízení činila 5 let. Žaloba spolu s platebním rozkazem byla žalobci doručena dne 30. 3. 2017 a řízení bylo skončeno doručením rozhodnutí dovolacího soudu žalobci dne 28. 4. 2022 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn.

).

14. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud I. stupně, odvolací soud i dovolací soud každý dvakrát. Fakt, že strany využívají práva podávat opravné prostředky, sice nelze klást k tíži poškozeného, je však nutno zohlednit ho v kritériu složitosti věci, neboť více instanční řízení je logicky delší, a to právě o řízení před soudem vyšší instance.

15. Předmětem řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení za anonymizováno 12 slov. Posuzované řízení bylo řízením s vyšší mírou složitosti skutkové, neboť soud zjišťoval výši bezdůvodného obohacení s přihlédnutím na počet anonymizována tři slova role v řízení. Složitost procesní soud shledal jako standartní, avšak soud shledal právní složitost s ohledem na vývoj judikatury.

16. Pokud se jedná o postup soudu ve věci nutno konstatovat, že v řízení se vyskytlo období nečinnosti. Konkrétně došlo k nečinnosti od doručení spisu Nejvyššímu soudu dne

25. 2. 2019 do rozhodnutí dovolacím soudem dne 16. 12. 2020, tj. období nečinnosti necelých 22 měsíců, a menší průtah lze shledat v období mezi pokynem k nařízením jednání dne

16. 5. 2017 a samotným jednáním dne 21. 9. 2017, tj. období nečinnosti 4 měsíce. Celkové průtahy v řízení činily 26 měsíců. Ve zbytku byl postup soudů plynulý; procesní úkony odpovídající průběhu řízení byly činěny ve lhůtách přiměřených složitosti věci (skutkové i procesní) a toho kterého úkonu.

17. Soud neshledal podíl žalobce na délce řízení.

18. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. ). V daném případě se jednalo o majetkoprávní spor, tedy se nejednalo o řízení, s nímž je v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka. Naopak soud je ve shodě s žalovanou v tom, že význam řízení byl pro žalobce spíš nízký, neboť žalobce vystupoval ve stejném procesním postavení ve více typově stejných řízeních (např. řízení u název soudu sp. zn. spisová značka či sp. zn. spisová značka).

19. Soud vzal do úvahy všechna uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru,

že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Byť zde byla jistá skutková a právní složitost, byť řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy a byť byl shledán význam řízení pro žalobce spíš nižší, délka řízení činila do pravomocného skončení věci 5 let, což složitosti a skutkové a právní náročnosti věci neodpovídalo. Nutno konstatovat, že se na délce řízení podílely soudy, neboť o dovolání Nejvyšší soud rozhodoval 22 měsíců a soud I. stupně nařídil jednání za čtyři měsíce. Tato nečinnost zapříčinila, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, neboť řízení jako celek neodpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat a v důsledku toho došlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobce.

20. S ohledem na shora uvedené, na nižší význam řízení pro žalobce a absenci negativního emočního dopadu délky řízení na žalobce, je soud přesvědčen, že v daném případě, nelze než shledat intenzitu nemajetkové újmy pro žalobce jako nevýznamnou, malou až nepatrnou. Je zřejmé, že shora konstatovaný nesprávný úřední postup v řízení nemohl u žalobce navodit takový stav nejistoty, k jejíž kompenzaci by nepostačovalo konstatování porušení práva. Byť se jedná o výjimečnou formu nápravy nesprávného úředního postupu, soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě (z důvodů shora uvedených) je konstatování, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, adekvátní utrpěné újmě.

21. Jelikož se tohoto konstatování jako formy odškodnění žalobci nedostalo od žalované v rámci předběžného projednání ani v průběhu řízení, soud výrokem I. rozsudku konstatoval, že v řízení vedeném u název soudu pod sp. zn.

spisová značka bylo porušeno právo žalobce na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, ačkoliv se takového odškodnění žalobce nedomáhal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.10.2011, sp.zn. ).

22. S ohledem na soudem konstatované porušení práva žalobce, nezbylo soudu, než žalobu na zaplacení částky 35 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,26 % ročně z částky 35 000 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, zamítnout (výrok II.).

23. O nákladech řízení soud rozhodl pod výrokem III. podle úspěchu ve věci dle ust. , když žalobce byl v řízení úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady vzniklé v řízení žalobci spočívají v odměně advokáta dle ust.

§ 7 vyhl. č. 177/11996, advokátní tarif, za 4 úkony právní služby á 3 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, podání repliky a účast na jednání dne 23. 8. 2021) dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, tj. 12 400 Kč a v paušálních výdajích ve výši 4 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu – tj. 1 200 Kč. Dále má žalobce nárok na zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši

15 600 Kč.

24. Pro úplnost soud připomíná, že výši odměny advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, vypočetl v souladu s ustálenou judikaturou z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. ).

25. Lhůta k plnění pro žalovanou podle odpovídá plnění ze státního rozpočtu. O povinnosti hradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobce soud rozhodl podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, má oprávněný právo domáhat se splnění uložené povinnosti návrhem na nařízení exekuce.